Bývalá poslankyně hnutí ANO Kristýna Zelienková na Ukrajině FOTO: Kristýna Zelienková / se souhlasem
FOTO: Kristýna Zelienková / se souhlasem
ROZHOVOR / Kristýna Zelienková, první poslankyně, která opustila hnutí ANO, popisuje tlak Andreje Babiše na poslance i vliv Agrofertu. Ačkoli v kuloárech si kolegové vyměňovali podobné názory, před vůdcem všichni mlčeli. Až na jednu výjimku. Ta už v ANO nepůsobí.
Vy jste byla první poslankyně hnutí ANO, která vystoupila z klubu. Jaká tam tehdy panovala atmosféra?
Z hnutí jsem odešla v polovině roku 2016. Tehdy to bylo v létě, takže panovala taková okurková sezóna. Když bych ale měla hodnotit období předtím – třeba jaro nebo celý rok 2015 – tak se hlavně řešila kauza Čapí hnízdo. Ta se tehdy otevřela a Babiš se k ní vyjadřoval i ve sněmovně. Právě to byl jeden z důvodů, proč jsem nakonec hnutí opustila. Už mi vadila řada věcí – jednak postoje k migraci a k Ukrajině, ale také to, že bylo zjevné, že se v klubu hlasuje podle zájmů Agrofertu, a ne podle toho, co je skutečně dobré pro stát.
Byla jste v tom klubu osamělá, když jste si dovolila oponovat Andreji Babišovi? Měla jste tam nějaké zastání?
Bohužel neměla. Jakkoliv jsme se bavili třeba v kuloárech s kolegy a viděla jsem, že mají podobný názor jako já, tak na klubu si nikdo nedovolil nic říct. Drželi tam stranickou linii. V klubu ANO panovala přísná disciplína, nikdo si nedovolil Babišovi oponovat. Když jsem prosazovala dohled České národní banky nad nebankovními poskytovateli půjček, Babiš to odmítl – fakticky tím podpořil lichváře. Po mé ostré reakci se mě zastal ministr spravedlnosti Robert Pelikán a nakonec Babiš ustoupil.
Zároveň si vybavuji, že to byla doba po ruské okupaci ukrajinského Krymu a začaly se řešit různé hybridní hrozby ze strany Ruska. Vaše názory, jak si pamatuju, byly jasně protiruské, což bylo v rámci ANO ojedinělé. Narazilo to tehdy?
Téma Ukrajina, upřímně řečeno, tam nikdo moc neřešil, nikdo se tomu nevěnoval. A pokud tam zaznívaly nějaké názory, tak i ze strany pana Babiše to byly názory protiukrajinské. Pro mě to vždycky bylo důležité téma. Když jsem s ním osobně o Ukrajině mluvila, tak mi řekl, že jeho řešení by bylo postavit mezi Ukrajinou a Slovenskem zeď. Ať si Rusko nechá celou Ukrajinu. Tvrdil, že ta země je stejně k ničemu, protože se odtamtud pašují na Slovensko jenom cigarety. Nedokážu to interpretovat úplně doslova po těch deseti letech, ale tohle byl vždycky jeho názor. Jeho poradci mu říkali, že je to zkorumpovaná země. Opakoval, že když tam přijedete s náklaďákem, tak vás hned za hranicemi přepadnou a ukradnou vám náklad a tak dále.
Ale jako premiér navštívil Ukrajinu...
Ano, brzy zjistil, že pro něj bude výhodné, když se byznysově na Ukrajině zaháčkuje. Jemu nejde o nějakou politickou podporu. On si je vědom toho, že Ukrajina je v oblasti zemědělství velice silná. Samozřejmě, pokud by se propojil evropský trh s ukrajinským, tak Ukrajina by byla svou rozlohou a objemem produkce v oblasti zemědělství schopná evropský trh ovlivnit. A to znamená, že pro něj bylo důležité tam nastavit nějaké vazby. Jednalo se o jakýchsi třech hlavních bodech. Jedním z nich byla možnost nákupu pozemků pro Agrofert, což mám z neoficiálních zdrojů z ukrajinské ambasády. Takže očividně tam měl osobní zájem.
Nevíte, jestli se ten byznys uskutečnil?
To nevím.
Zbytek klubu zahraničněpolitické věci neřešil ani v kuloárech?
Pobaví mě, když dnes paní Jaroslava Pokorná Jermanová mluví o podpoře Ukrajiny, protože část její rodiny pochází z Ukrajiny. Když jsem tam jako zástupkyně Rady Evropy chtěla vycestovat kvůli monitoringu situace, jako místopředsedkyně sněmovny mi to zakázala a musela jsem jet přes ministerstvo obrany. Letěli jsme vojenskou Casou a vezli jsme tam humanitární pomoc. Prostě nikdy v ničem nebyla ze strany ANO otevřená pomoc, co se týče Ukrajiny.
Stejné to bylo, když jsme pořádali výstavu fotografií z fronty. Tehdy přiletěl Mustafa Džemilev, bývalý sovětský disident a jeden z vůdců Krymských Tatarů. Ze strany vedení sněmovny nebyla vůbec žádná vůle to podpořit. Takže nakonec výstava proběhla na Karlově náměstí. Podpořila mě tehdejší starostka Prahy 2, dnešní ministryně obrany paní Jana Černochová. Byli jsme jedna z posledních zemí, která schválila asociační dohodu Ukrajiny s EU. A znovu – dostat to na program schůze, to bylo v kompetenci paní Jermanové, případně organizačního výboru, ale nikdy se o to nezasazovala.
Z čeho jste usoudila, že rozpory, které mezi vámi a zbytkem klubu byly, se nedají překlenout?
Asi mám prostě jinou míru integrity než ostatní lidé, kteří tam zůstali. Ale dneska je situace ještě vyhrocenější. Divím se, že ti lidé dokážou v ANO setrvávat. Protože dělat koalici s hnutím, které má prvky extremistické nebo nacistickou rétoriku, to je pro mě absolutně za hranou. A i to byl jeden z důvodů, proč jsem tehdy odešla – protože jsem si dokázala představit, že tohle bude jednou možné.