Premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (oba ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Babišovo veřejné ponižování ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha vede k otázkám, jak hluboko leží práh jeho důstojnosti. Opakovaně byl donucen změnit názor, což sráží jeho respekt k nule. Nechá se shazovat chaotickým premiérem, který přitom osobně převzal za boj s koronavirem odpovědnost.
Tragická komunikace vlády kolem řešení epidemie COVID-19 nemá konce. Dva měsíce po ukončení nouzového stavu to vypadá, že nemizí nekoncepčnost jejího rozhodování, ale naopak kulminuje metoda nahodilosti a improvizace. To se projevilo v estrádě kolem povinného nošení roušek, kdy odborné vedení vládní strategie nahradil premiérův marketing.
Komiksový příběh
Rouškové veletoče nesou rysy komiksového příběhu. Vystupuje v něm záporná postava ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který se „utrhl ze řetězu“ a od 1. září navrhl nošení roušek ve vnitřních prostorech (obchodech, školách, veřejných budovách, restauracích, kadeřnictví…) a veřejné dopravě v celé České republice.
Kladný hrdina příběhu, premiér Andrej Babiš, přitom donedávna plošná nařízení vylučoval. Když se o této „diverzní“ Vojtěchově akci dozvěděl, reagoval operativně. „Jsem trochu v šoku z toho, co vypadlo z ministerstva zdravotnictví. Vůbec se mi to nelíbí. Používám selský rozum a plno věcí mi hlava nebere,“ rozhořčoval se.
Premiér oznámil, že s navrženým systémem nesouhlasí, výjimkám nerozumí a Vojtěcha neprodleně požádá o vysvětlení. To se také stalo. Téhož dne byl ministr donucen „přehodnotit“ situaci a už vyhlášená plošná nařízení podstatně zmírnil. Nošení roušek nebude nutné ve školách, obchodech a restauracích.
Tady by mohl rouškový komiks skončit. Kladný hrdina napravil neuváženou aktivitu „sabotéra“ a ochránil veřejnost před nadbytečnou zátěží. Může se pasovat do role rozumného vůdce, který rázně napravuje přehmaty svých podřízených a sklidí za to přízeň svých sympatizantů.
Tak se možná může někomu tento příběh jevit, jenže realita je mnohem vážnější. Kritické ohlasy sklidili tentokrát oba aktéři nejen od opozice a části veřejnosti, ale i od koaličních partnerů ČSSD a KSČM. Co tyto manévry odhalují?
Jasný systém řízení
O návratu plošného nasazení roušek rozhodla Rada vlády pro zdravotní rizika, jejíž vznik koncem července inicioval premiér Babiš. Reagoval tak na nesplněné resty rezortu zdravotnictví při zavádění už na jaře avizovaných projektů chytré karantény a masivního testování, jež mají nahradit plošné restrikce při zhoršení epidemické situace.
Nedořešené problémy vyplavaly na povrch v souvislosti s excesem státu v karvinských dolech OKD, kde nechal několik týdnů volně šířit nákazu, nějakou dobu používal nefunkční testy a nakonec sporně bez varování vyhlásil karanténní opatření v celém Moravskoslezském kraji.
Jelikož se do čela nové rady postavil samotný premiér, vyslal tím jasný signál nespokojenosti s fungováním ministerstva zdravotnictví, jemuž je rada nadřazena při řešení veškerých situací souvisejících s šířením koronaviru.
„Jde o to, abychom spojili své síly, a musí to mít jasný systém řízení,“ konstatoval tehdy Babiš a naznačil tak, že jasný systém řízení dosud chyběl. Záhy se ukázalo, že vznik nové rady kýžený posun k efektivnější ochraně zdravotních rizik nepřinesl.
Premiér o tom věděl
Vojtěch přiznal, že Babiš byl na posledním jednání rady přítomen a proti plánu na povinné nošení roušek nic nenamítal. Premiér reagoval, že o rouškách v obchodech a restauracích nic nevěděl. Nechce se ani věřit, že by se šéf ANO, který se ohání řízením státu jako firmy, nezajímal o scénář takto vážné věci dříve, než spatří světlo světa.
Pokud se Babišovi a jeho poradcům problém rozležel v hlavě až po vlně negativních reakcí, a to i z lékařské sféry, degradoval následně odbornou způsobilost rady na samé dno. Nahradil ji politickým rozhodováním a ohlasy veřejného mínění. Pak je ovšem na místě otázka, proč toto těleso vůbec vzniklo.
Premiér náhle neuznává, že právě on nese za fungování rady nejvyšší politickou odpovědnost. Sám se do ní přitom vmanévroval. „Komunikace vlády není ideální, je potřeba komunikovat jasně a zřetelně. Já to dělám, já nejsem ministr zdravotnictví,“ zdůraznil a přehazuje tak horký brambor na Vojtěcha.
Chybí vysvětlování
Stejně tristní je role ministra zdravotnictví. Za fiasko s rouškami si může do značné míry sám, protože svůj návrh věrohodně neodůvodnil. Semafor zobrazující epidemickou situaci v jednotlivých okresech signalizuje nulová či zanedbatelná rizika na drtivé většině území. Druhý stupeň (ze čtyř) mírného rizika bez komunitního šíření nákazy je nyní pouze v Praze a na Frýdecku-Místecku.
Dále se ukazuje, že i když stoupá počet pozitivních případů, převážná většina z nich je bezpříznaková nebo s mírnými příznaky. Proti jaru prudce poklesl počet těžších hospitalizovaných případů (kolem 2 procent) a smrtnost onemocnění COVID-19 spadla na úroveň chřipky. Z těchto i dalších důvodů bylo nařízení nosit povinně roušky v celé zemi nevysvětlitelné.
Slabý ministr
Ministr Vojtěch si stále neuvědomuje, že nemá potřebné manažerské a odborné schopnosti, aby mohl tento exponovaný rezort zkoušený nebývalými krizemi zvládnout. Nebyla by žádná ostuda si to včas přiznat, nicméně rozhodně netrpí nízkým sebevědomím.
„Reagujeme na situaci,“ zdůvodnil Vojtěch názorový veletoč, který nepovažuje za prohru. Silný ministr by byl ovšem schopen svoje kroky obhájit, zvláště když na nich ve vládní radě panoval široký konsenzus. Takto jen potvrzuje roli slabé loutky postrádající poslední špetky osobní důstojnosti. Mnozí se jistě pozastavují, zda má toto veřejné ponižování a peskování zapotřebí, ale s tím se musí vyrovnat sám.
Premiér Vojtěchovi v březnu na tiskové konferenci vytýkal, že je „moc slušnej“, když nechtěl udat jméno státního úředníka, který mu předal lživou informaci o doktorce Pekové, za kterou se musel omluvit. Stejně nakonec úředníka udal.
Vojtěch je zároveň stále přesvědčený, že nikdy v ničem nepochybil, i když dostává jednu lekci za druhou. Drží se ministerského křesla zuby nehty, ačkoli je jeho šéf připravený kdykoli ho shazovat a případně obětovat, až to uzná za vhodné. Slušný člověk by v podmínkách trvalého ohýbání páteře nevydržel ani minutu.
