Premiér Babiš kritizoval vývoj čínských investic. Octl se tak v rozporu s prezidentem Zemanem, který věnuje posílení vztahů s Čínou nemálo energie, ale zatím to není příliš vidět. V pozadí Babišovy rezervovanosti je ale i jeho největší podnikatelský neúspěch.
[ctete postid=“243540″ title=“Zeman proti Zemanovi aneb Benešová ministryní spravedlnosti místo Kněžínka?“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/04/Benešová-Marie-385×230.jpeg“ excerpt=“V souvislosti se změnami ve vládě se v poslední době skloňuje i jméno ministra “ permalink=“https://forum24.cz/zeman-proti-zemanovi-aneb-benesova-ministryni-spravedlnosti-misto-knezinka/“]243540[/ctete]
Andrej Babiš podrobil kritice stav česko-čínských obchodních vztahů během summitu šestnácti zemí střední, jihovýchodní a východní Evropy s Čínou v chorvatském Dubrovníku. „My jsme se viděli naposledy loni na stejné akci v Sofii. A musím konstatovat, že se za ten rok byznys pohnul hlavně ve prospěch Číny,“ řekl novinářům po jednání s čínským protějškem Li Kche-čchiangem.
Desetkrát větší dovoz z Číny
Věcně má pravdu. Podle statistických údajů ministerstva průmyslu a obchodu loni stoupl čínský dovoz do České republiky meziročně o 93 miliard korun. Jeho celkový objem 568 miliard korun je desetkrát větší než vývoz českých firem do Číny, který ve stejném období dokonce mírně poklesl. Podíl obchodu s Čínou přitom dosahuje 7,4 procenta, zatímco se zeměmi EU desetkrát víc.
„Naše vztahy s Čínou jsou velice intenzivní, pan prezident Zeman se připravuje na cestu do Číny. Těch návštěv i jednání je strašně moc, ale zatím se to ještě neprojevilo na byznysu,“ dodal premiér s výzvou, že se tento trend musí zvrátit. Čínský premiér se na ta slova prý „usmíval a bral je na vědomí“. To je ovšem tak asi všechno, čeho lze v této partii realisticky dosáhnout.
Tato scénka se odehrála krátce před pátou cestou prezidenta Zemana do Číny, které zatím nepřinášejí odpovídající výsledky. Babiš dal najevo svoji skepsi vůči těmto aktivitám a zlehčil tak Hradem přeceňované česko-čínské vztahy, do značné míry utvářené obchodními zájmy Kellnerovy investiční společnosti PPF.
Nafouknutá bublina
Jaká je skutečnost po spektakulárně pojaté návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze v březnu 2016, ohlašované jako zásadní zlom ve vztahu obou zemí?
Nejenže od té doby prudce stoupl dovoz levného čínského zboží, na rozdíl od vývozu, ale za očekáváním značně zaostávají i tehdy bombasticky avizované čínské investice v České republice v objemu 270 miliard korun. Už tehdy byla tato astronomická čísla považována za iluzorní a sloužila jen k marketingovému zesílení strategického významu této akce. To se nakonec prokázalo v praxi.
K nepříznivému vývoji zásadní měrou přispěl loňský krach čínské společnosti CEFC, jejíž českou pobočku vedl nechvalně proslulý manažer Jaroslav Tvrdík, který kam vstoupil, tam po sobě zanechal obří dluhy.
Když prezident Miloš Zeman před čtyřmi lety přijímal předsedu této společnosti Jie Ťien-minga do týmu svých poradců, sliboval jen v roce 2016 investice ve výši 95 miliard korun, zcela mimo výslednou realitu. A už tehdy se na tuto akvizici díval Andrej Babiš s velkým despektem jako na dílo některých exponentů ČSSD.
Nafouknutá bublina
Osud této obří společnosti se ubíral dramaticky jiným směrem. Její vysoce postavený představitel Patrik Ho byl obviněn z korupce a loni v únoru byl v Číně zadržen samotný Jie Ťien-ming. Je vyšetřován pro podezření z hospodářské kriminality s truchlivou perspektivou, přesto nadále zůstává Zemanovým poradcem. Následovala řetězová reakce, odhalující riskantní a agresivní strategii CEFC, která i na specifické čínské poměry zašla příliš daleko.
CEFC byla jen nafouknutá bublina, která udivovala velkolepými plány a hektickou aktivitou. Bylo to však jen okázalé divadlo, jež mělo zakrýt chronický nedostatek vlastního či dlouhodobě zajištěného kapitálu. Na podzim 2017 vyšlo najevo, že dluží v přepočtu 400 miliard korun.
Z hlediska mezinárodní reputace fatální korupční skandál tak jen některé děje urychlil a společnost fakticky ze dne na den převzal čínský stát vstupem státní konsolidační agentury CITIC. Tento krok je důsledkem politiky prezidenta Si Ťin-pchinga, který se rozhodl bojovat proti rizikovým úvěrům, předlužení a odtoku kapitálu ze země.
Znárodnění CEFC
To znamená, že jakákoliv akvizice společnosti CEFC kdekoliv na světě může být v rámci oddlužení kdykoliv de facto znárodněna. To je i případ České republiky. Jak uvedl server Sinopsis, „jeden den prodáte fotbalovou Slávii největší soukromé firmě v Šanghaji, a druhý den patří čínskému lidu“. To je vedle chybějících 17 miliard korun, které odhalil audit agentury CITIC, druhý pozoruhodný „úspěch“ čínské mise Jaroslava Tvrdíka.
Situace je o to tristnější, že Čínu mezi asijskými investory v České republice předstihují Japonsko, Jižní Korea a Tchaj-wan. Na rozdíl od Číny tyto země investují do nových provozů, technologií a vytvářejí nová pracovní místa, a to bez velkolepých politických gest.
Neúspěšná expanze
Andrej Babiš má však ještě jeden důvod, proč se na čínské investice dívat s jistou averzí, kterou mu už dříve vytkl i prezident Miloš Zeman. Jako majitel Agrofertu chtěl na čínském trhu expandovat, ale spálil se.
[ctete postid=“244138″ title=“Babišově vládě dochází dech. Lepí díry v rozpočtu a chce zvyšovat daně“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/04/Babiš-Maláčová-Schillerová-385×230.jpeg“ excerpt=“Marketingovému snění, jak bude líp, dochází dech. Vládu dobíhá populistické rozdávání “ permalink=“https://forum24.cz/babisove-vlade-dochazi-dech-lepi-diry-v-rozpoctu-a-chce-zvysovat-dane/“]244138[/ctete]
„Já jsem přesvědčen, že země budoucnosti je Čína, byť je to dnes tak rizikové teritorium,“ svěřil se Babiš časopisu Týden už v červenci 2000. Proto si v Číně vydržoval obchodní kancelář Agrofertu, navazující na zastoupení podniku zahraničního obchodu Petrimex, už od devadesátých let.
V roce 2007 koupil pod zastřešením chemičky Precheza ve východočínské provincii Anhui závod na výrobu titanové běloby. Agrofert chtěl ve fabrice obnovit výrobu a do dvou let ztrojnásobit jeho výrobní kapacitu.
Číňan nás sprostě okradl
„Pro nás dělal sedmnáct let Číňan. Sprostě nás okradl, ukradl nám 250 miliónů přes zboží, za ty peníze si postavil skoro stejnou fabriku pár kilometrů vedle a převzal 300 našich zaměstnanců,“ prozradil Babiš v březnu 2013 na přednášce, pořádané studentským Klubem investorů na Vysoké škole ekonomické.
Naznačil tehdy, že celková ztráta může dosáhnout až miliardy korun, a od té doby je vůči investicím v Číně velmi skeptický. „Trh je gigantický, ale je to jiný svět, jiný režim. Já už určitě do Číny nikdy nepůjdu podnikat,“ uvedl. Čínskou akvizici označil za svůj největší podnikatelský omyl.
Jeho čínští partneři se zkrátka v tomto případě projevili jako ještě větší a neserióznější žraloci, než je on sám. To jim dodnes nemůže zapomenout a to je patrně hlavní důvod jeho rezervovaného vztahu k čínskému trhu.