Je hezké sdělit, že premiér splnil nějaký cíl. Ještě lepší je, že je to cíl dlouhodobý. Politici si ne vždy dávají práci s něčím dlouhodobým, protože dlouhodobé cíle mohou znamenat nějaké nepříjemné náklady, které budou trvat déle než jedno volební období a výnosy se objeví až někdy v budoucnu. Výjimkou jsou dlouhodobé vize, tam se dá naslibovat cokoli.

Poslední sdělení Andreje Babiše působí legračně, ale kdy vynecháme komický prvek, skrývá se za tím něco, co legrační není.

Teď jsme se na jeho Facebooku dozvěděli toto: Cíl splněn. Od 1.1.2019 jsem zhubnul 12 kilo. Od 1.1 2016 15,2 kilo 🤓

Přesně nevíme, jestli je ztráta hmotnosti občana Babiše způsobena dietou, cvičením v posilovnách, konzumováním produktů Agrofertu, nebo stresem ze všech těch auditů, vyšetřovatelů a Zemana. Protože se ale ty kilogramy prezentují jako zamýšlený výsledek, berme to jako pozitivní sdělení.

Celkem je v této zemi asi deset milionů lidí, kterým je úplně jedno, kolik premiér váží, jejich života se to nijak netýká, leda že snad vládní letadlo spotřebuje více paliva, ale to už nějak přežijeme. Jde ale zřejmě o to vyslat signál. Premiér je chlapík, pracuje na sobě, je to ten pravý vůdce smečky. Zároveň dává naději všem, co pořád zhubnout nějak nedokázali. Politik má dávat naději.

Fyzický stav mocnáře byl vždycky důležitý signál. Král měl být plodný a statný v boji. Masaryk „sokoloval“ a jezdil na koni, Beneš byl abstinent. (Pak už se to u našich hlav státu poněkud zvrhlo, ale u těch dalších už pak na desetiletí bylo jedno, co si o nich lidé myslí.) Putin se potápí a je úžasný na bruslích a s hokejkou, Lukašenko taky. Mao Ce-tung plaval ve vlnách veletoku. Okamura střídá fotky s gulášem s výjevy svého upoceného tělíčka z posilovacích mučíren. Jiří Paroubek měl kdysi mladou mluvčí, která neprozřetelně v prvním rozhovoru řekla, že premiérovi doporučila zhubnout a nosit oranžovou a zelenkavou barvu. Pak už nikdy nepromluvila. Při pokusu o návrat do politiky nám Paroubek ukazoval videa s jakýmsi cvičením, což patří k jeho nejlepším a nejzábavnějším vystoupením.

Chtělo by se říct, že takový Ing. Zeman jde se svým pitím, nikotinem a bůčkem proti proudu, jenže opak je pravdou. U něj si zase lid řekne: „Podívejte se, co vydrží!“ Je to jen druhá strana mince. Klaus využíval sdělení „jsem lepší než vy, obdivujte se mi“. Zeman „jsem jako vy, rozumíme si“. Jde jen o to, kterou skupinu dotyčný považuje za cíl sdělení.

Pokud chtěl ale Babiš působit jako alfa samec a vůdce smečky, který už přešel od ovládání miliardové firmy a propůjčeného státu k ovládání vlastního těla, nějak to nevychází. Přímo bije do očí, jak je slabý. Ohledně ústavní krize má pod kontrolou všechno Zeman. Osoba ve stavu fyzicky i psychicky zjevně nevalném. Ostatně jsme ho už dlouho ani neviděli. Málokomu to chybí, ale bývá zvykem, že občané tuší, kde je jejich prezident, zda je dostatečně při vědomí a jestli nějak nestrádá.

Politik by měl vědět, že to, co se nakonec počítá, nejsou kulisy, kostýmy a masky, ale skutečná moc. Babiš ji ztrácí. Pozoruhodné na tom je, že se jí vzdává více méně dobrovolně. Ústava stojí na jeho straně, pořád může počítat s podporou Sněmovny. Jenže náš úspěšně zhublý premiér poklonkuje sveřepému starci, kterému vypadává paměť a už nevydrží na nohou ani po dobu čekání na pořízení společné fotografie státníků. Ukázal slabost a to je ve smečce osudové.

Asi sám ví, v čem je slabý a proč nemůže jednat jinak. Je to ovšem druh slabosti, který musí znepokojit dokonce i jeho odpůrce. Pro jednou by se hodilo, aby dal najevo své obvyklé vlastnosti, ale ono zrovna nic.

Je to všechno ještě horší, než jsme si mysleli.