Byl všude. Plakáty, billboardy, televize, noviny, internet, sociální sítě. A najednou: „Zapomentě na mě.“ „Něřikejtě mi poslanče.“ Teď by chtěl zmizet, být neviditelný. Babiš, kterého si nikdo nevšímá a nikoho nezajímá. A to i přesto, že oznámil, že chystá další výlety po náměstích. Zvláštní kombinace. Nicméně, neexistuje žádný důvod, proč by Andrej Babiš už neměl být v hledáčku médií. Naopak. Bude zajímavé sledovat jeho pracovní výkony jako státem placeného poslance, který je nadále mohutně propojený se státní pokladnou skrze svůj holding.
Andrej Babiš by chtěl, aby Češi a ta část médií, která mu zatím nepatří, fungovala na jeho povel. Aby si ho všichni všímali vždy před volbami, psali o něm a točili reportáže. Po volbách ticho a „klid na práci“. Existuje ale několik velmi silných důvodů, proč Babiše neztrácet z pozornosti. Tak například: je to poslanec, který trvale svoji práci nevykonává. Nechodí na jednání sněmovny, dokonce už ani nejezdí do své poslanecké kanceláře. Prostě bere plat za to, co nedělá.
Dalším důvodem je jeho byznys napojený na státní a evropské peníze. Jeho nezvolením nezmizel střet zájmů, na kterém má postavenou svoji existenci v politice. Má své podřízené poslance v komisích a výborech, stále má své lidi na ministerstvech a důležitých úřadech. Je tedy nutné sledovat, jak se vyvíjí vztah Agrofert – státní pokladna. Má také svého přítele v čele centrální banky. Tam se nepřímo určuje výše úrokových sazeb a on je největší dlužník v České republice.
Osm let ve vládě je dalším důvodem, proč Babiše nepouštět z očí. Za tu dobu v České republice napáchal tolik věcí, že na nápravě bude pracovat ještě několik dalších vlád. Babiš nemůže jen tak zmizet, když se mu právě bude chtít. Musí odpovídat na otázky a vysvětlovat, proč nastartoval inflaci, proč nezabránil energetické závislosti ČR na Rusku, proč zemřelo zbytečně tolik lidí během covidové krize a proč je neschopný manažer a ekonom. Nemizí ani jeho kauzy. V Kauze Čapí hnízdo ještě může přijít odvolání. V neznámém stavu je jeho údajné stíhání ve Francii.
Ale především, Česká republika by se neměla dobrovolně připravit o takovou kapacitu a autoritu mezinárodní politiky, jakou je Andrej Babiš. Tedy jak sebe sám vykresluje. Ještě před měsícem ze sebe dělal nejschopnějšího politika minimálně v Evropě, protože jen on je schopný vyjednat mír.
Byla by škoda, kdyby spasitel Andrej tuto svoji velkou myšlenku opustil jen proto, že ho Češi nezvolili za prezidenta. Protože své úvahy o míru a o tom, že ho dokáže zařídit, vyjednat a tak dále, myslel určitě vážně, měl by být nakonec rád, že ho Češi neobtěžkali vahou funkce prezidenta a on coby řadový poslanec může svoji energii směrovat na vyjednání míru na Ukrajině.
Andrej Babiš několikrát řekl, že se šel do politiky vlastně obětovat. Proto mu jistě nezáleží na tom, zda je, nebo není prezidentem. Pokud ví, že je schopen vyjednat mír, tak ho vyjedná. Jak jinak, že? A v tom by mu média měla být nápomocna. Měla by bedlivě sledovat jeho pracovní nasazení a pracovní výkony. Pomoci mu prezentovat to, jak moc se obětuje ve prospěch této planety a míru na ní. Držme mu palce v jeho konání! A nespouštějme ho z očí. Je až příliš činorodý.