Andrej Babiš a Radek Vondráček (oba ANO) FOTO: ČTK/Kamaryt Michal
FOTO: ČTK/Kamaryt Michal
Jednání o důvěře vládě v poslanecké sněmovně bylo dnes brzy ráno po neuvěřitelných 22 hodinách přerušeno a pokračovat bude v pozdních odpoledních hodinách. Přestože opozice ví, že vláda díky pohodlné koaliční většině důvěru získá, neodpustí si její poslanci zbytečná vystoupení.
Když byl v srpnu 2014 Andrej Babiš ještě jen pouhým poslancem a ministrem financí, prohlásil v rozhovoru pro Českou televizi: „Pro mě ta sněmovna moc není. Já nejsem člověk, který moc mluví, spíš tvoří něco a zanechává za sebou konkrétní věci.“ Podle něj byl parlament žvanírnou, kde jsou „poslanci, kteří se tam předvádějí, mluví stále o něčem. A mám pocit, že jim nejde o věc, ale aby se dostali do médií, aby byli někde propagováni. A mám pocit, že ta debata často není racionální.“ Jako ministr financí nestál Babiš za mnoho, ale ukázal se jako schopný vizionář. Již tehdy totiž odhadl, jak bude on a parta jeho zaměstnanců v politické firmě ANO vystupovat při jednání o důvěře vládě, která nastupuje ve chvíli, kdy bude potřeba napravovat mnohé, co svým působením v pozici ministra financí a později premiéra napáchal.
Najednou se mu to, co mu před osmi lety vadilo, hodí. Poslanci často s dramatickou dikcí a takřka divadelním přednesem čtou z připravených papírů pochvalné tirády na svého šéfa, na dobu, ve které určovali politický chod České republiky, a také nešetří kritikou nastupující vlády, byť některé útoky jsou vskutku dětinské a spíše než politickou diskusi připomínají ukřivděné dítě, jemuž někdo na písku rozšlapal bábovičky.
Obstrukce jsou legitimním politickým nástrojem. Jen jde o to, kdy je použít. Lze tak oddálit třeba lhůtu působnosti či přijetí zákona. Poslanec tím využívá svého práva dát najevo nesouhlas, ale zároveň jasně ukazuje, že dává před diskusí přednost plácání bezobsažných projevů. Rekordmanem se stal americký senátor Strom Thurmond, který v roce 1957 dokázal proti zákonu o občanských právech hovořit celkem 24 hodin a 18 minut k tomu. Šlo sice o projev dlouhý, ale stále byl cílen k věci. Později dali jiní senátoři přednost již zcela vyprázdněným exhibicím, v nichž hovořili třeba o receptech na úpravu ústřic, či dokonce předčítali pohádky.
Nemusíme však pátrat jen za oceánem, i v našem parlamentu se najdou podobné perly. Šest hodin v kuse hovořil v roce 1997 krajně pravicový poslanec Josef Krejsa, když se chtěl pokusit zablokovat jednání o přijetí Česko-německé deklarace. V roce 2012 zase opoziční ČSSD toužila zabránit přijetí zákona o církevních restitucích tím, že její poslanci přednášeli dlouhé pasáže z Bible.
Včera v noci sice na Zjevení Janovo nedošlo, ale i tak padl rekord v délce jednání o důvěře vládě. Dvaadvacet hodin, k nimž ještě nějaká hodina zcela jistě přibude, již teď o šest hodin překonalo jednání z července 2018, kdy o důvěru žádal menšinový kabinet ANO a ČSSD, v jehož čele stál právě Andrej Babiš. Dvanáct hodin se jednalo v srpnu 1998 o vládě Miloše Zemana a také v lednu 2018 o menšinové Babišově vládě, ta i přes dlouhou diskusi nakonec důvěru nezískala. Naopak nejkratší jednání proběhlo v květnu 2005, kdy se jednalo o vládě Jiřího Paroubka.
Ale jak dnes výstižně napsal na twitter politický matador Miroslav Kalousek, jenž nejednu zdržovací bitvu zažil: „Parlamentní obstrukce je legitimní nástroj opozice. Profesionál ji však použije jen tehdy, když tím dosáhne nějakého politického cíle. Např. oddálení přijetí zákona za určité datum. Cíl, který opozice naplnila dnes, je pouze demonstrace její neprofesionality. To je dost málo.“
Parlamentní obstrukce je legitimní nástroj opozice. Profesionál ji však použije jen tehdy, když tím dosáhne nějakého politického cíle. Např. oddálení přijetí zákona za určité datum. Cíl, který opozice naplnila dnes, je pouze demonstrace její neprofesionality. To je dost málo.
— Miroslav Kalousek🇺🇦🇨🇿 (@kalousekm) January 13, 2022
