Andrej Babiš předvedl ve Sněmovně úžasné divadlo. Obrátil věci v pravý opak a ještě se u toho tvářil pohoršeně, jak je mu ubližováno. V tom je mistr.
Předběžný audit Evropské komise, aspoň podle zpráv, které prosakují ven, konstatuje u Babiše střet zájmů a Česká republika by měla vrátit Evropské unii přes 451 miliónů korun. Trestně stíhaný premiér to ale dokázal zcela otočit. Když vykřikuje, že země nic platit nebude, nakonec vypadá jako někdo, kdo hájí Českou republiku. Protože by neznělo dobře, že v posledku ON nechce platit, dělá z toho najednou věc národního zájmu.
Babiš je někdy nazýván populistou, ale on je ještě něco víc, on je demagog.
Jaký je rozdíl mezi populistou a demagogem? Tuhle otázku si někdy před rokem položili na The Guardian a dostali odpovědi z různých konců světa.
Některé výroky zněly přibližně takto:
Populista se snaží hrát hru, která se lidem bude zdát sladká, zatímco demagog křičí tak, aby byl co nejvíc slyšet.
Demagog je populista na steroidech. Oba by měli podporovat zájmy obyčejných lidí, ale v současnosti nejde o bránění zájmů lidí, ale jejich využívání.
Populista plave s přílivem; Demagog se nás snaží přesvědčit, že jen on může obrátit příliv.
Jeden člověk ale také říká, že ta vzdálenost mezi oběma typy je dost nezřetelná. V praxi se totiž jedno bez druhého neobejde.
To teď vidíme v praxi. Populista musí skutečně bedlivě sledovat, s čím je lid nespokojen, načež navrhuje řešení. Musí sám sebe představit jako toho jediného, kdo lidi dostane z temnoty. Proto je potřeba bídu vylíčit jako hlubší, než je a temnotu temnější, protože kdyby věci byly mizerné jen tak trochu, dalo by se to přežít.
V lecčem ale může mít populista pravdu. Když se rozhodnete hledat korupci, určitě nějakou najdete. Najdete možná i takovou, která uráží i jinak otrlé lidi. Kvůli tomu není nutné lhát, stačí použít silnější zvětšovací sklo. Demagogie začíná tam, kde kde se z poloprázdné sklenice udělá sklenice suchá jako Sahara, takže nastane všeobecný pocit žízně a zoufalé volání: „Dej nám pít!“.
V předběžné zprávě Evropské komise, kterou už mají některá média k dispozici (Aktuálně.cz, Ihned.cz), se píše: „Pan Babiš ovládá dva svěřenské fondy, a skrze tyto svěřenské fondy také ovládá skupinu Agrofert… „Pan Babiš se aktivně podílel na realizaci unijního rozpočtu v České republice. Má přímý ekonomický zájem na úspěchu skupiny Agrofert. Pan Babiš se zpronevěřil nezávislému a objektivnímu výkonu svých funkcí (premiér, ministr financí, předseda Rady pro evropské strukturální a investiční fondy a vicepremiér pro ekonomiku) vzhledem k tomu, že se podílel na rozhodnutích, která se týkala skupiny Agrofert.“
Jak uvádí server ihned.cz, podle zprávy by Česko „mělo vrátit celkem 17,49 milionu eur, tedy víc než 451 milionů korun. Z toho téměř 283 milionů korun představují dotace, které Babišovy firmy získaly po 9. únoru 2017, odkdy platí zpřísněná pravidla v českém zákoně o střetu zájmů. Babiš převedl své podniky do fondů právě kvůli této změně. Komise na tyto dotace uvalila takzvanou stoprocentní korekci, což znamená, že by je Česko mělo vrátit v plné výši“.
Byly odhaleny i další chyby, třeba že Česko přiznalo firmě z holdingu Agrofert dotaci na výrobu produktu, který v té době vyráběla další firma vlastněná Agrofertem, Duslo Šala. Tady jde o selhání české kontroly.
Babiš ale nic vracet nechce a vykládá nesmysly. Tohle už není populismus. Tím je, když rozdává peníze na všechny strany, aby si koupil voliče. To může být škodlivý ekonomický nesmysl, ale nemusí to být proti pravidlům. Brát si peníze, na které nemá nárok, už je jiný level. Teď bude potřeba spustit vysvětlovací stroj na plné obrátky. Na ten mrak argumentů, co se teď vypustí, budou emise ze všech komínů a letadel světa krátké.
