Premiér Babiš vyhrocuje vládní krizi, aby zakryl svoji neschopnost vyřešit s prezidentem Zemanem výměnu jednoho ministra. Proto změnil strategii a zaútočil na ČSSD. Buď se mu podvolí, nebo dál vyostří spor, na jehož konci může být jiná vláda, ale i předčasné volby.

Šéf ANO po návratu z dovolené přitvrdil. Vzkázal přes média Hamáčkovi, že sdílí názor prezidenta Zemana a nebude s Michalem Šmardou ve vládě, protože má „obavu, že by ji jen kritizoval“. Babišovo vidění vládní spolupráce spočívá ve firemním monolitu nepřipouštějícím odchylky, či dokonce oponenturu. Proto mu vyhovují koaliční partneři typu ministra zemědělství Miroslava Tomana, který nedělá potíže a fakticky hájí zájmy jeho agrokoncernu.

ČSSD se musí rozhodnout

Ačkoli Babiš Hamáčka podrazil, jelikož si dali slovo, že si nebudou kádrovat ministry, a porušil koaliční smlouvu, problém vidí u sociální demokracie. „Stále tam probíhá nějaký boj o jejich pozice. Mám pocit, že se stále snaží najít argumenty, aby v té vládě nebyli. Potom oni se musí rozhodnout. Pokud nechtějí být ve vládě, tak ať to jasně řeknou,“ uvedl pro TV Prima.

Otázka však může znít přesně opačně. Záleží premiérovi na této vládní koalici, když pro její udržení tři měsíce fakticky neudělal nic? Tento zdánlivě banální a únavný spor přerostl do vážné krize a schopnosti udržet elementární důvěru mezi koaličními partnery.

Babiš nevystupuje jako předseda vlády, ale jako „nezávislý“ moderátor a zprostředkovatel. Dává přitom otevřeně najevo, že stojí spíše na straně protiústavně se chovajícího prezidenta, než vládní ČSSD, a nevyužívá svoje ústavní kompetence.

Premiér peskuje sociální demokraty, že si obsazují ministerstva svými straníky, což je zvláště v jeho případě farizejská a velmi laciná kritika. Sám vynaložil nemalé úsilí, aby obsadil řadu strategických postů ve státní správě svými lidmi, ať už straníky, nebo „nestranickými odborníky“, kteří mu hlídají erární penězovody do jeho firem, nebo brání vyšetřování jejich daňových deliktů.

Hamáček Babišovi opáčil, že sociální demokraté chtějí zůstat ve vládě „za předpokladu, že bude dodržována Ústava a koaliční smlouva a schválený rozpočet nám umožní fungování našich ministerstev“. Rozjitřená atmosféra tedy nadále čeká na své rozuzlení.

Zeman rozeštval koalici

Jak vidno, když dva dělají totéž, není to totéž. Šéf ČSSD nechal bez povšimnutí podezřelou náhradu ministra spravedlnosti Jana Kněžínka Zemanovou poradkyní Marií Benešovou, která se rozešla se sociální demokracií ve zlém, a v minulém volebním období její vedení opakovaně tvrdě napadala.

Zemanovo vetování Šmardy nedává jiný smysl než promítání osobních animozit a snahu zneužít tohoto sporu k vyhrocení situace. Šmarda působí mnohem přijatelněji než bezpáteřný exministr Antonín Staněk, náchylný k naplňování zájmů Hradu, účelovým čistkám, korupčnímu jednání (okatým vycházením vstříc byznysovým zájmům významného Zemanova sponzora) a legitimizaci éry komunismu.

Jedna věc se prezidentu Zemanovi skutečně podařila, ovšem za cenu nezodpovědného a hrubého porušování ústavního pořádku. Přes obsazení okrajového rezortu rozeštval nejen ČSSD, ale i vládní koalici, dnes praskající ve švech, což bylo jeho prvořadým cílem.

Proto Zeman podporoval vznik slabé menšinové vlády, proto si pojistil oba extrémy politického spektra: komunisty a okamurovce, a proto mu v čele vlády vyhovuje vydíratelný premiér. Lépe se mu manévruje, neboť jeho největší noční můrou je silná většinová vláda, která nestojí na jeho straně. Jeho optická dominance by okamžitě splaskla.

Babiš zahnaný do kouta

Premiér je dnes zahnaný do kouta, kde na jedné straně stojí hradní zeď, na druhé straně dosud vzdorující ČSSD. Vybral si útok na koaličního partnera s cílem ho zastrašit, pokořit a srovnat do latě. Sociální demokracie na tuto nátlakovou hru může, ale také nemusí přistoupit. Jaké se dnes Babišovi skýtají možnosti?

Výměnu Šmardy za jiného ministra kultury, o které se v Lidovém domě uvažuje, a která by zřejmě odblokovala situaci, nyní zkomplikoval arogantní Babišův útok. Šmarda už dal najevo, že za těchto okolností se nyní nominace sám nevzdá, protože by podle jeho slov Hamáčkovi vrazil kudlu do zad. Tuto variantu však ještě nelze zcela vyloučit, zvláště pokud by Babiš ustoupil v některých rozpočtových požadavcích ČSSD.

Alternativní hybrid

Premiér však ztrácí nervy a dává najevo, že by mu nevadil ani odchod sociálnědemokratických ministrů z vlády, kterou donedávna hájil jako úspěšnou a mnohem soudržnější než Sobotkovu.

V médiích se objevují nepotvrzené spekulace, že už je připravená náhrada v podobě vlády ANO doplněné Zemanovými ministry Kohoutem, Pecinou a Koníčkem, s tolerancí KSČM, odpadlíků včetně dvou poslanců prozemanovského a probabišovského seskupení Trikolora, a přeběhlíků z ČSSD Foldyny, Staňka a Běhounka.

Tato údajná těsná většina 101 hlasu, pokud je vůbec reálná, by byla jištěna Okamurou. To je ovšem natolik bizarní a nesourodý slepenec, že by mohl hnutí ANO uškodit.

Vyhlíží předčasné volby?

Proto nelze vyloučit, že už nyní Babiš vyhlíží předčasné volby. Snadno si může spočítat, že čím dříve by byly, tím lépe pro něj. Hnutí ANO je za zenitem a pozvolna mu klesá podpora stejně jako popularita jeho šéfa. Na podzim a na jaře příštího roku mohou kulminovat problémy s trestním stíháním, evropskými audity a dalším vyšetřováním trestné činnosti Agrofertu. Navíc oslabují jeho současní spojenci ČSSD a KSČM, což by snížilo jeho koaliční potenciál.

Komplikací tohoto řešení je ústavní většina 120 hlasů ve sněmovně potřebná k jejímu rozpuštění, která dnes neexistuje. A každý jistě zváží, jestli předčasné volby vyvolat ve chvíli, kdy se budou hodit zejména slábnoucímu Babišovi.

Nutno dodat, že se sociální demokracie do současné složité situace hraničící s přežitím vmanévrovala sama, když vstoupila do vlády s trestně stíhaným premiérem, který v nouzi nebude brát žádné ohledy. Pokud se nechá nadále nedůstojně válcovat, ponese za tento riskantní krok plné náklady. Nyní však už nejde jen o ni, ale o hrozbu posílení zemanovského bloku, postaveného na posílení východní orientace a nerespektování ústavních pravidel.

Několikaměsíční turbulentní vývoj je zároveň zadostiučiněním pro ty demokratické strany, které nevstoupily do vládní konfigurace s ANO, neboť by je mohlo kdykoli potkat něco podobného. Dnes je zcela jasné, že Babišovi jde v první řadě o vlastní přežití a o zájmy jeho předluženého impéria, jemuž hrozí vážné ekonomické problémy. Tomu podřídí vše, a sází na pomoc jeho sněmovních satelitů.

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora