Andrej Babiš (ANO), Tomio Okamura (SPD) FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Stalo se, co se očekávalo: vznikla koalice, jejímž základem nejsou ideje, ale krytí vítěze voleb před trestním stíháním. Podpis koaliční smlouvy, který se v pondělí odehrál, potvrdil, že v Česku neprohrála jen minulá vládní sestava, ale především rovnost občanů před zákonem jakožto základní pravidlo, které odlišuje demokracii od autoritářství.
Od první chvíle je totiž jasné, že koalice se nezrodila z programové blízkosti ani společné vize, ale z pragmatické shody, která předběhla všechny ostatní debaty: vzájemná ochrana lídrů před právními důsledky jejich jednání. Podpis koaliční smlouvy tuto strategii potvrzuje. Není to spojenectví idejí, ale společenství zištných zájmů a spoluviny. Na první pohled vše probíhá podle ústavy a politických ceremoniálů. Andrej Babiš dostal pověření od prezidenta k sestavení vlády a proběhla ustavující schůze sněmovny. Jenže tyto formální rituály nedokážou zakrýt skutečnost: během několika týdnů po volbách se v zemi odehrál nenápaný, ale znepokojivý posun. Koalice, která popírá odpovědnost politiků před zákonem, ztrácí už na začátku morální kredit a politickou důvěryhodnost. Lidově řečeno, vznikla koalice „vydrbávačů“ se zákonem.
Pokud vás popuzuje tento výraz, dovolte mi vysvětlit, že jsem si ho vypůjčil od bývalé tiskové mluvčí Andreje Babiše Lucie Kubovičové. V podcastu s Michalem Půrem se nechala unést nadšením nad tím, jak Babiš nahradil dozor médií vlastním soukromým videem natáčeným kdesi v průhonické kuchyni: „Ty jeho videa, Dobré ráno s Babišem, to je bomba! To je takovej výdrb s těma médiema!“
Paní Kubovičová pojmenovala jeden z našich základních problémů, aniž by ho ovšem vnímala jako problém. Připadá jí zábavné, že Babiš už média vůbec nepotřebuje; komunikuje na vlastním kanále s voliči přímo a média nakonec jeho manipulace přežvykují a vytvářejí z nich svůj obsah. Jistě, taková mediální samoobsluha je podstata dnešního světa a není to nic specificky českého. Je to ovšem vedle užitečného sluhy taky nebezpečný pán, který v rukou neodpovědného maniaka rozleptává zavedenější demokracie, než je naše. Kubovičové prostoduchá radost jen odhaluje, že Babišova mluvčí svůj úkol propagandistky nebrala jako pouhou práci, ale dělala ho s upřímným přesvědčením.
To nic nemění na tom, že podstata Babišova úspěchu je postavena na marketingovém překreslování reality jako v Orwellově románu. Jak víme, hrdina 1984 Winston Smith musí vidět na ruce pět prstů, pokud si to strana a vláda přeje, i když jsou na ní jen čtyři. Babiš si ve zmiňované nedělní chvilce sebechvály a nenávisti nebral servítky ohledně odcházející vlády a sám sebe obdivoval za to, jaký pokrok se svými koaličními partnery během uplynulých týdnů udělal. Vyjmenoval, kdo všechno mu z evropských lídrů psal a telefonoval, aniž by pochopitelně zmínil, že nedokázal dodržet ani svůj počáteční slib, že vládu složí za pouhý týden. Dosud nesplnil ani základní úkol, který mu dal prezident: vyřešit střet zájmů, který několik let systematicky popíral. Jak ho vyřeší, je otázka, ale bylo by velké překvapení, kdyby to bylo něco jiného než „výdrb“. Médiím se ovšem zpovídat nebude – klidně se před nimi ukryje, natočí další video z průhonické kuchyně a mezi novináře za sebe pošle Karla Havlíčka nebo Alenu Schillerovou.
Chudák Babiš!
Ostatně odpor k médiím, která byla v lepších časech kontrolou politiků a pojistkou proti zneužívání moci, je druhým stěžejním prvkem, který současné strany koalice spojuje. Jejich skandály a opletačky se zákonem je vedou k tomu, že chtějí ohýbat pravidla, překreslovat realitu a kontrolovat ostatní, přitom zůstat bez kontroly. Lépe řečeno nad ní. To se týká nejen postupu vůči nepřátelským médiím, ale například i občanského sektoru: z neziskových organizací chtějí udělat zahraniční agenty podle ruského vzoru, kterému ovšem říkají vzor americký. Svým příznivcům mohou na vlastních kanálech vymývat mozek čímkoli. Když nám nový vládní poslanec Jindřich Rajchl ve vysílání na Facebooku vysvětluje, proč nebude hlasovat pro Babišovo vydání kvůli jeho kauze Čapí hnízdo, nabízí toto prostoduché vysvětlení: „Kdyby Babiš nebyl v politice, kauza by nevznikla.“
V demokracii ovšem platí pravidlo, že politik je pod větším dohledem než běžný občan, protože rozhoduje o osudech země. Vstup do politiky je dobrovolný, obsahuje spoustu výhod a taky některé nevýhody. Pokud je demokracie demokracií, nelze politikům umožnit to, aby si vybírali jen pravidla pro ně výhodná.
Česká společnost ovšem dopustila, že Andrej Babiš jako vůdce hnutí nepsaná pravidla popřel už před sedmi lety, když odmítl rezignovat po svém obvinění. Dokázala mu tolerovat i mnoho dalších malérů včetně největšího střetu zájmů v Evropě, odklizení syna na Ukrajinu nebo to, že se snažil využít mocenské nástroje k zastavení svého trestního stíhání. Nyní musíme přihlížet tomu, že těsně před soudním verdiktem našel partu podobných výlupků, jako je on sám. Takových, kteří mu výměnou za podíl na moci chtějí umožnit vyhnout se spravedlnosti. Tomu se říká politická korupce. Pamatujeme dobu, kdy ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta dokonce zatkl a obvinil tři politiky ODS za to, že přijali politické trafiky výměnou za to, že se vzdali poslaneckého mandátu. V dnešní koalici se rozdávají trafiky za to, že rukou společnou a nerozdílnou nevydá Babiše a Okamuru do rukou zákona. To je poněkud jiné kafe. A teď si představte ten řev, kdyby se něco podobného odehrálo v minulé vládě.
Frčíme z kopce
Jedním z nejhorších důsledků vládnutí na základě politické korupce je to, že budeme muset snášet řetězce lží, manipulací a ohlupujících vysvětlení. Ostatně už to začalo – jak víme, nacistické hlášky Filipa Turka na Facebooku byly například jen nevinnou zábavou jeho neznámých kumpánů v hospodě. Tomu se pro změnu říká debilizace společnosti a za minulého režimu jsme si toho užili dost a dost. V tomto směru urazila naše společnost během několika týdnů značný kus cesty – hurá, kupředu do minulosti!
Jistě, voliči rozhodli – a mají právo dostat, co si zvolili. Ale na těch, kteří se nehodlají nechat oblbovat jako v Orwellovi, zůstává povinnost na všechny tyhle psí kusy hlasitě upozorňovat. V zájmu společnosti, ale i vlastního zdravého rozumu. V první řadě je to odpovědnost médií včetně těch veřejnoprávních, která plánuje současná koalice zrušit. Máme demokratický senát, slušného prezidenta a jsme součástí civilizovaného společenství Evropské unie. Není nic horšího než se novým pořádkům lacino a bez odporu přizpůsobit. Jsme teprve na začátku a frčíme z kopce.