Předseda vlády Andrej Babiš (ANO) FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
Šéf hnutí ANO a předseda vlády Andrej Babiš půjde do boje v parlamentních volbách jako jednička kandidátky ve Středočeském kraji. Tedy tam, kde zaměstnankyně jeho hnutí Jaroslava Pokorná Jermanová dokázala udělat takovou ostudu, že si o ní budou občané povídat ještě dlouho. Babiš ovšem tvrdí, že je logické kandidovat tam, kde už měl dvakrát úspěch.
Premiér však zapomíná na skutečnost, že v letech 2013 a 2017 nemělo jeho hnutí tak pokaženou pověst. V prvním případě ještě naivní občané věřili, že agrobaron naši zemi zachrání od korupce, kmotrů a politických trafik. V případě druhém je Babiš prostě uplatil ze státních peněz.
Nyní je ovšem v situaci, která mu do karet příliš nehraje. Po totálně zpackaném boji s koronavirem, v němž kvůli neschopnosti vlády zemřelo již 30 tisíc občanů, se na světlo dostávají i další problémy ministerského předsedy.
Znovu se hovoří o Čapím hnízdě, Babiš junior se opět rozhodl, že bude mluvit s médii, a tentokrát svého otce popsal až mrazivým způsobem, a Evropský parlament stále řeší střet zájmů českého premiéra.
Ten sice dělá, jako by se nic z toho nestalo, jezdí si zahrát se seniory ping-pong a útočí na sociálních sítích již započatou předvolební kampaní. Zřejmě si totiž myslí, že česká veřejnost má krátkodobou paměť a na všechny premiérovy lumpárny už zapomněla. To sice fungovalo ještě před čtyřmi lety, kdy ve Středočeském kraji získalo ANO hezkých 28,66 procenta hlasů, ale včera není zítra.
Navíc poté, co kraj čtyři roky jako hejtmanka vedla žena, kterou si všichni budou pamatovat jen kvůli tomu, jak se srdnatě bila za svého stranického šéfa. Nezapomenutelnou však zůstane i tisková konference chotě Jaroslavy Pokorné Jermanové, který si jen tak jezdil ve služebním autě své manželky, tedy za peníze daňových poplatníků. To je na dobrou reklamu vládního hnutí docela málo, lépe řečeno, za tohle jsou minusové body.
To pocítila Babišova politická firma i v loňských krajských volbách. Tam se ANO s 18,54 procenty umístilo až na třetím místě, když ho za sebou nechali Starostové a nezávislí (22,21 %) a Občanská demokratická strana (19,77 %). Pokud k tomu přičteme ještě výsledky stran, které společně se STAN a ODS tvoří dvě koalice, tedy Piráti (14,41 %) a TOP 09 (5,89 %), tak se zdá, že bude muset Babiš „čarovat“.
Sice je pravda, že málokdy mají krajské a parlamentní volby stejné vítěze v jednotlivých krajích, ale letos je všechno jaksi jiné a pro premiéra nové. Není třeba zvyklý jít do voleb ze třetího místa, které mu nyní predikuje společnost Kantar. K tomu ještě nemá Babiš ani svou hejtmanku, protože Středočeský kraj nyní vede Petra Pecková, nestranice za STAN. Nebude tak moct „krmit“ zdejší občany výmysly z dílny Marka Prchala, které by šířil třeba pomocí krajských novin.
V tuto chvíli musí Andrej Babiš v duchu nadávat nejen Jermanové, ale například i Adrianě Krnáčové, jejíž neschopnost zbavila premiéra moci nad hlavním městem. Dopady krajských voleb se totiž v plné síle ukáží právě před volbami parlamentními.
V nich musí ministerský předseda bezpodmínečně uspět, navíc potřebuje co nejvíc hlasů. Podle současných propočtů to totiž vypadá, že by mohly koalice Pirátů se STAN a koalice SPOLU získat důležitých 120 mandátů, s nimiž se už ve sněmovně dá dělat spousta věcí. Včetně pokusu o odvolání prezidenta.
Hnutí ANO by se tak dostalo do opozice, která však Babiše absolutně nezajímá a nebylo by překvapením, kdyby v takové situaci odešel z politiky a soustředil se na svůj byznys.
Je pochopitelné, že jde Babiš bojovat tam, kde už uspěl. Nyní je ovšem v jiné roli, než by si sám přál. Navíc to nijak nedokáže ovlivnit, protože hra na spasitele dostala během koronakrize tvrdý direkt, z něhož se ještě ostřílený byznysmen nedokázal probrat.
Když se sečtou všechna pro a proti a přidá se fakt, že proti Babišovi bude stát i šéf Starostů a nezávislých Vít Rakušan, tedy politik, jehož hvězda stoupá vzhůru, nedá se dopředu říct, že premiér opět Středočeský kraj opanuje.
Naopak, mohlo by to skončit jeho prohrou, která by znamenala definitivní konec nadvlády jeho politické firmy. U stran a hnutí, která jsou tak úzce spjata se svým lídrem, je to prostě tak. Když selže vůdce, poddaní to sami nezvládnou.
