Andrej Babiš (ANO) FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
GLOSA / Andrej Babiš je zombie české polistopadové politiky. Jakmile se v roce 1991 vrátil z Maroka zpět do střední Evropy, vrhnul se na všelijaké politicko-ekonomické projekty. Do roku 2012 tak činil víceméně skrytě, od té doby až dosud však o tuto svou agendu pečuje veřejně skrze své hnutí ANO. Nic mu nikdy neuškodí, je nezničitelný a nesmrtelný. Babiš, jemuž bude letos 71 let, stále znovu povstává z politického hrobu a vydatně se živí prazvláštní amorálností svých uctívačů a voličů. Výsledkem je totální destrukce politické kultury v Česku. I proto se při každých volbách vede boj nikoliv jen o styl našeho vládnutí, nýbrž o samo bytí naší svobody a demokracie.
Mnohé nám o sobě Babiš veřejně prozrazuje i na oficiálním webu své politické formace. U jeho jména jakožto předsedy tak čteme: „Lídr hnutí ANO, zaměstnavatel, bývalý majitel největší české soukromé společnosti Agrofert, která zaměstnává více než 34 tisíc lidí.“ Aby bylo jasno, Babiš není žádný velkopodnikatel, nýbrž především lidumil, zkrátka „zaměstnavatel“. Zaměstnanci firmy DEZA, kterou v brzké době čeká masivní propouštění, by o tom mohli povyprávět.
O tento Babišův humanistický přínos české společnosti a politice bychom však přišli, pokud by se jeho legendární pobyt v Maroku neomezil pouze na léta 1985–1991. Pokračování marockého angažmá bylo ve hře, jak uvádí sám vůdce hnutí Babiš ve svém životopise na stranickém webu: „V Maroku jsem byl i v době sametové revoluce a ani jsme pořádně nevěděli, co se dělo u nás doma. Chtěl jsem v této zemi zůstat natrvalo. Můj mandát se chýlil ke konci a já jsem dostal lukrativní nabídku pracovat pro jednu bohatou marockou rodinu. Ale na žádost svého bývalého šéfa, který mi kdysi pomohl a byl jakýmsi mým ochráncem, jsem se vrátil do Československa.“
Tady nám Babiš o sobě prozrazuje hned několik třeskutých informací. Tvrdí, že nesledoval, co se děje v Československu. Zní to dost divně. Jisté každopádně je, že tzv. Podniky zahraničního obchodu (PZO), jejichž byl Babiš v Maroku tzv. delegátem, se obecně zapojovaly nejen do hospodářských, ale též zahraničněpolitických aktivit komunistického Československa, přičemž byly koordinovány sovětskými tajnými službami. Budiž, možná o tom Babiš nevěděl a patřil tudíž k výjimkám. Zato neúnavně šetřil, aby později mohl vybudovat Agrofert. Někdejší lobbista Peter Kovarčík, jenž tehdy stejně jako Babiš dlel v Maroku, nám k tomu bohužel už nic neřekne, poněvadž roku 2015 uklouznul doma v koupelně a tato nehoda jej stála život.
Pokud Babiš ve svém vlastním životopise uvádí, že chtěl v Maroku zůstat natrvalo, možná bychom se jej měli ptát i na to, zdali tenkrát z pragmatických důvodů neuvažoval o konverzi k islámu. To by mohlo zaujmout i Tomia Okamuru… Pro byznys v arabském světě, pokud by jej chtěl Babiš provozovat jako domácí podnikatel, jde přece o základní podmínku. S tím souvisí i zmínka, že dostal nabídku pracovat pro jednu bohatou marockou rodinu. Pro kterou? K jeho známým náležel například marocký politický byznysmen Mohamed Karim Lamrání (†2018), jenž pěstoval čilé kontakty s Moskvou a v roce 1992 se už potřetí stal marockým premiérem.
A kdo byl ten „dobrý muž“, který odvrátil Babiše od kariéry muslimského podnikatele v Maroku a přiměl jej k návratu do Československa? Nebyl to nikdo jiný než Anton Rakický (†2022), někdejší ředitel PZO Chemapol (Petrimex) a Babišův osudový guru, jinak též kariérní komunista, přítel mnoha agilních pracovníků StB a dle české wikipedie „uznávaný hráč na bendžo“.
Ano, Andrej Babiš je nejen zombie české politiky, ale člověk mnoha tváří a schopností. Tam, kde už jeho síly nestačí, přivolá si na pomoc svou ctěnou paní Moniku, což je, jak možná nevíte, designerka interiérů. A vlastně je to stále i svérázná kreativní garantka famózního byznysového projektu IMOBA (Investice Moniky Babišové), k němuž patří restaurace Columna Chodov, Paloma Průhonice a Sokolovna Průhonice, stejně jako Pumpa Průhonice a resort Čapí hnízdo.
Ajaj, Čapí hnízdo… Poněvadž je Andrej Babiš v kauze, které se týká dotačního podvodu kolem tohoto luxusního sídla u Olbramovic, opětovně v roli obžalovaného, čest mu jistě už teď velí, aby ani nepomýšlel na post předsedy vlády. Předpokládám, že nyní u limonády v průhonické Sokolovně zcela vážně zvažuje i opuštění předsednické funkce v hnutí ANO. Tak pevný je Andrej ve své zásadovosti, padni komu padni… Proslýchá se však, že brzo bude volné místo ve sportovním klubu Spartak Průhonice, který byl už v roce 1905 založen pod názvem Humor Průhonice. Ke 120. výročí založení této organizace by to byl od Andreje Babiše pěkný dárek. A pro občany České republiky ostatně také.
