Andrej Babiš se ve Francii setkal s Bernardem Arnaultem. FOTO: Hnutí ANO / se souhlasem
FOTO: Hnutí ANO / se souhlasem
Andrej Babiš se kromě francouzského prezidenta, „na kterého má mobil“, setkal i s miliardářem Bernardem Arnaultem. V případě prezidenta Macrona nejde ohledně schůzky o nic zajímavého, ale chlubit se fotkou se světovým superbohatcem je záhadný počin.
Zatímco Emmanuel Macron si s Vladimirem Putinem jen telefonuje, aby pak byl krvavým vůdcem vykázán do příslušných mezí určených Kremlem, Arnault je vyšší kalibr. Má totiž s Putinem společné hezké vzpomínky.
V roce 2016 agentura TASS sdělila, že se Putin s Arnaultem setkal a vzájemně si mohli poděkovat za uspořádání výstavy ruského umění v Paříži. „Chtěl bych vám poděkovat za výstavu, kterou jste v Paříži uspořádal,“ řekl Putin a vyjádřil lítost, že se nemohl zúčastnit slavnostního zahájení, protože jeho návštěva Francie byla zrušena.
Největší ruská muzea umění – Puškinovo muzeum výtvarného umění, Treťjakovská galerie a petrohradská Ermitáž – uspořádala v pařížské Nadaci Louise Vuittona výstavu věnovanou uznávanému ruskému sběrateli umění z počátku 20. století Sergeji Ščukinovi.
A nejen to. Arnault dostal od Putina Puškinovu cenu, kterou u nás proslavili její nositelé Václav Klaus a Jaromír Nohavica.
Velká sláva se konala o něco později. „V roce 2017 přivítal prezident Emmanuel Macron ruského prezidenta Vladimira Putina na zámku Versailles během výstavy o Petru Velikém. Od počátku svého mandátu se Macron zasazuje o dialog s Ruskem. Od ruské invaze na Ukrajinu je s Putinem v neustálém kontaktu a snaží se dosáhnout příměří a najít diplomatické řešení k ukončení konfliktu,“ píše BNN Bloomberg.
Všimněme si těch dat, roky 2016 a 2017. Dva a tři roky po ruské anexi Krymu. Pokud někomu nebylo do té doby jasné, že je Putin zločinec porušující mezinárodní právo, tak pak už to musel pochopit i někdo zcela natvrdlý. Vzít si pak od Putina nějakou medaili je nechutné a nevrátit ji po invazi na Ukrajinu svědčí o cynismu a ztrátě smyslu pro jakékoli hodnoty. Vystavování hezkých obrázků (Arnault), brnkání písniček (Nohavica) a pronášení frází na ostrově Rhodos v režii agenta KGB Jakunina (Klaus) na tom nic nemění.
Není jasné, na koho Babiš svým chlubením se míří. Jeho prostý volič, který údajně živoří za současné nelítostné vlády, si to musí nějak přebrat. Jediné vysvětlení může být, že příslušník kmene bude hrdý na to, jak je jeho náčelník významný a zná se s jinými mocnými náčelníky. Ještě nás napadá, že Babišovo ego je prostě natlakované do velikosti nafukovací haly (co už brzo Andrej postaví pro Sáblíkovou) a prostě se musí pochlubit svou významností. „Podívejte se, s kým se znám a s kým jsem si směl udělat fotku! Heč!“
Je to taková projekce. Když je vůdce zalit paprsky nějakého velkého slunce, dopadá něco z toho světla i na prosté pěšáčky, nevolníčky a služebníčky. „Vidíte, jaké velkoleposti jsem součástí?“
Pěšáček a nevolníček nemá v mobilu číslo na Macrona, leda tak na Jíru a Máňu a volá jim, když má kredit. Chudoba u PC, jak spoluobčany označil kámoš Moniky Babišové florista Šablatura, může na všechno to rejdění z vyšších kruhů leda tak čumět jak puk, lidově řečeno. PR mágové kolem pana Prchala ale nakonec vysvětlí i odřenému vodňanskému kuřeti, že je páv, a nabídnou mu focení s Alenou Schillerovou. Zážitek to bude krátký, ale do smrti na něj kuře nezapomene. Ani nestihne zapomenout, vzhledem k věku dožití vodňanského kuřete.
Andrej Babiš ale jistě na francouzské veličiny musel udělat nezapomenutelný dojem. Je totiž velmi nepravděpodobné, že by se francouzsky vyjadřoval lépe než česky.
