Andrej Babiš a Tomio Okamura kráčí s plnou vervou v čele pomyslného průvodu neohrožených českýc vlastenců. Nacionalismus se stal náhradní ideologií jejich účelově stvořených politických formací. K okázalému hurá vlastenectví se přidá ještě vláda tvrdé ruky, pořádek a klid na práci, a úspěch je zaručen. Podobné trendy lze vidět i v jiných evropských zemích, nezřídka s podporou stratégů ruské hybridní války. Snaha překreslit politické mapy je zřejmá. Nový vnější nepřítel je ideálním startovacím impulsem.

Nacionalismus jsou myšlenkové tendence a způsob politiky zdůrazňující význam národa, tedy sounáležitosti skupiny lidí, kteří obvykle sdílejí společný původ, historii, jazyk, kulturu a území. Nacionalisté pohlíží na vývoj a rozvoj svého státu, ale také na své životní hodnoty, úkoly a cíle prizmatem své ideologie. V krajních polohách vypjatého nacionalismu upřednostňují skutečné (či domnělé) zájmy svého národa před celkovým rozvojem, vzájemnou solidaritou a stabilitou širšího společenství států. Nacionalismus se často opírá o nejrůznější mýty a dezinterpretaci dějin i aktuálních dějů a některé jeho aspekty byly využity k formování a obhajobě totalitních a diktátorských doktrín.

K vzestupu nacionalismu jako ústřední politické ideologie dneška přispěla evropská migrační krize. Je však na místě se ptát, kdy a jak vznikla a komu nejvíce prospívá. Před kým a před čím například prchají váleční utečenci ze Sýrie. Jakou roli v těchto souvislostech hraje Rusko a osa Rusko, Asad, Hizballáh a Írán? Kdo je skutečným režisérem tohoto spektáklu? Vedlejším zásadním produktem migračních vln není jen atmosféra rostoucí xenofobie, ale i sílící se snahy o dezintegraci společného evropského projektu. A i zde se nabízí úvahu o tom, komu to slouží. 

Česká pavlač v tom má společně s Babišem a Okamurou jasno – nechceme ani jednoho odlišného jedince, bez ohledu na to, zda se jedná o prokazatelného válečného uprchlíka či ekonomického migranta. Táhněte všichni do moře! Babiš jde ve své snaze vytřískat z tématu co největší politický kapitál ještě dál než Tomio. Jako předseda vlády má k tomu mnohem větší prostor. Vycítil příležitost se stát stínovým protimigračním bossem celé Evropy a možná i světa. Jeho fandům stačí pár laciných hesel. Pro ně je pašák, kterým to všem nandal. Globálním konkurentem se zdá být snad jedině vzdálený Trump, který ho v mnohém inspiruje. Je to směšné i ubohé zároveň. Přehlídka jeho zbytnělého ega prostě nemá žádné mantinely. A to pomíjím, že se u nás jedná vlastně o imaginární téma, neboť zde žádní utečenci nejsou.

Ale před blížícími se volbami to s masivní podporou jeho mediálního impéria u mnoha spoluobčanů i tak zabírá. A hlavně to nakrmí otvíráky médií a internetu, a tím pádem zbývá méně prostoru na nepříjemné otázky kolem různých premiérových kauz či paktování se s komunisty atd. Když se k tomu přidá masivní uplácení celého veřejného sektoru, pak je vítězství ve volbách úplná loženka. Zbytek prostoru obsadí staré kauzy těch, kteří se údajně obohatili méně šikovně než náš největší bojovník proti korupci, proti všetkým, čo kradnú. Je to taková stará komunistická dialektika či dokonce rozdvojení osobnosti. Politická moc má řadu bonusů, ale ten hlavní je doložitelný pocit beztrestnosti.

Dnešnímu obyvateli lánského zámku, ale i Babišovi a Okamurovi a jejich soukmenovcům se hodí připomenout slova našeho prvního prezidenta, když už máme to sté výročí vzniku republiky – „Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“

Za tu tzv. vůli národa či lidu lze schovat mnohé, zvláště, když se tato vůle uměle stvoří. Kulisy se změnily, ale myšlení některých praktiků života zůstalo stejné, jen mají nyní pro své exhibice mnohem větší jeviště. I ty masy jejich vytleskávačů se moc nezměnily, mají to asi v genech. Takže – Čechy Čechům a kdo neskáče není Čech, že ANO.

Jenom to heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ změnili kremelští stratégové a dobře motivovaní posttotalitní oligarchové (a jejich spojenci rozeseti v mnoha zemích) na „Nacionalisté všech zemí, spojte se!“ Je to vlastně variace téhož, jen tu třídní nenávist nahradil vypjatý nacionalismus a xenofobie.

P.S. Nenechme se zmást posledními výroky Babiše na téma našeho členství v EU. To jen a jen čistokrevný pragmatismus připomínající sliby komunistů v roce 1946.