Při pohledu na cihlovou zeď vás nejspíše zaujme barva a tvar cihel. Nevidíte to, co způsobuje, že zeď stojí. Bez malty by se ale zhroutila jako pověstný domeček z karet. Podobné je to s demokracií. Stojí a padá na pravidlech, i těch nepsaných. Jsou spojovací hmotou, tmelem demokracie. Konsolidovaná demokracie vyžaduje „the only game in town“, jak to výstižně vyjádřili politologové Juan J. Linz a Alfred Stepan. Všichni klíčoví aktéři, „hráči“, využívají jen demokratické postupy, žádnou jinou variantu nepřipouštějí. Bez respektování pravidel nám totiž nakonec žádná demokracie nezůstane. 

Před pěti měsíci přišel prezident Zeman podpořit do Poslanecké sněmovny jednobarevnou menšinovou vládu hnutí ANO. Při odchodu ze Sněmovny veřejně prohlásil, že pokud Andrej Babiš důvěru nezíská, tak až „v okamžiku, kdy přijde a řekne, že má minimálně 101 zaručených hlasů, tak ho podruhé jmenuji premiérem“. Prezidentova slova tehdy vyvolala velkou pozornost. Na chvíli se zdálo, že Miloš Zeman korigoval svůj dosavadní postoj, a že už ani podle něj nemá Andrej Babiš nekonečné a ničím nepodmíněné právo na pozici premiéra. Především  to ale vypadalo jako návrat k ústavnosti, k respektování pravidel parlamentní demokracie. 

Jenže nic z toho to nebylo. Byl to pouhý předvolený bonmot pro ty, kteří chtějí respektovat ústavu, chápou principy parlamentní demokracie, kteří nepodlehli propagandě a uvědomují si, že zisk necelých 30% nedělá z nikoho neomezeného majitele premiérského úřadu.

Tento týden oznámil prezident Zeman, že 6. června jmenuje Andreje Babiše podruhé premiérem, aniž mu těch „101 zaručených hlasů“ přinesl. Diví se ještě někdo? Už ani moc ne. Je to jen další důkaz, že ústavní pravidla a zvyklosti a také principy parlamentní demokracie jsou pro dva muže, kteří spolu uzavřeli politicko-ústavní komplot a drží v šachu celou Českou republiku už 7 měsíců, jen bzukotem obtížného hmyzu. Stačí se ohnat rukou a schovat se do svých funkcí, uzavřít se do bezpečí vlastní propagandy a vysmívat se všem, kteří ještě věří v demokracii.  

A je to samozřejmě i výsměch členům sociální demokracie, kteří očividně hlasují zbytečně. Prezident Zeman jim tímto způsobem dává najevo, že o vládě s jejich účastí se rozhoduje někde úplně jinde než v jejich stranickém referendu.

Naši situaci jsem pojmenoval nejdelší a nejhlubší politickou krizi od roku 1989. Zdaleka ne pouze kvůli délce účinkování vlády bez důvěry. Podstatnější je způsob, jakým se zachází s mocí a ústavou. A nazval jsem to také manažerským selháním Andreje Babiše. Dovedl nás do situace, kdy si vybíráme jen z těch nejhorších možností. Vláda se u nás skládá mimo viditelné ústavní procedury a normální parlamentní zvyklosti. Pravda je taková, že se tu něco předstírá, a něco zcela jiného děje. 

Co se mj. děje, ukázalo jasně posledních 10 dnů, kdy většina ANO, KSČM, SPD pod taktovkou komunistů dvakrát zabránila parlamentní debatě o kauze novičok. A zahraniční mise českých vojáků musela schválit opozice, protože navzdory pohodlnému počtu poslanců dvojité probabišovské koalice – tedy ANO, KSČM, SPD + ČSSD – by tento vládní návrh jinak neprošel. 

Po schválení vyslání českých vojáků do misí hlasy opozice však Andrej Babiš na svůj Twitter napsal: „Působení našich vojáků v zahraničních misích jsme dnes úspěšně přijali. Mediální hysterie kolem tohoto tématu byla fakt úplně zbytečná, stejně jako vystupování opozice ve sněmovně, která celou věc jen zdržovala.“ 

Pro všechny i pro pana premiéra připomeňme, že jeho dvojitá koalice disponuje 130 hlasy. Místo potřebných 101 pro schválení misí jich dala dohromady pouhých 84! Ostatní dodala opozice. Andrej Babiš jednal v této věci neodpovědně, opozice odpovědně. Vůči demokracii, vůči bezpečnosti, vůči našim mezinárodním závazkům. Premiér Babiš by měl naopak opozici veřejně poděkovat. Jeho urážlivá slova svědčí o aroganci moci, neúctě k demokracii a ztrátě zbytků politické soudnosti. 

Ať už záměrně, nebo politickou neschopností či z nějakých osobních pohnutek se Andrej Babiš postupně zbavuje všech proatlanticky orientovaných představitelů ANO. A nejenže připravuje první polokomunistickou vládu, ale i špatně pochopil vstřícnost ODS ve věcech zahraničně politických zájmů ČR. 

Filosof Roger Scruton správně připomíná, že „volby jsou sice důležitý prvek demokracie, ale samotná volba ještě nezaručuje zodpovědnou vládu. Správný politik se nezodpovídá pouze lidem, kteří ho zvolili, ale mnohem důležitější je se zodpovídat lidem, kteří ho nevolili. V parlamentní demokracii je to nejdůležitější.“ Andrej Babiš ale systematicky a agresivně rozvrací elementární důvěru, která musí existovat mezi vládou a opozicí. Vymývá onu maltu, která drží cihlovou zeď. 

Dokáži připustit, že Andrej Babiš měl ve vztahu ke svému úřadu i nějaké ušlechtilé pohnutky. Ale dosavadním výkonem funkce, ať už vědomě či nevědomky rozvrací pravidla a ničí důvěru, přivádí k moci komunisty a skládá vládu, která bude ustavičně ohrožovat kvalitu demokracie i české národní zájmy. Nikdo nemůže čekat, že tomu budeme mlčky přihlížet.

Autor je předseda ODS