Andrej Babiš na Národní třídě FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Český premiér oslaví výročí sametové revoluce na Slovensku. Ne snad proto, že je Andrej Babiš v této krajině narozen, ale protože se bojí. Jakýkoliv jeho veřejný výstup k 17. listopadu by totiž provázely velké protesty. Těch, kteří nechtějí, aby bývalý estébák pošlapával odkaz roku 1989, je stále víc a hlavně, jsou stále hlasitější. Babiš se tak před mezinárodní ostudou raději ukryje „doma“ a vrátí se, až bude po všem.
Ministerský předseda těžce snáší, když mu veřejnost dává jasně najevo, že si ho neváží, nebo mu připomíná jeho komunistickou minulost. Navíc „vyšperkovanou“ spoluprací se Státní bezpečností, které měl zdatně práskat. Loni se tedy Babiš zkusil před rozhněvanými protestujícími schovat pod roušku noci a květiny na Národní třídu nesl okolo půlnoci, aby ho nikdo neviděl.
Svůj podivný počin vysvětlil tím, že ihned po položení květů musel urychleně letět do Švýcarska za svým nemocným synem. V tom premiér nelhal, za svou bývalou rodinou skutečně cestoval. Musel ji totiž umlčet, aby nevyprávěla nic o únosu Babiše juniora nebo o Čapím hnízdě. Druhým důvodem však byla obava z toho, že by se mohl setkat s lidmi, kteří nesouhlasí s jeho totalitními metodami a arogantním chováním.
Letos se pro jistotu Andrej Babiš připomínky 17. listopadu nezúčastní vůbec. Bude totiž slavit na Slovensku, kde se vystřídá s prezidentem Zemanem. Ten otevře 16. 11. Český dům a poté se vypraví tiše zavzpomínat do svého útočiště v Lánech. Ministerský předseda dorazí do Bratislavy až ve státní svátek a zcela nehorázně ho oslaví v cizí zemi.
Takový tah zřejmě svému šéfovi navrhli jeho marketingoví specialisté, kterým už musí docházet nápady na Babišovy výmluvy. Když totiž premiér naposled hovořil o demonstrantech, prohrál kvůli tomu soud. Premiérovo tvrzení o tom, že jsou protestující najímáni a placeni, totiž bylo vylhané, za což se Babiš musí omluvit. To se však stane asi se stejnou pravděpodobností, jako že se Zeman ospravedlní za výroky o Peroutkovi.
Kvůli tomu, že se šéf hnutí ANO bojí konfrontace se svými kritiky, uteče raději na výročí třiceti let od pádu komunismu do zahraničí. Je pochopitelné, že ho svým způsobem konec totality mrzí, ale jako předseda české vlády nemá 17. listopadu na Slovensku co pohledávat. Jeho úřad totiž není jen o focení selfíček a postování příspěvků na sociální sítě. Navíc, když to ani neumí a musí to za něj dělat jiní.
Premiér i prezident mají zemi reprezentovat a ne jí dělat ostudu po celém světě. O tom, že máme neurvalou hlavu státu, vědí snad i v poslední vesnici na africkém kontinentně a o předsedovi vlády, který krade eurodotace, píší noviny po celém světě. Svým způsobem je asi dobře, že se tito dva muži, obávající se občanů země, kterou vedou, 17. listopadu nezúčastní. Oba jsou totiž pozůstatkem toho, čeho jsme se v roce 1989 chtěli zbavit.
