Otázka, k čemu vlastně demonstrace jsou, když záleží na výsledku voleb se dá zodpovědět poměrně snadno, že se konají právě kvůli tomu výsledku. Ovšem budoucímu výsledku.

Timothy Snyder píše ve své knížce Tyranie: „Aby byl odpor proti státní moci úspěšný, je vždy nutné zdolat dvě překážky. Za prvé musí myšlenka změny přilákat na svou stranu lidi z odlišných prostředí, kteří se na mnoha věcech neshodnou. Za druhé se lidé musejí ocitnout na místech mimo domov a uprostřed skupin, se kterými se do té doby nepřátelili. Protest lze zorganizovat i pomocí sociálních sítí, ale pokud nepřejde do ulic, je jen imaginární. Dokud tyrani svými činy nevyvolají reakci v trojrozměrném světě, nic se nezmění.“

Dokud tedy existuje pouze jakési obecné povědomí, že vláda je prohnilá, že agent Státní bezpečnosti, trestně stíhaná osoba a člověk podezřelý ze zneužívání evropských dotací by neměl být premiérem, je to málo. Všechno bude rozptýlené po kavárnách, hospodách, příspěvcích na Facebooku, v rodinách, na pavlači. Půjde  o řadu izolovaných ostrůvků, které nejsou navzájem příliš propojené silnou emoční osobní vazbou.

Demonstrace a další reálné setkávání lidí je víc než billboardy a rozesílání řetězových emailů. Čím větší je počet účastníků, tím víc se posiluje pocit kolektivní identity. Když jedinec vidí, že stejný názor jako má on, zastává ještě hodně dalších lidí, přesvědčení se posiluje.

Sdílený názor se potom také dostává přes práh vnímavosti a zasahuje mnohem větší počet lidí. To ostatně ukazuje i průzkum agentury Median udělaný pro Český rozhlas, který se týká poslední demonstrace na Letné. Jen deset procent dospělých lidí u nás neví, že se něco dělo.

Za všemi těmi pohrdavými výroky pocházejícími z Čapího hnízda, od představitelů některých stran a v proruských dezinformačních serverech vidíme jasné vědomí, že tyto síly by nikdy žádnou akci podobného rozsahu nebyly schopné zorganizovat. Pokud by se o to najatí organizátoři pokusili, působilo by to stejně komicky jako různá setkání občanů s Milošem Zemanem na návsích a náměstích. Pro zemanovce je totiž i malá náves moc velká. Babiš si musí davy nasimulovat přiživením se na podniku, který organizuje někdo jiný kvůli něčemu jinému, než je on.

Selfíčka s oddanými věřícími a nebohými dětmi a další Potěmkinovy vesnice mohou ale jen dost obtížně napodobit zdání spontánnosti. Neuměli to ani naši komunisté, neumí to dokonce ani Kim Čong-un v Severní Koreji. Prostě se to pozná.

Andrej Babiš utrpěl demonstracemi zásadní ránu v tom, že byl poškozen image milovaného lídra, za kterým národ kráčí, zatímco jeho nepřátelé (rozuměj Kalousek, Bakala) mu házejí klacky pod nohy. Babiš se teď bude pochopitelně pokoušet napravit vzniklé škody, ale je to podobné, jako když se někdo pokusí zalepit prasklý hrnek. Už to nikdy není ono a obsah je cítit lepidlem. Nastal efekt postupného drolení, který bude samozřejmě doprovázen různými mobilizacemi, díky kterým se některé skupiny lidí naopak opevní a budou se navzájem potvrzovat ve své víře (technicky je to stejný efekt jako u velkých demonstrací, ale atmosféra je defenzivní), protože si přece nepřiznají, že naletěli politickému šizuňkovi.

Proto také komunisté nesnášeli velké náboženské poutě, protože účast na jedné jediné z nich stačila k tomu, aby padla jejich propaganda o starý babičkách a vymírajících přežitcích.

Komunisté vůbec nesnášeli jakékoli shromažďování, které neorganizovali sami. Všechno muselo být takzvaně podchyceno, což zajišťovaly nástroje hezky nazývané společenské složky. Složky už se postaraly, aby nedošlo k nějakým nedopatřením a úchylkám od linie. Možná ani lidé, kteří se účastnili prvomájových průvodů, netušili, jak pečlivě se předem na nejvyšších místech připravovala hesla. Kdyby lidé nějakou náhodou něco ve své snaživosti vykřikovali spontánně, možná by se dopustili nějakých ideologických nepřesností.

Demonstrace samy o sobě nebudou stačit, což vědí stoupenci i odpůrci. Je to ale součást tlaku, kterého se kromě nadšenců s podomácku vyrobenými transparenty z lepenky účastní i poměrně emocí zbavení kontroloři Evropské unie a státní zástupci a přidají se, jak doufáme, i soudci.

Babiš se Zemanem v každém případě vědí, že líp už bylo. A to ještě nemáme listopad. Zrovna tihle dva budou dost obtížně předstírat, že jsou vytouženým výsledkem roku 1989.