
Premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK

Vystoupení před Českým rozhlasem bylo pro Andreje Babiše nejhorším zážitkem jeho politické kariéry. Tentokrát totiž neodrážel útoky svých názorových oponentů v poslanecké sněmovně ani nesledoval demonstraci proti své osobě v televizi. Dostal se na pár metrů od lidí, kteří mu připomněli, že estébákům se neodpouští. Premiér to nesl těžce a chybělo málo, aby se opět hystericky ohnal po svých odpůrcích. Ti poprvé zasáhli oligarchu přímo „na komoru“.
Do včerejšího dopoledne měl Babiš zkušenosti s protesty proti své osobě, minulosti i politice především zprostředkované. Sledoval desetitisícové demonstrace na Václavském náměstí a četl si kritické komentáře na sociálních sítích. Když se v premiérově okolí objevila skupinka protestujících, Babišovi lidé si vždy se situací dokázali poradit. Své by o tom mohli vyprávět například aktivisté ze skupiny AUVA.
Když chtěl někdo s šéfem hnutí ANO diskutovat, jako to zkoušeli třeba zástupci iniciativy Milion chvilek pro demokracii, Babiš nasliboval schůzky a vyprávěl o nutnosti diskuze. K setkání ovšem nikdy nedošlo a oligarcha si dával velký pozor, aby se s těmito lidmi nepotkal. Když na něj například čekali v Lánech, zbaběle ujel a plánovanou tiskovou konferenci uspořádal až ve „svém“, kam se nikdo nezvaný nemohl dostat.
Najednou se ovšem musel předseda vlády zúčastnit akce, kterou nemohl nijak ovlivnit a stejně tak neměl možnost omezit plánované protesty. Určitě spoléhal na to, že při pietním aktu nedojde ke konfrontaci, protože si to nikdo nedovolí. To se ovšem spletl, protože přítomnost bývalého bolševika na připomínce srpna 1968 vyprovokovala dost lidí, aby svůj názor projevili.
Na stísněném prostoru se tak Babiš tváří v tvář setkal nejen se svými odpůrci, ale také se svou minulostí. Všichni ti lidé, kteří na premiéra pískali a křičeli hanba, mu totiž hlasitě připomínali, že byl součástí zločinného komunistického režimu a zároveň je to právě on, kdo bolševiky vrátil k moci.
Babiš se nevzmohl na nic. Bylo vidět, jak je vzteklý, ale nemůže nikomu nadávat, protože to by uškodilo jeho image. Když šel z úkrytu uvnitř budovy Českého rozhlasu číst svůj projev, bylo vidět, jak už chce mít nepříjemnou situaci za sebou. Jako kůň s klapkami na očích tedy oddrmolil svou řeč, štěkl cosi o stoupajících volebních preferencích svého hnutí a utekl.
Mezi lidem, který neopil koblihou, se zjevně necítil pevný v kramflecích. Bylo mu úzko. Ne z toho, že spolupracoval s StB, ani ne z toho, že mu za to někdo nadává. Bylo mu špatně z toho, že existují situace, které nedokáže ovlivnit a některé momenty nemůže překonat tím, že začne hystericky československy nadávat všem kolem.
Andrej Babiš má své limity a zdá se, že spočívají právě v takových maličkostech, jako je konfrontace s ním. Má tedy cenu chtít poukazovat na Babišovu minulost. Ta ho totiž začíná dohánět víc, než si sám chce připustit.