Hnutí ANO Andreje Babiše oslavilo deset let od svého vzniku. Na politické scéně už tak v žádném případě nepatří mezi nováčky či začátečníky. Naopak když se podíváme na některé členy současné vládní koalice, hnutí ANO je s lehkou mírou nadsázky podobně tradiční jako oni. Přesto se od nich současné největší sněmovní uskupení v něčem odlišuje, a je to právě tato charakteristika, která vrhá největší stín na jeho další existenci. Ve výsledku je tak velmi nejisté, jestli v budoucnosti oslaví dalších deset let od svého založení.
Andrej Babiš ve svém projevu na konferenci k desátému výročí vzniku svého hnutí zmínil, že se ANO stalo stálicí na českém politickém nebi. V současné době to tak může působit, protože deset let je docela dlouhá doba a hnutí ANO má stále velmi vysoké volební výsledky a nezdá se, že by mělo v nejbližší době z naší politiky zase zmizet. Jenže skutečná stálice se pozná podle toho, že její existence není závislá na jednom jediném faktoru, který rozhoduje o jejím bytí a nebytí.
U politického subjektu je stěžejní, zda dovede fungovat i bez svého otce zakladatele a předsedy, který z něj onu pomyslnou stálici udělal. Pokud se dokáže dostat za něj a dál fungovat nezávisle na něm, projde svého druhu zkouškou dospělosti, kterou prokáže vyzrálost svých vnitřních struktur. Platí to tím více, čím těsněji je dané uskupení se svým zakladatelem neodmyslitelně spojené a na něm závislé. U hnutí ANO a Andreje Babiše je tato závislost mnohostranná a takřka absolutní.
Důsledky této závislosti nakonec velmi výstižně popisuje sám Babiš, který v uvedené řeči směřoval docela významnou výtku směrem dovnitř svého hnutí: „Kde však vidím prostor pro zlepšení, je zejména práce s lidmi, a to jak dovnitř hnutí, tak vůči občanům. Myslím, že každý z nás by se měl v duchu amerického prezidenta Johna F. Kennedyho zeptat, co může udělat pro naše hnutí, nikoli co hnutí může udělat pro něj. Bohužel nemálo našich členů se o naše hnutí začne zajímat a začne být aktivní několik měsíců před volbami.“
Popření principu politického sdružování
To zní docela tvrdě, ale především to působí, jako by si to šéf ANO vypůjčil z nějaké své kritiky tzv. tradičních politických stran. Prostě stejný nešvar, na jehož pranýřování Andrej Babiš mimo jiné postavil své hnutí, se teď objevuje i v jeho vlastním uskupení – jeho členové a funkcionáři se o hnutí a jeho voliče zajímají jen několik měsíců před volbami.
Jenže v některých jiných stranách to dříve bylo dané pravděpodobně tím, že se jejich zástupci spoléhali na silnou a fungující značku spojenou s konkrétně ideologicky zaměřeným programem, díky kterým se, dokud to fungovalo, cítili natolik pevní v kramflecích, že mohli snadno nabýt dojmu, že si vystačí s tím, když se probudí a budou aktivní jen krátce před volbami.
Naproti tomu u hnutí ANO dnes funguje něco trochu odlišného. Tam se stačí spolehnout na předsedu Babiše a jeho marketingovou mašinerii, kteří jsou strojem na volební podporu, a zbytek hnutí pak zřejmě upadá do letargie, protože má pocit, že se stejně nemusí moc snažit.
Nezdravé je to v obou případech. U ANO je to ale o to horší, že výsledkem je subjekt závislý na jedné osobě a jeho obchodním oddělení, které prodává Babiše jako hlavní produkt, a zbytek uskupení se veze a je jaksi nadbytečný, čímž se popírá samotný princip politického sdružování do stran a hnutí.
Klíčový atribut tzv. tradičních uskupení
Následně Andrej Babiš popsal tři úkoly, které podle něj má hnutí ANO před sebou, a zde ještě explicitněji pojmenoval hrozbu, že by se jeho uskupení mohlo vyvinout stejně jako tzv. tradiční strany: „Zaprvé by se hnutí ANO nemělo bát nové krve. Nejsem sám, kdo si myslí, že řada našich místních i regionálních organizací kostnatí, že se naši členové mnohdy obávají konkurence, kterou by noví lidé mohli představovat. Jenže bez nových tváří a nových názorů hrozí našemu hnutí, že bude následovat osud dnešních vyprázdněných tradičních politických stran.“
V tomto kontextu je pak nejvíce pozoruhodný úkol třetí, kdy by se podle Babiše hnutí ANO mělo pomalu, ale jistě začít porozhlížet po někom, kdo po něm převezme post předsedy a povede kandidátku do sněmovních voleb v roce 2025. „Nebudu na nikoho ukazovat, ta volba bude nakonec na hnutí. Silných osobností máme dost, ale ne všichni mají potenciál lídra. Vidím to i ve stínové vládě, kde máme stínové ministry aktivní a stínové ministry méně aktivní. Za půl roku fungování si myslím, že bude třeba stínovou vládu obměnit, aby dostal šanci někdo jiný,“ dodal šéf ANO.
V tom, co říká Andrej Babiš, se vlastně ukrývá jeden obrovský paradox. Na jedné straně nechce, aby jeho hnutí napodobilo tzv. tradiční partaje, ovšem na druhé straně by chtěl, aby si dokázalo zvolit nového předsedu, který ho nahradí. To je ale právě klíčový atribut tzv. tradičních uskupení. Politický lídr musí být nahraditelný a strana či hnutí nemůže být ve stavu, kdy stojí a padá s jednou osobou. U hnutí ANO to však takhle je.
Pokud by to mělo být jinak, muselo by se od svého zakladatele Babiše odpoutat, což působí nepředstavitelně, a od hnutí ANO by to vyžadovalo kompletní restart a transformaci, na které zřejmě není připravené. Pokud ale v tomto zásadním aspektu tradiční strany nenapodobí, jen těžko se přes Babišovu éru přenese a dost možná už další kulaté výročí svého vzniku neoslaví.