Vůdce hnutí ANO a premiér Andrej Babiš FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Z podnětu nového maďarského premiéra Pétera Magyara se mají ve čtvrtek před zahájením summitu Evropské unie sejít předsedové vlád zemí Visegrádské skupiny (V4), tedy České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Po jednání vlády o tom informoval český premiér Andrej Babiš. Další setkání lídrů V4 je naplánováno na 23. června v Budapešti, jak Magyar informoval začátku tohoto měsíce. Premiér Andrej Babiš dal najevo, že je rád, že se obnovuje V4. Jenže pro Babiše i v případě obnovené spolupráce je už V4 příliš těsná a chtěl by zapojit do existujícího formátu také Rakousko a Německo. A to nevypadá alespoň v dohledné době realisticky.
Maďarský premiér Péter Magyar hodlá oživit činnost V4, je to jedna z jeho priorit po jeho jmenování premiérem. Obnovu skomírající aktivity středoevropského uskupení pozitivně kvitoval na tiskové konferenci i český předseda vlády Andrej Babiš. Ten se nicméně netají tím, že by rád V4 rozšířil postupně na formát V6. Jenže zde může jeho původní vize rychle narazit na několik problémů, které lze odstranit jen s obtížemi.
Především je třeba připomenout, že Visegrádská skupina vznikla v roce 1991 jako projekt zemí střední Evropy, které po pádu komunistických režimů usilovaly o vstup do NATO a Evropské unie. Do tohoto historického kontextu ani Rakousko, ani Německo nezapadají, a proto nebyly součástí původního smyslu ani poslání uskupení.
Významnou roli hraje také postavení Německa v Evropě. Jako největší ekonomika Evropské unie a jeden z jejích hlavních politických aktérů by v rámci Visegrádu mohlo dominovat, a to zejména na úkor České republiky. Takový krok by narušil dosavadní rovnováhu mezi členskými státy a změnit ráz celé skupiny. To by mohl Babiš brát úkorně.
Dalším problémem je samotná struktura V4. Nejde o klasickou mezinárodní organizaci s jasně definovaným procesem přijímání nových členů. V4 je od svého vzniku postavena na spolupráci čtyř konkrétních zemí, a její rozšíření by v podstatě znamenalo vytvoření nového formátu regionální spolupráce. Přestože se postoje Německa, Rakouska a zemí V4 mohou v některých otázkách sbližovat, například v oblasti migrace nebo podpory průmyslu, v řadě dalších témat se jejich zájmy liší. To platí zejména pro pohled na evropskou integraci, fungování unijních institucí nebo některé aspekty zahraniční politiky.
Nesmíme zapomenout ani na to, jestli by se vůbec chtěly Rakousko a Německo do V4 integrovat. V současné době totiž z jejich strany k tomu neexistuje politická vůle, která je klíčová. Ani jedna z těchto zemí dlouhodobě neusiluje o vstup do Visegrádské skupiny a dosud nenaznačila, že by měla zájem o její rozšíření. A tady by tudíž Babiš alespoň prozatím narazil.
Z těchto důvodů lze úvahy českého premiéra chápat spíše jako obecnější představu užší středoevropské spolupráce než jako realistický plán na rozšíření V4. Realističtější variantu by představovalo možné posílení spolupráce, které by mělo poněkud jinou podobu, než si Babiš představuje.
Taková kooperace by zapojovala Rakousko a Německo nikoliv plnohodnotně, ale byly by „přizvány“ v případě řešení konkrétních či naléhavých témat regionu. Rakousko a Německo by tak mohly mít například status pozorovatelů s tím, že by se mohly k jednotlivým problémům vyjádřit a případně i aktivně navrhovat adekvátní řešení.
Otázka možného plnohodnotného začlenění obou zemí do V4 je tak jako tak spíše hudbou budoucnosti než aktuální záležitostí, o níž by se mělo nyní vážně debatovat.