Finanční správa, vedená Martinem Janečkem dosazeným někdejším ministrem financí Andrejem Babišem (ANO), je poslední šancí, jak právě Babiše jakožto investora donutit k placení daní. Prakticky s jistotou však můžeme odhadnout výsledek. Babiš stejně desítky milionů nezaplatí.

Ministerstvo financí (pod vedením Ivana Pilného z ANO) nyní připravilo pro vládu analýzu, podle které provádí plošnou prověrku firem, které využívaly tzv. korunové dluhopisy. Tím vzniká alespoň naděje na prověření Agrofertu z Babišova svěřenského fondu, který prodal svému majiteli Babišovi podnikové dluhopisy za zhruba 1,5 miliardy korun. Právě díky tomu Babiš už několik let neplatí daň z příjmů nebo alespoň její významnou část.

Trik použitý Agrofertem a zjevně i dalšími podniky už byl v posledních měsících mediálně zpopularizován. Firma chtěla (či dokonce potřebovala) vydat jeden velký dluhopis, ale uměle jej rozdělila na mnoho malých kousků. Každý z nich pak měl nominální hodnotu jedné koruny (bylo možné zvolit i hodnotu o pár korun vyšší, ale bylo by to zbytečné). Následný vlastník dluhopisů, což nebyl v případě Agrofertu nikdo jiný než sám majitel firmy Babiš, pak nemusel a nadále nebude muset platit daně, protože daň z ročního úroku z každého jednotlivého takového dluhopisu vychází při běžných úrokových mírách na několik haléřů. Podle dosud platných pravidel účinných pro dluhopisy vydané do konce roku 2012 se přitom daň zaokrouhluje na celé koruny dolů.

Takže má Babiš 1,5 miliardy dluhopisů, z každého dostává ročně šest haléřů na úrocích, korunka ke korunce se mu střádá, ale ani z jednoho úrokového výnosu neplatí daň. Přišel si díky tomu při daňové sazbě 15 % už na více než 50 milionů korun a ještě více si tímto způsobem „vydělá“ v letech následujících. Agrofert si zase může vyplácené úroky (na rozdíl od případných dividend) dát do daňově uznatelných nákladů.

Zbývající nadějí, jak Babiše k placení daní donutit, je daňová správa, která nyní předložila informaci o dosavadních kontrolách. Na prověřování se podle zprávy podílí všech patnáct příslušných finančních úřadů. Je dobrou zprávou, že jsou tyto tzv. korunové dluhopisy prověřovány plošně. V případě Agrofertu totiž letos v červenci hrozilo promlčení, jak upozornil bývalý šéf finanční správy Jiří Žežulka v Hospodářských novinách.

Je však prakticky jisté, že Babiš daň nebude muset doplácet. I kdybychom totiž finanční správě věřili, že je zcela nestranná, drží se názoru, že je třeba prověřovat především sjednanou úrokovou míru. Kdyby totiž dával např. Agrofert Babišovi příliš vysoké úroky, byl by z něj tímto způsobem vyváděn zisk. To by mělo jistě přinejmenším daňový důvod, proto výše úroků zajímá finanční správu.

Jenže zrovna v případě Agrofertu nemusí být sjednaná 6% roční úroková míra přemrštěná. Jedná se totiž o desetiletý dluhopis (nebo přesněji o miliardy malých desetiletých dluhopisů). Čím delší má přitom úvěr či dluhopis dobu splatnosti, tím větší prémii věřitel (banka, v tomto případě Babiš apod.) požaduje. Podstupuje totiž větší riziko. U většiny běžných firem platí, že za deset let sklouznou do problémů se splácením s výrazně větší pravděpodobností než třeba za pouhý jeden rok.

Babišův pravděpodobný podvod (ke kterému se sám přiznává, jen jej považuje za legální) spočívá právě v tom, že ke svému obrovskému balíku dluhopisů nepřistupoval v daňovém přiznání jako ke dluhopisu jedinému (nebo dejme tomu ke dvěma, protože balík přebíral nadvakrát, s dostatečným časovým odstupem). Problém je, že finanční správa pod vedením Martina Janečka nepovažuje umělé dělení dluhopisů vydaných do konce roku 2012 v daňovém přiznání za krácení daně.

Popsaný podvod je podobný, jako kdybyste se svým zaměstnavatelem uzavřeli miliardy (nebo třeba aspoň desítky, abychom na rozdíl od Babiše nepřeháněli) pracovních smluv na stejné (popř. velmi podobné) pozice. Rozdíl je jen v tom, že by vás poněkud brzdil zákoník práce, a navíc byste z toho zrovna v aktuálním českém daňovém systému asi nic neměli.

Soudní dvůr EU i český Nejvyšší správní soud v obdobných případech na základě obecných principů rozhodly, že umělé dělení nesmí mít vliv mimo jiné na vypočtenou daň. Veřejná zakázka uměle rozdělená na několik zakázek musí být považována za zakázku jedinou. Rozsudky navíc neplatí jen pro plátce daně, nýbrž i pro finanční správu, která např. nesmí uměle oddělovat investici od předinvestiční přípravy při uznávání nároku na odpočet DPH.