A kdy? Na svatýho Dyndy! Tolik refrén známé písničky kapely Mňága a Žďorp, který jsem si vypůjčil po zhlédnutí výsledku poslední návštěvy premiéra u prezidenta. Nebo předposlední? Vlastně jakékoliv od chvíle, kdy se Miloš Zeman pomstychtivě zasekl a rozložil vládu na nechápavé prvočinitele.

Senát Parlamentu ČR schválil podání ústavní žaloby na prezidenta. Babišovi je to jedno. Ví, že další hlasování proběhne ve Sněmovně, a tam senátní návrh jeho poslanci i jeho vazalové pohřbí. A burleska bude pokračovat dál. Přijdou zřejmě další návštěvy v Lánech, přijdou další ujišťování, že už, ale opravdu už to bude.

Premiér drží ledaskoho na vodítku. Především pak ČSSD, v čele s Janem Hamáčkem. Ten tu a tam nesměle štěkne, že tedy takto ne a sociální demokraté odejdou z vlády. Je to ale ňafání jen do zdi. Předseda strany totiž moc dobře ví, že by to byl jeho konec. A konec sociální demokracie, nejstarší demokratické strany v našem parlamentu. Pak už by tu byla jen levice extremistická (KSČM) a levice populistická (ANO a SPD).

Takže Babiš třímá v rukou vodítko, zatímco další má připnuto na obojku. Na svém vlastním krku. A konec toho vodítka má v ruce Zeman. A cuká s ním rád a často. A kvůli tomu už víme, že nejde o Antonína Staňka. Nejde o Jiřího Fajta. Nejde o Michala Šmardu. Jde jen a jen o kratochvíli a pomstu prezidenta, starce na Hradě, nemocného mocnáře.

A tak věřím tomu, že ta nechutná komedie bude pokračovat i po datu 31.7., po datu, ke kterému Zeman slíbí konat. A zase se pojede do Lán, zase Hamáček něco trapného poznamená, zase se řešení krize posune. 

A lidé? Ti už jen mávnou rukou. Dávno tomu už nerozumějí, dávno netuší, o co jde. Někteří ano, takže protestují. Jiným je to jedno, takže mlčí. A další zas věří, urputně věří tomu, že co Zeman dělá, dobře dělá. A co Babiš dělá, dobře dělá. Že je to v rozporu, nevnímají. Protože motýle a všeci kradnů. 

Takže ještě jednou text oné písničky Mňágy: „Lidi stojí ve frontě na štěstí, strachy už radši vůbec nic neříkají. Upřeně hledí na barevný plakáty a tiše si hlídají to, co už dávno nemají.“ Jeden by řekl, že jde o současný protest song. Není. Ale ten, kdo text napsal, byl moudrý a vzdělaný tehdy ještě mladík.