Představa, že by byl Andrej Babiš podroben testu na detektoru lži, neboli polygrafu, jak navrhl i s příslušnými otázkami David Koller, je samozřejmě pikantní. Mohlo by se to stát předmětem řady komických scének, kdy by se přístroj zavařil a byl navždy vyřazen z provozu a podobně.
Bohužel tak jednoduše to nefunguje. Takové testování je u nás dobrovolné a získané výsledky nelze použít jako důkazní materiál. Naštěstí to zřejmě v tomto případě nebude třeba, protože důkazy buď jsou, nebo nejsou. Podstatné je, aby se jimi nějaký soud vůbec zabýval.
Přístroj také nefunguje tak, že by byl dotazovaný, dejme tomu Babiš, odhalen světlem červené kontrolky, nebo dostal nějaký nepříjemný výchovný podnět. Měří se řada charakteristik, jako tep, vodivost kůže, krevní tlak, dech a ty je pak třeba odborně vyhodnotit.
Otázky musí být navíc jasně zodpověditelné ANO – NE. Ze zajímavého a inspirativního seznamu Davida Kollera by se tak některé otázky úplně nehodily, respektive měl by je položit spíš moderátor nějaké televizní debaty, kdyby do nich ovšem Andrej Babiš hodlal chodit.
Jsou to třeba tyto:
Jaké pokyny od Vás dostal Petr Protopopov, když odvlekl Vašeho syna na okupovaný Krym?
Jak si vysvětlujete nárůst dotací EU pro Agrofert?
Jak přesně jste myslel jeden ze svých výroků na tzv. Šumanových nahrávkách – „Nech ide ta ich láska a pravda do p…“?
Hlavní potíž je ale v tom, že profesionální lhář může přístroj obelhat, protože se dovede díky znalostem a přípravě ovládat. Jde tedy o to, zda Babiš je, nebo není profesionální lhář.
Odborníci zmiňují dva způsoby, jak lze přístroj oklamat. Jeden a obecnější spočívá ve změně fyziologického nebo psychického stavu zkoumaného, který si dotyčný navodí, a ten druhý v technice, jak měnit odezvu vlastního organismu během kritických okamžiků dotazování.
Jak se to dělá, popsal důstojník CIA Aldrich Ames, který byl naverbován jako agent KGB a v roce 1994 odhalen. Vysloužil si za svou činnost doživotní trest bez možnosti propuštění.
Ames doporučuje být na test odpočatý a uvolněný, být milý k obsluze polygrafu, spolupracovat a snažit se udržet klid. Podle něj v tom není žádná zvláštní magie, všechno prý spočívá v důvěře a přátelském vztahu k tomu, kdo test provádí. Usmívat se a budit dojem, že se vám to líbí. Musí vzniknout takzvaný raport, který znají psychologové, tedy vztah vzájemné důvěry a respektu. (V tomto případě je to ovšem poněkud jednosměrné.)
Pokud jde o konkrétní opatření, tázaný musí poznat kontrolní a testovací otázky kladené předtím, než začne samotný výslech. Během výslechu má dotyčný pečlivě kontrolovat své dýchání při odpovídání na relevantní otázky a pokusit se uměle zvýšit tepovou frekvenci během kontrolních otázek, například přemýšlením o něčem děsivém nebo vzrušujícím nebo bodáním se špičatým předmětem někde na těle. Pak se neprojeví výrazná reakce na žádnou z relevantních otázek.
Klíčové tedy je, zda je Babiš (nebo třeba Zeman) profesionální lhář, nebo zda dokonce svým řečem sám věří. Jak ho můžeme sledovat, když je vystaven nepříjemným otázkám, vypadá poslední dobou spíše jako klubíčko nervů a není schopen odpovědět srozumitelně a přesvědčivě na nic. Odvádí řeč stranou, používá metodu kolovrátku, kdy opakuje kolem dokola to samé a čas potěšitelně plyne. Na to, jakou má zkušenost s tajnou policií, nevypadá v této věci moc vyškoleně. Takový generál Lorenc by vedle něj působil jako čirá studánka pravdy a přesvědčivosti.
Zdá se, že nasazení techniky je spíše zbytečné. Zda lže, nebo nelže, by mohl poznat i mírně poučený laik, který by si přečetl stručný návod, jak odhalit sňatkového podvodníka. U Babiše ostatně stačí sledovat to, jak v průběhu času mění své výpovědi a sám sobě odporuje.
Jak už však bylo řečeno, podstatné je, aby Babiš vypovídal před řádným soudem a všechno neskončilo u jeho ochotnického divadla, které předvádí v televizních studiích.
