Andrej Babiš nenabízí žádný tradiční politický program, žádný hodnotový fundament, žádnou skutečnou vizi. On vnucuje veřejnosti jen sebe sama, respektive obraz, který o něm non stop vytváří jeho marketingový tým. Ten se musí opravdu snažit, neboť jistě zná limity produktu, který prezentuje. Produktu s již prošlou trvanlivostí a s množstvím skrytých i zjevných vad.

Guru Mára si přesto řekl, že bude svého živitele prezentovat jako sympatického rošťáka, starostlivého manažera, spravedlivého tátu, no prostě jako exportního spasitele českého národa s mezinárodním přesahem. Přesně zamířil na své cílovky, na lidi s nižším vzděláním, vyššího věku, z menších měst… Jeho voliči tvořili základ normalizační šedé zóny, která se stala základem dnešní většinové šedé zóny, hledající (a nalézající) svého vůdce. Babišovo ANO převzalo vůdčí roli vedoucí partaje. Funguje to, normalizační restart se vším všudy.

Opoziční strany tuto přeexponovanou dominanci přijaly jako fakt a poraženecky spekulují, jestli nebude nakonec nutné se s ním nějak dohodnout. Oficiálně sice prohlašují, že se chtějí mezi sebou alespoň pokusit o vzájemnou dohodu, o výhru nad Babišem, a že si budou při nejhorším vůči ANO klást podmínky, ale příliš přesvědčivě to nevyznívá. Nejenže se nedohodnou mezi sebou, ale ani uvnitř svých formací. Jejich možní voliči tak dostávají zmatečné signály, na rozdíl od poslušné a sešikované sekty ANO.

V rychlém sledu za sebou se v prvním měsíci letošního roku odehrály nejvyšší sešlosti tří opozičních stran. Na všech z nich se z kuloárů i tribun neslo hlasité povzdechnutí nad Babišovou údajnou marketingovou převahou. Prý má geniální a super profesionální marketing a PR, proti čemuž nemá údajně nikdo šanci. Je to fatální omyl a vlastně vstupenka na porážku. Babiš nám s Prchalem servírují prolhanou brutální propagandu, která si nezaslouží ani špetku úcty a respektu. To si v první polovině dvacátého století nezasloužil ani Joseph Goebbels, který věděl, že stokrát opakovaná lež se může stát pravdou. Věděl také, že nabídka produktu musí umět předkládat nejen hrdinu a jeho úspěch (či fikci obojího), ale i obrazy nepřátel.

Babiš se opírá nejen o své marketéry, ale také o ty, kteří mají informace, vliv a zkušenosti ze světa za oponou. Jsou to lidé z policejního a zpravodajského prostředí, kteří prozatím spolehlivě vyvažují základní nedostatečnosti figur z týmu ANO. Jde o důkladný systém, který si Babiš přenesl na politické hřiště ze svého byznysového gruntu. To jeho převahu ještě zesiluje. Třetí položkou na misce vah jsou finanční zdroje, které posloužily i k získání mediální přesily. Dohromady to tvoří zdánlivě neprůstřelnou hráz. „Na nějakou demokracii, svobodu a rovnou férovou soutěž zapomeňte. To jsou jen plky pomatenců z Letné…“

Vzpomínáte na rozradostněného Babiše, kterak po oznámení výsledků voleb líbal na čelo svého génia Marka Prchala? Kuriozní situace. Prchal i Babiš jsou jistými druhy „géniů průměrnosti“. V roce 2012 (těsně před nástupem k Babišovi) poskytl Marek Prchal tento rozhovor. Hlásí se k zakladatelům české reklamy z poloviny devadesátých let, tedy k Marku Šebesťákovi, Josefu Havelkovi a Jiřímu Kratěnovi. Říká, že nejlépe fungují nejblbější reklamy, že je jedno, zda získáte 50 % pozitivních a 50 % negativních ohlasů, že je rozhodující upoutat a stvořit událost. Marek Prchal měl před angažmá u Babiše různé klienty – TOP 09, pražský Dopravní podnik, kampaň Přemluv bábu, ale taky komerční tutovky: Pepsi, Milku, Snickers, Sazku či Niveu. Je považován za osobu drzou a provokativní, což zřejmě Babišovi imponuje. Nejzajímavější větou uváděného rozhovoru je tato: „Každý viděl Mlčení jehňátek, kde doktor Lecter vysvětluje, jak se rodí touha, touha se rodí, když něco opakovaně vidíme.“

Opravdu prazvláštní inspirace. Doktor Hannibal Lecter (soudní psychiatr), skvěle ztvárněn hercem Anthonym Hopkinsem, je fiktivní postava sériového vraha. V žebříčku filmových padouchů získal pozici největšího zloducha. I zloduch má jistě své touhy. Třeba touží po tom jiné ovládat a doslova je pak schlamstnout jako svou kořist. Doktor Lecter opakovaně viděl své oběti. Co vidí Marek Prchal opakovaně a po čem touží? A co vidí opakovaně jeho klient Andrej Babiš a po čem touží? Něco nám naznačil v tzv. Šumanových nahrávkách.

Marek Prchal pouští uzdu své fantazie ve svém formátu Čau lidi, který podepisuje majitel politické divize Agrofertu, podobně jako tomu bylo s jejich knihou O čem sním, když náhodou spím. Goebbelsovská propaganda inspirovaná Hannibalem Lecterem. To je ten zázračný a tolik obdivovaný Babišův marketing. Ve skutečnosti jde jen o bezohledný prolhaný nástroj predátora, který deformuje realitu a vzdaluje nás normálním poměrům v civilizovaných zemích.