Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a premiér Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Po každém dalším jednání aktuálně fungující důchodové komise je stále více zjevné, že, co se týče reformy penzí, bylo promarněno další volební období a naplnilo se přesně to, co vládní koalice původně za žádných okolností nechtěla dopustit. Programové prohlášení vlády Andreje Babiše bylo přitom ohledně důchodové reformy velmi ambiciózní a jednoznačné.
V pátek opět jednala Komise pro spravedlivé důchody, v jejímž čele stojí rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD), pod kterou důchodová komise spadá, po jejím jednání uvedla, že udělá vše pro to, aby současná vláda důchodovou reformu prosadila. Dodala, že největšími prioritami jsou dřívější odchod do důchodu pro náročné profese a výchovné, tedy pevná částka pro rodiče, kteří vychovali dítě.
Nic z toho samozřejmě není žádná reforma, takže se zdá, že se skutečnou reformou penzí Babišova vláda, ve které působí i Maláčová, nehne ani o píď. Není to nakonec taková novinka. Už nějakou dobu se dalo tušit, že to tak dopadne. Je to však v naprostém rozporu s tím, co se uvádí v programovém prohlášení vlády.
Formulace, které se v něm objevují, jsou až kouzelné a je dobré si je neustále připomínat. „Chceme důchodovou reformu. Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí,“ píše se ve vládním dokumentu. Chce se dodat, že s reformou to moc nadějně nevypadá, zato zdlouhavých a neplodných diskusí si užíváme až až.
Důležité jsou ještě další dvě věty, které zde najdeme. Jednak tahle: „Podstatou bude oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a státním rozpočtem, případně dalšími zdroji příjmů pro tento účet.“ A pak tahle: „Systém nastavený budoucí reformou musí být dlouhodobě stabilní, srozumitelný a finančně zajištěný, proto bude změna realizována v podobě, která si získá širokou politickou a společenskou podporu.“
O moc dál se ale od té doby nepokročilo, a to už od schválení programového prohlášení druhé Babišovy vlády uplynuly více než dva roky. Dvojice změn, které ministryně Maláčová před pár dny zmínila, není z hlediska penzijního systému jako celku příliš podstatná.
Sebeobelhávání a nasazování si růžových brýlí
Pokud se hovoří o tom, že vlivem demografické změny a odchodu silných ročníků tzv. Husákových dětí do penze není důchodový systém dlouhodobě udržitelný, Maláčovou vyzdvihované úpravy k jeho udržitelnosti nejen nepomůžou, nýbrž ji ještě dále zhorší.
Ministryně stále dokola opakuje, že si lidé zaslouží slušné důchody a že existuje prostor pro vyšší penze, než jaké jsou v současnosti. V kontextu demografie to ovšem působí jako utopie. Můžeme se také spoléhat na pracovní migraci, která nám zajistí větší příjmy penzijního systému, nebo na zvyšující se produktivitu práce. Bez konkrétních výpočtů se však docela snadno můžeme stát obětí sebeobelhávání a nasazování si růžových brýlí. A i kdyby to bylo podložené čísly, je nebezpečné se upínat pouze k těmto dvěma faktorům.
V pátek po jednání komise šéfka rezortu práce a sociálních věcí na svůj facebookový profil napsala: „Důchod si má člověk užít, ne obíhat kolečko mezi doktorem a lékárnou. Zvyšovat věk odchodu do důchodu rozhodně nebudeme. Ale máme tu jiný oříšek.“
A pokračovala: „Na Komisi pro spravedlivé důchody jsme se dnes podívali na zoubek potřebné době pojištění. Aby člověk dostal starobní důchod, musí 35 let pracovat. Sice se do toho počítá péče o děti a blízké členy rodiny, v některých případech i studium a nějaký čas, kdy je člověk nezaměstnaný, ale přece jenom… Není 35 let dlouho? Mohlo by se stát, že člověk už má důchodový věk, ale nemá splněnou dobu pojištění. Co potom? Na důchod by ještě nedosáhl. Tohle musíme rozlousknout. Proto jsme na komisi dali hlavy dohromady nad tím, jak podmínky potřebné doby pojištění změnit.“
Stále znovu a znovu na startovní čáře
Skoro by se dalo říct, že důchodová komise se zabývá vším možným, jenom ne penzijní reformou, nebo to tak alespoň navenek vypadá. Těžko se pak divit tomu, že ani po více než 14 měsících nemá její činnost žádné pořádné výstupy.
Již dříve navrhované rozdělení důchodového systému na nultý pilíř, ze kterého by se vyplácela solidární minimální penze, a první pilíř, který by byl zásluhový, je sice krokem správným směrem a určitým náznakem reformy, ale bez jasně daného financování, se kterým Komise pro spravedlivé důchody zatím nepřišla a nevypadá to, že by vůbec měla ambici s ním přijít, neznamená vůbec nic.
To, že komise loni navrhla tři varianty reformy (spravedlivou, technickou a úspornou), které pracují s novou architekturou, jak by měl být důchodový systém nastaven, je na jednu stranu pěkné, samo o sobě to však nic neřeší. Chtělo by to se pro jednu z nich závazně rozhodnout, dosáhnout na ní co nejširší politické shody a hlavně řešit důsledky, které by měla. Ať už například, kde se vezmou prostředky na realizaci spravedlivé varianty, nebo jak společnost připravit na zchudnutí penzistů, které by znamenala varianta úsporná.
Celé znění reformy by mělo být představeno letos v říjnu, z čehož vyplývá, že do nadcházejících sněmovních voleb se toho už moc nestihne. Věty z programového prohlášení vlády tak zůstanou nenaplněné a reforma důchodového systému bude šustit papírem. A po příštích volbách do dolní komory se začne zase nanovo jako už mnohokrát, vzhledem k tomu, že se po nich změní politická situace i zastoupení jednotlivých stran a hnutí v Poslanecké sněmovně.
