Návrh na prodloužení nouzového stavu o dalších třicet dní, na němž se ve středu shodla vláda premiéra Babiše, je tou nejhorší možnou zprávou pro celou řadu odvětví ekonomiky i života společnosti. Epidemie nového koronaviru nemá v Česku parametry italského či španělského scénáře a umrtvení základních funkcí společenského organismu je nepřiměřené.
Babiš se vytahuje, jak je Česko v boji s koronavirem nejlepší na světě. Omlouvá tím neskutečnou míru restrikcí a příkazů, která nemá v Evropě téměř obdoby. Pak tvrdí svým naivním voličům, jak nás celý svět obdivuje a kopíruje, a okázale posílá americkému prezidentovi Trumpovi video o tom, jak Češi porazili virus rouškami a jak se od nás mají Američané učit. Jsou to směšné pohádky pro dětinskou část národa.
Dosavadní relativně mírný průběh epidemie v Česku není projevem Babišovy geniality, ani zásluhou toho, že Češi nosí roušky. Souvisí s tím, že v regionu střední a severní Evropy jsou lidé odolnější vůči chřipce než krutě postižení Italové a Španělé. Část vládních opatření jistě přispěla k přerušení zdrojů nákazy ze zahraničí, ale i tak je Česko odlehlé od epicenter kosmopolitní civilizace, a proto je zásah epidemie mírnější.
V Česku měla vláda především ochránit seniory a nemocnice. Měla pečovat o hmotné rezervy a být připravená, co se týče ochranných prostředků. V těchto bodech selhala na celé čáře. Místo toho provádí propagandu, jak ochránila celou společnost. Přitom většina populace ohrožená není.
Vládní zákazy a nařízení existenčně likvidují tisíce lidí a vláda nemá vůli uhradit v plné míře škody, které restrikcemi napáchala. Její almužny jsou směšné. Očekávaný pokles celé ekonomiky může země zatím s odřenýma ušima překonat, ale důsledky restrikcí si vyberou daň všude. Především však hrozí, že společnost vzejde z této krize na dlouhou dobu deformovaná, protože takřka celá střední třída se ocitne v nouzi, a silní budou tím pádem ještě silnější.
A pak tu jsou důsledky politické, u nichž existuje oprávněné podezření, že si je vláda naopak přeje. Vystrašit a ochránit – to je metoda každého populistického autoritáře při ovládání lidí.
Naše svoboda je nyní už napůl v troskách. Společnost se nedokáže bránit proti zjevně neústavnímu zákazu vycestovat ze země a proti takové míře zavření hranic, která až na výjimky očividně nemá v Evropě obdoby. Tato krize je také dalším ranou politické pluralitě. Opozice nemá téměř ani možnost předkládat relevantní návrhy a téměř nikdo ji neslyší. Vše je přehlušeno nekonečnými tirádami premiéra a ministryně financí, které média ochotně a bezmyšlenkovitě přenášejí v nezkrácené míře. Navíc se média účastní na babišovské propagandě, jak jsme skvělí. Falešná celonárodní jednota symbolizovaná pokornou rouškománií a falešným sebedojetím, jak to společně zvládáme, je příznakem horší epidemie, než je koronavirus. Je to epidemie nesvobodného a nesebevědomého stylu života.
Veřejnou scénu zcela ovládá herecký soubor Andreje Babiše, v němž je ministr zdravotnictví Vojtěch ukázkovým příkladem toho, jak se v demokracii člověk nemá stát ministrem. Nedostal se do své funkce jako politici v demokratických zemích, kteří sbírají podporu ve svém politickém proudu a prokazují kompetenci. Vybral si ho Babiš kvůli fyzickým předpokladům, aby okrášlil billboardy a vládní tým. Jako si třeba někdo vybírá koně. Ministr-krasavec je tak symbolem politiky, která je postavená na předstírání, což způsobuje znetvoření demokracie.
Až sem to dopracoval Andrej Babiš s řízením státu jako firmy. A až sem jsme to dopracovali my všichni. Prohlášení třinácti států Evropské unie, jež varuje před zneužíváním moci pod záminkou boje s epidemií a před potlačením základních evropských hodnot, se netýká jen Maďarska. Týká se i České republiky.