
Místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček, předseda Andrej Babiš, místopředsedkyně Alena Schillerová FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia

NÁZOR / Tak dlouho ze sebe někteří lidé dělali fanoušky Donalda Trumpa a jeho MAGA idejí, až na ně najednou dolehla realita. Jako třeba na Andreje Babiše, který už jistou dávku kocoviny pociťuje. Ale nejen on, různí političtí trpaslíčci podlehli iluzi, že když podpoří velkého náčelníka, nějak se přiživí na jeho velikosti a budou na straně vítěze. Znát se osobně s kapitánem Titaniku a být zván na jeho večeře ale neznamená, že nepůjdou ke dnu.
„Já jsem Trumpovi na zasedání NATO vysvětloval a říkal, pane prezidente, ty procenta HDP, já tomu rozumím, ale je potřeba vědět ten základ, jaké je velké to HDP, takže bavme se o absolutní částce,“ líčí Andrej Babiš skoro dojemně své pedagogické pokusy.
To musel být Trump nadšený, že mu konečně někdo vysvětlil, jak je to s těmi procenty. pic.twitter.com/lI8zTziRLe
— Poslední skaut™ (@Posledniskaut) January 20, 2025
Vracel se k tomu častěji, protože skok ze dvou procent na pět se občanům, co to budou platit, vysvětluje dost obtížně. Proto je třeba taky odvést pozornost stranou, ať už to nějak souvisí, nebo ne.
„My máme dvě procenta na obranu a ministryně obrany Jana Černochová není schopná to utratit. Musela v prosinci zaplatit další zálohu na F-35, které nepotřebujeme… Donaldu Trumpovi, pokud bych byl premiér, bych vysvětlil, že pět procent je nereálných, že dvě procenta jsou pro nás dostatečná, protože nám HDP stále stoupá,“ tvrdil na CNN Prima NEWS.
Především, je hrozné, jaký amatérismus ukazuje bývalý ministr financí a bývalý premiér. Mluvit o procentech z HDP má logiku. Když se bude ekonomice dařit, dá se na obranu víc a naopak. Stanovovat nějaké absolutní částky by znamenalo jen chaos. A také potenciální velký problém, když přijde krize.
Trump v představách a Trump v realitě je rozdíl
Tak jako tak. Trumpovy fanoušky nakonec doběhne realita. Přáli si vítězství destruktivní osoby a teď musí nést následky. S nimi bohužel i ti, co tohle nechtěli. Že Trump najednou místo dvou procent mluví najednou o pěti, dělá spíš dojem, že mu nejde v první řadě o obranu, ale prostě dát cíl, který je pro mnoho zemí přinejmenším v dohledné budoucnosti prakticky nesplnitelný.
Proč nastupující šéf Bílého domu klade na spojence nesplnitelné požadavky, si můžeme vysvětlit různě. Optimisté budou tvrdit, že je to takové povzbuzení a budíček a tak dále a ještě za to děkovat. Vyjdou z toho, že výdaje na obranu by se kvůli ruské hrozbě zvýšit měly, což je pravda. Jen se to takhle prostě nedělá. Nejdřív se musí zjistit, co chceme a potřebujeme a následně, kolik to bude stát.
Nikoli si předem stanovit, kolik chceme utratit. Utrácení se vždycky podaří, když je nutné splnit plán, i kdyby se měly tanky pozlatit venku i uvnitř. Dost možná je to ale jednoduché, Trump ze zkušeností ví, že nemalá část spojeneckých výdajů na obranu skončí v amerických zbrojovkách. Amerika především, přece.
Trumpovi příznivci si pilně nasazovali červené čepičky. Tábor jeho stoupenců vypadá jako oddíly zahradních trpaslíků nebo kompars Santa Clausů. Většina z těch, kteří se nyní radují, najednou zjistí, že se po nich bude chtít mnoho nevýhodných věcí. Americký izolacionismus postihne evropskou ekonomiku a kapsy jejich vlastních voličů. Devastace světového systému pak i jejich bezpečnost. Bojovníci za mytický národní stát a proti Evropské unii najednou zjistí, že jejich malé země neznamenají samy o sobě nic.
Poučení z toho, co se stalo mezi lety 1918 a 1938, se nekonalo. Mimo jiné tehdy došlo k tomu, že se USA o dění v Evropě moc nezajímaly. Počátkem 40. let se pod heslem America First napadala i americká pomoc bránící se Británii, aby se USA náhodou nedostaly do války. Dneska by se řeklo „hlavně neeskalovat, když nám po tom nic není“.
Případná celní válka Evropy s Amerikou a všech s Amerikou a Trumpův tlak na obrovské zvýšení výdajů na obranu (ať už motivovaný čímkoli) mohou Babišovi poškodit jeho vysněný obraz sebe sama jako ekonomického spasitele a bojovníka za mír. Sám si za to může. Sázet se nemá ani na chcípajícího koně (jako Robert Fico), ani na šíleného koně (jako trumpovci). Ale když si někdo nedá říct…