Evropská unie je taková fajn samoobsluha bez pokladny. Jinak je k ničemu. „Nech idě klidně do pryč“, nebude přeci nejúspěšnějšímu evropskému premiérovi diktovat za co má utrácet evropské prachy. Boha jeho! Give Me Your Money and Shut Up! Tak tohle lze vyčíst z obličeje našeho pana premiéra, i když se tváří ustaraně jako novodobý mesiáš. On prostě nechápe, že například německého daňového poplatníka by mohlo zajímat kam jdou jeho peníze. Proč má přispívat na větší blahobyt oligarchy ze sousední země, který je u nich souhrou podivných okolností předsedou vlády a tváří se jako evropský státník? Vykuk, který přechytračil minulý i současný režim, Slováky, Čechy a teď to zkouší i na zbytek Evropy. Kdyby tomu přeci jen někdo nerozuměl, tak mu to převypráví „Čau lidi Marek“ a podepíše to jeho zaměstnavatel.

Žijeme v bizarním prostředí. Sledujeme exhibice sociopatů, kteří již ztratili jakékoliv zábrany. Drží se navzájem, kryjí svoje rejdy a připravují si záložní plány. Je k nevíře, že jim to takové množství lidí baští. Za zmínku stojí výlet ředitelky Babišova think tanku pro politiku a společnost do Číny za peníze čínské ambasády. Nabízí se jednoduché vysvětlení. Největší dotační Evropan myslí i na dobu, kdy by mu vyschly evropské penězovody a pokukuje po Tvrdíkově rajónu. Možná je za tím i dohoda o neutočení a vzájemné podpoře s Petrem Kellnerem, jediným skutečným soupeřem velkého Andreje. A může jít i o další směnný obchod se Zemanem, který se po letních šarádách kolem pozice šéfa kultury cítí notně posílen. Ale možná je za vším i něčí obyčejná hloupost a naivita. Zřejmě jde o mix všech možných i nemožných zdůvodnění. Ve stejné době vítězí společnost Huawei v prestižním tendru informačních systému Ministerstva financí. Všechno klape, jak má. Čínská státní společnost CITIC si teď dokonce zahraje v lize mistrů s Barcelonou. Guru Jára zažívá extázi. Vlivovým akvizicím se omylem říká strategické investice. Hlavně nežvaňte o nějakých lidských právech, pravil tento týden náš přímo opakovaně zvolený prezident…

Opozice řeší sebe sama, a ještě se nestačila probrat z letní letargie a už vyhlíží podzimní únavu. Je těžké si nějak logicky vysvětlit její pasivitu. Sólo akce pirátů na různých radnicích i v tzv. velké politice občas nějaký rozruch vzbudí, ale zároveň snižují prostor pro dohody o společném postupu opozičních stran. Bojovat proti všem s nefalšovaným jakobínským zápalem je fajn ve fázi destrukce, ale co potom? Doporučuji naplánovat kroky hledání, boření, ale zejména tvorby nové pozitivní nadstavby. A to již ve shodě s ostatními. Opozice by měla pěstovat kultivaci vzájemných vztahů a schopnost diskuse, což bez vzájemné důvěry a vzájemného respektu možné není. Absence tohoto přístupu a následné zmatečné signály veřejnosti posilují Babiše se Zemanem. A to i u vlažných nerozhodnutých voličů, kteří bývají jazýčkem na vahách.

Je tak těžké se shodnout třeba na jméně Zemanova nástupce? Nemohl by jím být generál Petr Pavel? Argument, že by bývalý voják nebyl kvůli své vojenské vizitce vhodný pro dnešní dobu, neplatí. Vždyť oni nám někteří tu válku již dávno vyhlásili, a to zdaleka nemám na mysli jen tu ruskou hybridní. A kdo bude vyzyvatelem dotačního podvodníka ve střetu zájmu? Lid obecný potřebuje mít jasno kdo je čí lídr. Žijeme ve zrychlené době komunikační smršti. Příjemci sdělení reagují na první signální, na persony, na symboly, na srozumitelné zkratky. Neuvěří slušňákovi, který se měsíc před volbami začne stylizovat do role bouráka. Antipolitice je třeba postavit kontra nabídku s politickým fundamentem a uchopitelnou, srozumitelnou vizí. Marketingovým veletočům, které se tváří jako údajná profi politika je třeba se postavit s nezpochybnitelnou kompetencí a expertním zázemím. Vábení východních sirén je třeba čelit našim jasně zdůvodněným euroatlantickým ukotvením. Je třeba otevírat témata se zřetelně doloženými fakty, a hlavně se nebát nazývat vše pravými jmény. Pokud to ale sklouzne do roviny Ivan nebo Péťa či další za nimi, tak je předem prohráno. Umění shody dokáže volič ocenit, a to nejen ten, který dorazí na Letnou. Ale nedohodu bude trestat jinou volbou či nevolbou, a obojí je pak porážkou nás všech.

Je dobré sledovat dění i mimo nás v jiných zemích, a poučit se z něj. Nedobrovolný odchod Salviniho z italské vlády, hra vabank brexitového Borise, nedávný pád vlivného člena rakouské vlády, zveřejnění nahrávek z prostředí slovenského podsvětí a politiky atd. Příkladů různých turbulencí je bezpočet. Pozitivní na nich je to, že někdy dokonce přinášejí konkrétní ozdravné následky. Takže bychom teď měli být na řadě i my. Je nejvyšší čas.

Boss komunistů oroduje za trestně stíhaného podnikatele a připadá mu to normální. A proč by ne, když může Babiš sedět v čele vlády. Ale zítra se objeví další několikahodinový super skandál, a pozítří další a popozítří ještě jeden, a tak to jde den po dni a neděje se zhola nic. Hlavní je odrbat tu Evropu a hlídat tu „zaručeně správnou“ distribuci peněz do těch „zaručeně správných“ rukou. On se ten evropský oslíček ale jednou přestane třást, a třeba se bude ptát i na předraženou fiktivní reklamu jedné německé chemičky a pekárny v jednom středočeském hnízdě. To pak klidně spadne klec, a pak si toho budou muset všimnout i úvěrující banky. A my ostatní? Co by, budeme zase sledovat nekonečný seriál o hašení požárů jednoho ekonomického migranta, který se tváří jako toho času super český politik, ale mimo kamery jako mazaný dojič evropských dotací. Nebylo by načase nasadit do prime time nějaký jiný seriál, který by nahradil tuto béčkovou mafiánskou telenovelu? Ne nevýznamnou roli hrají v této nekonečné story i již okoukané lánské tváře, tedy mocnář se svou kamarilou a jejich spříznění oligarchové s východními kořeny. Novinkou je prohlášení hradního náčelníka o tom, že lépe již bylo. Nebývalá porce upřímnosti. Co bude dál? Uvidíme. Mnohé prozradí letošní podzim.