Premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Z Andreje Babiše se stává pravdomluvný politik. Nevěříte? Ale ano, přiznává, jakou politiku dělá. Když jeho vláda nepovolila předsedovi senátu Miloši Vystrčilovi (ODS) vycestovat na Tchaj-wan, potřeboval to nějak zdůvodnit.
Nejprve řekl, že nebude dělat politiku jako bývalá předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a jako Miloš Vystrčil. Prý zničili byznys našich firem v Číně. Dále řekl: „My budeme dělat pragmatickou zahraniční politiku – já navštívím Ázerbájdžán, Kazachstán, Uzbekistán – pro naše firmy, aby dělaly byznys, ne tu hodnotovou, která víceméně nic nepřinesla, jenom poškodila naše firmy.“
Tím „my“ myslí vládu. A nelže. Jeho vláda hodnotovou politiku nedělá. Tohle nám nesmí při všelijakých Babišových výrocích, pravda, často těžko srozumitelných, uniknout.
O jaké hodnoty jde? Babiš reaguje na cestu Vystrčila na Tchaj-wan, do země, která čelí čínské komunistické přesile. Jde tedy o hodnoty havlovské. O hodnoty svobody a lidských práv. O demokratické hodnoty. Ty střídá babišovský pragmatismus, který se nese v duchu jeho osobních začátků, kdy kvůli své kariéře pracoval jako agent StB.
Babiš neřeší žádné schizma. Nedělá jinou politiku venku a jinou doma. Nelze dělat pragmatickou bezhodnotovou zahraniční politiku a doma pěstovat hodnotovou. Bezhodnotová venku rovná se bezhodnotová uvnitř a naopak. Mluvíme o babišovské politice jako celku. Domácí pragmatismus je dobře zřetelný na jeho neutuchající podpoře Agrofertu.
Svou politiku Babiš staví proti hodnotové. Vidí je jako neslučitelné. Omyl. I pragmatická politika může mít různé podoby. Dá se stavět s ohledem na hodnoty. Příklad: podpořím napadeného souseda, dodám mu zbraně, což je hodnotové, abych sám později nečelil útoku agresora, což je pragmatické. Nepodpořím sousední stát ničící demokracii, abych vbrzku nesousedil s autoritářskou zemí.
Cesta k totalitě
Jsem středně velká země, tak nevyhrožuju velmoci, ale hledám spojení s podobně velkými a podobně smýšlejícími státy. Nikdy nepodporuju genocidní jednání, i když je páchá můj dlouholetý přítel. Dělám to nejen proto, že je to neslučitelné s demokracií, ale i proto, že jako slabší mohu být sám v nejistém světě vystaven genocidě.
Babiš je upřímný v tom, že odmítá hodnoty. Už roky je mu vytýkána politika bez hodnot. Neslyšel to rád, ale posunul se. Dnes se staví proti hodnotám jako něčemu, co si nemůžeme dovolit, protože nám to bere kšefty s Čínou. Stejně stát řídí Fico (kšefty s Ruskem) a Orbán (kšefty s Ruskem plus příslib, že si urve kus Ukrajiny, až tato země prohraje válku s Ruskem, tudíž je nutné Rusko bezhodnotově podporovat, aby vyhrálo).
Pokud by Babiš pěstoval skutečně pragmatickou zahraniční politiku, udělal by všecko pro to, aby se Česko stalo součástí zemí evropské šestky (E6). Jenomže E6 dělá typicky pragmaticky hodnotovou politiku. Nikoli pragmaticky bezhodnotovou. Proto silně podporuje Ukrajinu.
Zbavit pragmatickou politiku hodnot je nebezpečné. Je to cesta k totalitě. Proto EU nic takového nedělá. Provozuje hodnotovou, ale zároveň pragmatickou (svoje síly si uvědomující) politiku. Příklad: jednoznačně podporuje Ukrajinu, ale nevstupuje přímo do konfliktu. Zároveň se snaží vycházet se Spojenými státy pod Trumpem a udržet si hodnoty. Proto mu nemůže vydat Grónsko, proto ho přivádí k zuřivosti.
Příklady důsledků Babišovy pragmatické politiky. Bál se konfliktu s EU a USA, proto neuťal českou muniční iniciativu. O.K. Iniciativě však docházejí peníze. Letos chybí asi pět miliard eur, napsaly Hospodářské noviny. Dárci dávají méně peněz mimo jiné proto, že nevěří Babišově vládě, která sama přestala poskytovat jakékoli finance. Dodám: vyvolat nedůvěru české vládě je opak pragmatismu.
Za Babiše Česko klesne v ratingu svobody projevu
Pragmatismus zbavený hodnot je riskantní. Babiš se ještě dnes ohání Trumpem. Ve svém „pragmatickém videu“ se vytahuje vztahy s americkým prezidentem. Jenomže dnes je s tím v Evropě mimo. Trump je čím dál víc vnímán reálně, tedy jako nevypočitatelné, zřejmě choré monstrum, jež se klidně vydává za Ježíše.
Nepragmatické a bezhodnotové bylo rozhodnutí Babišovy vlády neprodat (nemělo jít o dar!) Ukrajině bitevníky L-159, jež tamní armáda vyhodnotila jako mimořádně vhodné pro boj s rychlejšími a většími drony.
Pragmaticky bezhodnotová byla veřejná investice Babiše a jeho okolí do Orbána, nikoli do Maďarska. Sekl se stejně šeredně jako Trump. Teď bude muset „pragmaticky“ a „jakoby-hodnotově“ otočit a lísat se k Peteru Mygyárovi, aby udržel V4.
Doma vidíme nejlépe, jak si představuje bezhodnotovou politiku. Z pohledu České republiky předvedl anti-pragmatické spojení s SPD (před volbami se on i jeho zástupci dušovali, že s Okamurou nikdy) a s Klausovými Motoristy sobě. Co je dnes (z pohledu Česka) pragmatického na spojení s proruským extremistickým hnutím? A co na spojení s klausovci, když je jejich guru otevřeně proruský? Ne, to není český, inteligentní pragmatismus, to je estébácký pragmatismus Babiše. Smysl dává jen jemu, jeho strachu předstoupit před soud.
Co je pragmatického na útoku na česká veřejnoprávní média? Nemylme se, nejde jen problém vnitřní politiky. Svoboda médií je považována za základ demokracie, a právě proto je ostře sledována demokratickými zeměmi. Demonstrace za svobodu médií mají v zahraničí silný ohlas. A pokud půjde ČT a Rozhlas do stávky, bude to sledovat celá Evropa, celý západní svět. Česko klesne v ratingu svobody projevu.
Na závěr ještě dva příklady Babišova státního antipragmatismu. Odmítnout jet na summit NATO s prezidentem Petrem Pavlem, který tam má skvělé jméno a kontakty, je chyba. Stejně jako neposkytnout Vystrčilovi armádní speciál pro cestu na Tchaj-wan. Pragmatické přece je, aby nejvyšší ústavní činitelé alespoň v zahraniční politice drželi při sobě.
Ze všech uvedených příkladů jasně plyne jediný závěr: premiér Andrej Babiš nedělá pragmatickou politiku. Dělá jen bezhodnotovou politiku. K naší veliké škodě.
