Babišistán končí a je to dobře. Máme tu ale šest otázek, o kterých je třeba mluvit

Premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš  (ČTK)

Premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš | FOTO: ČTK

Vynikající volební úspěch demokratických stran a jmenovitě výkon Petra Fialy, Markéty Pekarové Adamové, Mariana Jurečky a Víta Rakušana přinesl České republice novou naději na obnovu její dobré pozice mezi zeměmi Evropy. Máme novou naději na svobodné a civilizované spravování veřejných věcí. Děkujeme za to. Ale tento úspěch nám také přináší řadu otázek a problémů, které čekají na své řešení.

Tou první otázkou je, zda se nám podaří vrátit respekt k základnímu zákonu státu. Tedy k Ústavě České republiky. Prezident Miloš Zeman se dosud k ústavě choval jako k tácku pod svoji tlačenku. To musí skončit. Jsme parlamentní republikou a přímá volba prezidenta už nesmí tento fakt nadále narušovat. Máme nové vedení naší země a je třeba, aby toto vedení dostalo co nejdříve šanci pracovat.

Hned druhou otázkou je, jak se zbavíme nadvlády Agrofertu. Prohra Andreje Babiše je jen začátek demontáže jeho mocenského systému. Agrofert představuje rakovinový nádor v organismu naší země. Je to kolos, který má tendenci všechno obsáhnout a všechno řídit. Agrofert zaměstnává stovky novinářů a desítky šéfredaktorů, kteří jsou poslušní vůči Andreji Babišovi. Ti budou nadále ovlivňovat veřejnost. Je to mimořádně špinavá parta a je třeba ji konfrontovat s její zodpovědností za to, co se tu stalo. Došlo k narušení základních pravidel profesionální žurnalistiky. Novináři zde v neuvěřitelné míře sloužili držiteli politické a ekonomické moci. Taková hanba se nesmí zapomenout.

Týdeník FORUM (archiv)

Třetí otázkou je obnova právního státu. Absurdní průběh vyšetřování trestní kauzy Andreje Babiše nám jasně ukázal neuvěřitelnou míru zbabělosti a demoralizace orgánů činných v trestním řízení. Oslavování státních zástupců, které tu před časem provozovaly občanské iniciativy, nebylo ani trochu na místě. Státní zastupitelství v éře Andreje Babiše totálně selhalo, protože nebránilo právo. To se nesmí zapomenout a je třeba zjednat nápravu.

Čtvrtou otázkou je, jakou zodpovědnost vyvodí vysocí úředníci státní správy z toho, že tu sloužili jednomu oligarchovi, když dojil veřejné rozpočty pro svoje soukromé firmy. Co uděláme s dotací 100 milionů korun do pekárny Penam na linku pro toustový chleba? Kdy ji Agrofert vrátí? Řekněme si to otevřeně: Celé nejvyšší patro státní správy je prolezlé Babišovými sluhy. To se musí změnit. Řada těchto lidí má jistě šanci na nápravu. Ale jejich zodpovědnost za Babišistán se nesmí bagatelizovat. Přihrávání dotací pro soukromou firmu premiéra má jistě i svoji trestněprávní povahu.

Pátou a velmi bolestivou otázkou je zodpovědnost intelektuální elity za babišismus. Symbolem selhání vzdělanců je osoba Jana Macháčka. Tento bývalý chartista, přítel Václava Havla a uctívaný novinář vede think-thank Andreje Babiše, který měl předstírat intelektuální potenciál strany, postavené na vůdcovském principu. Je to něco neobyčejně odporného a Jan Macháček to dělal z prostého důvodu: pro peníze.

Bylo by ale k panu Macháčkovi nespravedlivé, kdyby v tomto postavení zůstal sám. V širším smyslu se na Babišistánu podílela zhruba polovina představitelů havlovské Pravdy a Lásky. To je největší paradox Babišova systému, který byl primárně určený pro ovládnutí primitivní části společnosti. Ale k moci mu přitom pomohla demoralizovaná část pražské elity. Jeho ovládnutí médií přikryla jedna oceňovaná šéfredaktorka. Jeho falešné protikorupční tažení propagoval přední herec a bavič intelektuálního ražení. Nezapomeneme na to, jak nám ředitel Národního muzea zakázal fotografovat z kopule „své“ budovy masovou protibabišovskou demonstraci na Václavském náměstí. Bál se totiž, že by měl z toho u Babiše průšvih. Nezapomeneme na to, jak ředitel Národní galerie podlézal Babišovi a dělal z toho naprostého barbara úžasného ctitele moderního umění, který chce v Praze postavit obdobu Centre Pompidou. Nezapomeneme na tu slavnou večeři Milana Kundery s Andrejem Babišem, při které oligarcha našemu nejslavnějšímu spisovateli vrátil občanství.

Šestou a poslední otázkou je kvalita nastupující elity. Nemáme pochybnost o Petrovi Fialovi, Markétě Pekarové Adamové, Marianu Jurečkovi a Vítu Rakušanovi. Vedle neschopného manažera a autokratického kmotra Andreje Babiše je jejich kompetenční i morální profil takřka nezpochybnitelný. Ale ještě si nejsme jistí tím, že mají za sebou dostatek dobrých lidí, kteří kladou na první místo zájem veřejnosti a zájem státu. Vzpomínka na neblahé fungování pražské party v ODS by nám měla zůstat jako výstraha. Kolaborace KDU-ČSL s Andrejem Babišem v letech 20142017 se také nesmí jen tak zapomenout.

Je to možná tvrdé. Ale nesmíme tu předstírat, že všechno, co se tu stalo, je normální. Nesmíme předstírat, že šlo jen o malé vychýlení z normálu. Čeká nás těžká práce na obnově svobodného a civilizovaného prostředí a téma morální zodpovědnosti nelze obejít. Zároveň je ale také třeba dát lidem, kteří selhali, novou šanci. Když se omluví za to, co napáchali.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]