Alexandr Lukašenko a Vladimir Putin FOTO: FB
FOTO: FB
Režim běloruského diktátora Lukašenka se otřásá v základech, zemi ochromují mohutné demonstrace a stávky. Překvapivě ostře ho kritizoval i premiér Babiš a volá Evropu k rychlé akci. Pokud to ale myslí vážně, musel by se vymezit i proti Putinově režimu, jehož hrozbu bagatelizoval.
Protesty běloruské veřejnosti proti výsledkům prezidentských voleb, které znovu ovládl Alexandr Lukašenko údajným ziskem 80,1 procent hlasů, nabírají na síle. Situaci vyhrotily brutální zásahy bezpečnostních složek proti pokojným demonstrantům, kteří považují volby za zmanipulované.
Zatčeno bylo sedm tisíc lidí, hlavně studentů, z nichž mnozí byli podrobeni bití, mučení a vyhrožování. Poté, co byli pod tlakem veřejného mínění propuštěni, podávali o krutých praktikách policie osobní svědectví na sociálních sítích. To vše eskalovalo masivní odpor v celé zemi. Co je pro Lukašenkův režim nesmírně varující, přidali se zaměstnanci ve většině velkých podniků, kteří vstoupili do stávky.
Babiš: Absolutní katastrofa
Proti konfrontačnímu postupu Lukašenka se postavila řada zahraničních státníků. Začíná se hovořit o sankcích zacílených proti běloruským představitelům odpovědným za násilné akce. Polský premiér Mateusz Morawiecki navrhuje svolání Evropské rady a jeho iniciativu podpořil i Andrej Babiš, který se k situaci v Bělorusku vyjadřuje překvapivě ostře. Volá po opakování prezidentských voleb a nešetří silnou rétorikou.
„To, co se tam děje, je absolutní katastrofa, právě teď se rozhoduje, jestli to dopadne jako u nás, jako sametová revoluce v roce 1989, aby byly svobodně demokratické volby a ne volby zmanipulované diktátorem, nebo po včerejším telefonátu Lukašenka a Putinem, to může dopadnout jako v roce 1968, když přijely ruské tanky a zničily pražské jaro,“ prohlašuje na sociálních sítích.
Babiš se chce v této věci sám angažovat a podpořit demonstranty. „Evropská unie má teď šanci být akční. Evropa musí jednat rychle. Musí to být akce. Problém Evropy je, že se musíme všichni domluvit, ale nemáme čas,“ burcuje dramaticky.
Pomiňme nyní, že současný premiér trávil pád komunistického režimu v Československu v rezidenci obchodního zástupce privilegovaného podniku zahraničního obchodu v Maroku. Domů se vrátil až v roce 1990 po ujištění, že je „čistý vzduch“.
Lukašenko to přehnal
Co se odehrává v zemi na západní výspě postsovětského bloku, kde žije 9,5 milionu obyvatel, tedy o milion méně než v České republice? Proč se dnes na dynamický vývoj v Bělorusku upíná pozornost celého světa?
Poslední evropský diktátor Lukašenko to tentokrát přehnal a přecenil své síly. Tvrdé zásahy policie proti protestujícím ani jeho apely k návratu do práce, nezabraly, naopak přilily olej do ohně. Proto byl nucen zastavit násilné potlačování demonstrací. Na druhou stranu nechce ani slyšet o požadavku opozice na vypsání nových voleb.
O drolení Lukašenkova režimu svědčí stále více indicií. Hnacím impulsem jsou největší protestní shromáždění od jeho nástupu k moci před dvaceti šesti lety. Zatím nejpočetnější proběhlo v hlavním městě Minsku s odhadovanou účastí 200 tisíc lidí.
Fiaskem skončila naopak protiakce prezidentových stoupenců, kteří téhož dne zorganizovali demonstraci na jeho podporu. Zaznamenala méně než deset tisíc účastníků svezených autobusy z celé země, některých pod pohrůžkou ztráty zaměstnání, nebo naopak s příslibem prémií.
Pomůže Putin?
Drtivý nepoměr mezi organizovanou podporou a spontánními občanskými aktivitami v řadě měst signalizuje, že Lukašenko ztrácí nad vývojem v zemi kontrolu. Proto se obrátil s žádostí o pomoc na ruského prezidenta Vladimira Putina, patrně jediné trumfové eso, které ho dnes může udržet u moci. Jisté to však není.
Lukašenko oznámil, že Putin slíbil pomoc se zajištěním bezpečnosti Běloruska, pokud o to požádá. Neupřesnil však, jak by tato „pomoc“ vypadala, a co bylo myšleno vírou, že se situaci v zemi podaří velmi rychle vyřešit.
„Putin není v jednoduché situaci,“ komentuje pro deník FORUM 24 publicista Jefim Fištejn. „Pokud zasáhne vojensky, bude to znamenat krveprolití, jelikož mnoho Bělorusů je připraveno se bránit. Proto také z diplomatických kruhů zaznívá, že se Putin při telefonickém rozhovoru s Lukašenkem zajímal především o to, zda běloruského prezidenta podrží jeho armáda.“
Zastrašující manévr
Úvahy o vojenské pomoci evokují paralelu s „bratrskou pomocí“ armád sovětského bloku na pozvání československých komunistů v roce 1968. Jenže dnes je situace jiná, nelze snadno dvakrát vstoupit do stejné řeky.
„Putin by tímto krokem definitivně ztratil veškerý mezinárodní kredit, už tak poškozený okupací Krymu a vojenským angažmá v ukrajinském Donbasu. Navíc se sám potýká se stoupající nespokojeností obyvatel v regionech, zejména v chabarovské oblasti,“ připomíná Fištejn.
Z těchto důvodů může Lukašenkova „dohoda“ s Putinem působit spíš jen jako zastrašující manévr, motivující jeho stoupence. To ovšem neznamená, že nebudou hledat jiné společné cesty než přímý vojenský zásah, jak Lukašenkův režim udržet nad vodou.
Babiš ochráncem lidských práv?
Otázkou zůstává, z jakého důvodu se do běloruských záležitostí vložil takto razantně premiér Babiš. Nesrozumitelné to je z více důvodů. K porušování demokratických principů v jiných zemích se do této doby stavěl zdrženlivě, nebo je vůbec nekomentoval. O tom svědčí jeho vlažný postoj k protiruským sankcím, o kterých dříve prohlásil, že nemají žádný efekt, a později připojil, že nejsou vládní prioritou.
Babišova vláda měla příležitost prokázat, že jí skutečně leží na srdci porušování lidských práv a základních demokratických hodnot počátkem července. Tehdy selhala. Nepodpořila na půdě OSN britskou deklaraci odsuzující represivní postup Číny v Hongkongu a zásadní porušení principu „jedna země, dva systémy“. Připojilo se k ní 26 zemí, zejména z Evropy.
Premiér Babiš se mohl rovněž důrazně vymezit vůči východním autoritářským režimům při nedávné návštěvě amerického ministra zahraničí Mikea Pompea. Ten varoval před současnými bezpečnostními hrozbami z Ruska a Číny a doslova prohlásil, že se „Rusko snaží zničit demokracii a rozbít západní alianci“.
Ruská hrozba? Není problém
Babiš chování těchto mocností jako hrozbu nevidí – v souznění s politickou osnovou Hradu a KSČM, která drží jeho vládu u moci. „Já to samozřejmě vnímám a mám na to stejný názor jako naši spojenci, ale nevnímám to jako nějaký zásadní problém,“ reagoval rozpolceně.
Pokud premiér myslí svoje silné výroky na adresu diktátora Lukašenka vážně, nemůže vynechat právě roli jeho podporovatele Vladimira Putina, čímž by popřel svoje několik hodin staré výroky. Bude mít příležitost na mimořádné schůzi poslanecké sněmovny. Nejde jen o vyzdvižení role Putina v běloruské partii, ale i o přijetí sankcí, které může Česká republika schválit nezávisle na společném rozhodnutí evropské sedmadvacítky.
Záhy se ukáže, zda je Babišův boj za svobodné Bělorusko jen momentální marketingový nápad ve snaze překrýt jeho neslavná a rozporuplná vyjádření po návštěvě ministra Pompea, nebo vážně míněný záměr, který hodlá dotáhnout do konce.
