Tomio Okamura a Jindřich Rajchl (oba v poslaneckém klubu SPD) FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
GLOSA / To, co se dělo v úterý v poslanecké sněmovně, je naprosto odporné. Na plénu se odehrávala rozprava nad stanoviskem vládní koalice ke sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně, přičemž předseda sněmovny Tomio Okamura (SPD) nechal organizaci v programu uvést jako „landsmanšaft“, přesně ve stylu komunistické propagandy. Poslanci Babišovy vládní koalice, zejména z klubu SPD, veřejně hlásali sovětsko-ruské imperiální narativy o druhé světové válce, pletli si nacismus s fašismem a 81 let po válce omlouvali nacistickými zločiny poválečné masakry německých civilistů v Československu. Je to opravdu hnusné.
Vládní poslanec Miroslav Ševčík z klubu SPD, bývalý komunista, hovořil například o tom, jak mu je z česko-německého smíření na zvracení, odpustit nemůže nic (přestože nikdo z pachatelů německých druhoválečných zločinů na Češích už nežije) a argumentuje masakrem obyvatel Ploštiny, vypálené německými nacisty, jako by to byl pádný důvod pro stejně brutální poválečné vraždění starců, žen a dětí v Postoloprtech, Ústí nad Labem nebo v Brně. To je barbarská logika nacionalistické malosti v sovětsko-ruské rubášce.
O strašlivých genocidních zločinech Hitlerova německého nacionálního socialismu víme mnohé, samotní Němci, občané současného demokratického Německa, je soustavně reflektují, odsuzují a stydí se za ně i více než osm desetiletí po druhé světové válce. Činí tak i představitelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení, z jehož existence dostávají čeští nacionalisté, fašisté a extrémisté doslova psotník. Na rozdíl od Rusů, kteří své genocidní dějiny a masové vrahy většinově adorují jako něco velkolepého.
Pro sebevědomý národ, za který se Češi rádi považují, by mělo být stejně normální nemlčet o brutálních zločinech, které byly spáchány na německých civilistech v poválečných měsících, tj. v časech míru. Francie, Belgie či Dánsko byly rovněž okupovány nacistickým Německem, též došlo k individuálním aktům pomsty, ale nikoliv k organizovanému vyhánění tamějších německých menšin a masovému vraždění. To se dělo hlavně v Československu a v oblastech na západ posunutého Polska čili v zemích, které se po „osvobození“ Rudou armádou staly guberniemi obludného Stalinova sovětsko-ruského impéria.
Odhaduje se, že během masakrů Němců v Československu zahynulo takřka 30 tisíc lidí! Už je to 81 let od druhé světové války a sebevědomý národ se nesmí bát kritického konstatování, že šlo o hanebné zločiny. Však už tehdy někteří stateční novináři, třeba Michal Mareš a Pavel Tigrid, odsuzovali český „gestapismus“, který si nezadal s krutostí esesáků a dokořán otevíral brány komunistickému teroru. Jedním z nejstrašnějších zločinů byl tzv. postoloprtský masakr v červnu 1945, během něhož bylo zavražděno skoro 3000 německojazyčných obyvatel ze Žatce, převážně mladíků a starců.
Skutečný vlastenec není ten, kdo zametá pravdu pod koberec, anebo se z ní hroutí – to je vlastní spíše zbabělcům, vlastizrádcům a všelijakým proruským živlům, které podporují nynější fašistické Rusko. Babišova vládní koalice probouzí běsy barbarské kmenové nenávisti, což je takřka čtyři desetiletí od sametové revoluce naprosto šokující. Česko zažívá krystalický populismus, který vědomě a v rytmu užitečného idiotismu otevírá náruč „ruskému světu“, tolik cizímu naší domovské západní civilizaci.