Veškerá silácká prohlášení předsedy ČSSD Jana Hamáčka jsou minulostí. Po dnešní schůzce s prezidentem v Lánech hodil před televizními kamerami svého přítele Miroslava Pocheho přes palubu a začal ujišťovat veřejnost, že nebude bránit sestavení vlády. Když Zeman nejmenuje Pocheho ministrem zahraničí, tak chce Hamáček ministerstvo zahraničí řídit sám i s vnitrem.
Tento krok jsme v podstatě všichni čekali a zajímalo nás už jen to, jak to Jan Hamáček přesně provede. Nikdo si nemyslel, že by snad Hamáček měl hrdost a sdělil Zemanovi, ať si trhne nohou. Místo toho v podstatě podrazil Pocheho a jako spráskaný pes akceptoval naprosto bezprecedentní a neústavní postup Miloše Zemana a také neobyčejný podraz Andreje Babiše, který by měl přitom sílu se za svého koaličního partnera postavit. To by ale nesměl být Babiš.
Po Babišově podrazu, který před týdnem oznámil, že Pocheho prezidentovi nenavrhne na pozici ministra zahraničí, měla ČSSD jedinečnou šanci uniknout z pasti, do níž se sama vmanévrovala. ČSSD si mohla zachovat čistý štít. Jenže její předseda dal přednost smutné roli kašpárků ve vládě, která se fakticky opírá o koalici ANO s KSČM a s SPD. Babiš jen potřebuje alibi před Evropou a to je celý smysl koalice s ČSSD.
Projekt souběžného řízení vnitra a zahraničí se ovšem skvěle hodí do nakupení absurdit vlády trestně stíhaného premiéra. Bude to další velmi transparentní důkaz, že se Česká republika zbláznila. Upřimně řečeno, náš stát se v posledních letech na mezinárodní scéně už dostatečně zesměšnil a stálo by za úvahu, kdybychom prostě ministerstvo zahraničí rovnou zrušili. Vždyť už se s námi ze Západu stejně skoro nikdo nebaví a vztahy s východem obstarává dokonale Pražský hrad.
Když to tedy celé shrneme, tak je to dokonalý příběh, tolik typický pro tuto dobu: Babiš podrazil Hamáčka a Hamáček podrazil Pocheho. Tím společně podrazili členy ČSSD, kteří hlasovali ve stranickém referendu pro vládu s Miroslavem Pochem v roli ministra zahraničí. Tím se nám tak hezky státotvorně otevřela cesta k vládě s důvěrou.