Vojtěch Filip a Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Pokud si někdo položí otázku, kdo vlastně pořád volí strany, jako je Babišovo ANO a komunisté, může dostat celkem přesnou odpověď. Podle série tázání to vypadá tak, že zisk hnutí ANO významně roste s věkem voličů a klesá naopak se vzděláním. Podobně jsou na tom s profilem z hlediska věku a vzdělání i komunisté. Piráti jsou na tom přesně naopak.
Poslední zkoumání dělala agentura Kantar pro Českou televizi od 18. května do 5. června na vzorku 1200 lidí. Zkoumalo se hodně položek: volební model, jeho vývoj v čase, ochota jít k volbám a podobně. Zastavme se u jedné charakteristiky, a to je rozložení potenciálních voličů podle jejich vzdělání. Graf ukazuje celkem jasně, kde jsou zajímavé výkyvy.
Pokud jde o věk, Babišovo ANO je výrazně stranou starších lidí. V kategorii 60 a více let má 51 procent stoupenců a komunisté 10,5 procenta. Piráti jen 5,5 procenta a ODS 8,5. Piráti nejvíc přitahují voliče z nejmladší skupiny 18 až 29 let – celých 32 procent. Za nimi druhé ANO má jen 15 procent a ODS 13 procent nejmladších voličů. Komunisté jen jedno procento. Komunistické ideje v podání KSČM tedy rozhodně nejsou základnou pro komunismus jako mládí světa.
Když se podíváme na dosažené vzdělání, ANO má nejsilnější oporu u občanů se základním vzděláním a vyučených: 43,5 procenta a oslovuje jen 18,5 procenta vysokoškoláků. Nejvíc přitahuje vysokoškoláky ODS (19,5 procenta) a těsně za ní Piráti (19 procent). Nejméně lákavá je pro vzdělané lidi Okamurova SPD, jen 1,5 procenta. Na to, že Tomio Okamura mluvil o tom, jak má k dispozici akademiky, to není zrovna slavné. Komunisté se také nemají moc čím chlubit, mají v této kategorii jen 2,5 procenta stoupenců. Takže mládež a vysokoškoláky okamurismus a komunismus celkem neláká. Lidí s maturitou přesvědčuje Babiš procentně nejvíc (31,5 procenta).
Když zůstaneme u ANO, vůdčí síly této vlády, můžeme celkem odhadnout, proč tak boduje u lidí vyššího věku. Předsedovi a majiteli či jeho poradcům se povedlo přeměnit ANO v jakousi novou sociální demokracii. Ne snad tím, že by se tam dalo mluvit o nějaké promyšlené levicové politice, protože populistické strany, které chtějí zachytit co největší spektrum voličů, těží spíše z nevyhraněnosti a záplavy slibů. Jde spíše o zemanovskou taktiku vyhlašování spálené země, kterou spasitelé slibují zavlažit. Stejně jako v případě Zemanovy ČSSD jsme se nedočkali žádné „akce čisté ruce“. Pokud se dnes mluví o korupci, týká se spíše ANO samotného. Sliby a kropení různých skupin obyvatel peněžními dárky zafungovalo. Nastávající krize se ještě nestačila pořádně rozjet. Starší lidé mají ze své podstaty jinou životní perspektivu a nenechají se nalákat vizemi otevřené společnosti, kde se každý musí přizpůsobovat změnám a stále sám za sebe bojovat o místo na slunci. Chtějí jistotu a spokojí se i s jistotou zdánlivou. Tu Babiš zatím uměl nabízet.
Proč to tak je?
Složitější je odpovědět na jinou otázku. Když u opozičních stran mezi příznivci tak výrazně převažují lidé s vyšším vzděláním, proč tito vzdělanější nejsou na politické scéně schopni přetáhnout na svou stranu voliče populistů?
Tady můžeme nabídnout jen pracovní hypotézy. Jedna je, že voličstvo je sice rozvrstveno takto, ale lídři stran samotní většinou nějaké vzdělání mají. Sice někdy poněkud pochybné, ale dovedou ho aspoň předstírat a přinejmenším umějí používat potřebná slova. Mezi demokratickým akademikem na straně jedné a komunistickým právníkem či inženýrem na straně druhé může být sice propastný rozdíl kvality, ale stejně tak nějak patří k jedné vrstvě. Ten souboj se odehrává na úrovni hlav nahoře, nikoli v členské a občanské základně dole.
Dalším faktorem je to, že politika je řemeslo svého druhu a inteligence a vzdělání samy o sobě nestačí. Je tam potřeba také ovládat srozumitelný jazyk, vytvářet přitažlivý příběh, odvést hodně fyzické práce v terénu a umět politickou hru. V tom vynikali kdysi i někteří komunističtí vůdci, kteří moc chytří nebyli, ale v tom boji potkanů mezi sebou uměli chodit. Psychopati jsou tu také ve výhodě, nebudeme si nic předstírat.
Takže opozici může zahřát u srdce, že vzdělanější lidé (formálně, není to vždycky to samé jako inteligence, pozor na to) a ti mladší jsou na její straně, ale samo o sobě to nebude stačit. Dobře zorganizovaná menšina s vůlí k moci může za (i jen trochu) příhodných podmínek strhnout vítězství na svou stranu.
