Andrej Babiš u prezidenta Petra Pavla FOTO: Kancelář Pražského hradu / se souhlasem
FOTO: Kancelář Pražského hradu / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Babiš rozjel tvrdý gambling kolem svého střetu zájmů. Tvrdí, že nebude dělat nevratné kroky, dokud nebude mít jistotu, že ho prezident jmenuje premiérem. Ale jaké nevratné kroky, když díky Aleně Schillerové současně víme, že Andrej Babiš Agrofert neprodá? Ve skutečnosti je situace jednoduchá: prezident Petr Pavel říká, že Andrej Babiš má sdělit nejen jemu, ale i veřejnosti, jak svůj střet zájmů vyřeší. Pokud to bude v souladu s českým a evropským právem, pak ho prezident jmenuje. Babišova nedůvěra spíš plyne z jiné věci: je si vědom to, že jeho řešení bude takové, jak jsme od něj zvyklí. Polovičaté, nesystémové, obcházející. Ve stylu královna koloběžka; oblečená i neoblečená, obutá i neobutá, učesaná i neučesaná.
Šéf vítězného hnutí nemá nejmenší důvod prezidentovi nevěřit – ten svá slova vyřkl veřejně a těžko by z nich mohl vycouvat. Tohle Babiš moc dobře ví. Jenže zatím jsme od vítěze voleb slyšeli ohledně jeho údajného řešení konfliktu zájmů jenom jedno velké nic. Od první povolební schůzky na Hradě stále dokola opakuje, že střet zájmů vyřeší, ale pro žádnou konkrétní variantu se nevyslovil. Ostřejší tón proto poprvé zazněl i od prezidenta: před třemi dny v rozhovoru pro Český rozhlas řekl, že pokud Babiš svůj problém uspokojivě neodstraní, mělo by hnutí ANO na funkci premiéra nabídnout někoho jiného. To jsou slova, která Babiše musí pálit jako bodnutí nožem.
Přitom nejde o nic jiného, než aby se šéf hnutí ANO konečně rozhodl mezi dvěma věcmi, které v demokracii nejdou dohromady: vrcholnou vládní funkcí a byznysem. Jenže to jsou v jeho případě spojité nádoby, které z naší země během jeho vládnutí udělaly banánovou republiku a tehdejšímu premiérovi přinášely a stále přinášejí osobní prospěch a blahobyt; jednu bez druhé si neumí představit.
Zákon mu přitom nenabízí mnoho variant řešení. Pokud nehodlá Agrofert prodat, nechce se vzdát funkce premiéra a zároveň chce, aby jeho Agrofert mohl čerpat dotace a podnikat se státem, zbývá v podstatě jediné čisté řešení: převedení Agrofertu do slepých fondů. Ty fungují jinak než jeho někdejší svěřenské fondy, které spravovali jeho nejbližší lidé. Babiš by tentokrát nad podnikáním Agrofertu ztratil kontrolu a nesměl by ani dostávat informace, jak slepý fond s holdingem hospodaří.
Jenže je tu další problém. Institut slepých fondů náš právní řád nezná. Babiš by musel využít podobných „úschoven“ někde v zahraničí. Jinou možností, o níž už se začíná spekulovat, je, že by Babišova vláda musela schválit nový zákon, který by zřízení slepých fondů u nás umožnil. To ovšem bude nějakou dobu trvat. Jak víme, představitel vlády musí konflikt zájmů vyřešit do třiceti dnů po svém jmenování, a to je na poměry našeho legislativního procesu neuskutečnitelná lhůta. Schvalování zákonů se táhne zpravidla několik měsíců. Leda by se vláda odhodlala vyhlásit stav legislativní nouze a přijala zákon ve zrychleném řízení, což je ovšem situace, která bývá vyhrazena pro případy nečekaných katastrof, bezpečnosti státu a hospodářských škod. Možná by to nebylo úplně od věci.
S trochou nadsázky se dá totiž říct, že všechny typy pohrom se na budoucí vládu Andreje Babiše vztahují. Prezident postupuje správně a v souladu se zákonem. Opírá se mimo jiné o rozhodnutí Ústavního soudu, jenž v roce 2020 vydal nález, který říká, že povinností prezidenta je u předních politiků střet zájmů sledovat. Od chvíle, kdy se ujmou vlády, už totiž nad nimi nikdo nestojí a nelze tak ohlídat, aby svěřenou moc nezneužili k prosazování vlastních zájmů. To u Andreje Babiše platí více než u kohokoli jiného. Zdá se, že v téhle věci stojí na straně prezidenta i většina veřejnosti, jak ukázal průzkum veřejného mínění pro Český rozhlas. Sice je to jeden z mála argumentů, kterému Andrej Babiš opravdu rozumí, ale jestli si ho vezme k srdci, na to bych nevsázel. Spíš lze očekávat, že svou přetlačovanou s prezidentem bude hnát do krajnosti.
