Vláda Andreje Babiše (ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Střet vlády Andreje Babiše s prezidentem Petrem Pavlem nejen nekončí, naopak se vyostřuje a přerůstá v zápas s celým polistopadovým systémem. Vláda čerstvě zveřejnila vyjádření k ústavní žalobě prezidenta. Za textem stojí jako garant ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO).
Petr Pavel podal ústavní žalobu jako reakci na fakt, že ho kabinet neschválil coby člena delegace na červencový summit v Ankaře. Žádal, aby byly vyjasněny prezidentské a vládní kompetence. Na to Ústavní soud vydal předběžné opatření. Nařídil vládě, aby prezidentovi zajistila cestu do Turecka. Rozhodnutí o žalobě ještě nepadlo.
Ve vyjádření k ústavní žalobě vláda ostře napadla Ústavní soud a jmenovitě soudce zpravodaje Pavla Šámala. Toho viní ze „soudního aktivismu“ a žádá, aby byl vyloučen z dalšího řízení o meritu věci. Jen dodám, že Andrej Babiš na summitu NATO i po něm jednal proti duchu a smyslu Ústavy. Prezidenta se snažil více způsoby ponížit a urazit. O spolupráci vlády s Hradem nemůže být vůbec řeč.
Vyjádření vlády obsahuje pasáž nazvanou Obecné stanovisko. To stojí za prozkoumání, není zatíženo ryze právními argumenty, které ponechám na posouzení expertů. Vyjadřuje politický postoj Babišova kabinetu, jeho ideologii.
Hned na počátku vláda staví realitu na hlavu, je to typická babišovina. Píše totiž, že kompetenční spor vyvolal prezident. To, jak víme, neodpovídá skutečnosti. Petr Pavel ve sporu o summit NATO v Ankaře vycházel jak z Ústavy (zastupuje stát navenek), tak z dosavadních zvyklostí. Navíc se dlouho snažil s Andrejem Babišem dohodnout.
Vládě vadí, že jí Pavel vytýká jednání „ve zlé víře“
Vláda (ministr Tejc) tvrdí, že Petr Pavel má za sebou „řadu pokusů o extenzivní výklad postavení a rozsahu pravomocí prezidenta republiky, směřující k rozšíření jeho vlivu nad rámec předpokládaný Ústavou“. V odkazu zmiňuje nejmenování čestného prezidenta Motoristů sobě, hajlujícího Filipa Turka, ministrem životního prostředí. Dnes už si snad každý soudný občan může udělat obrázek o tom, jak správné, ba nutné, bylo Turka odmítnout.
Vláda atakuje Ústavní soud (ÚS). Právě proto mám za to, že útočí na celý český politický systém. Přijetím prezidentem republiky navrženého předběžného opatření prý nejenom že ÚS „vstoupil do probíhajících politických dějů a významně zasáhl do práv účastníků řízení, ale zároveň i zjevně opustil roli negativního zákonodárce“. Podle Tejce a vlády je tedy Ústavní soud politiky aktivní, nikoli nestranný. Divné tvrzení, vždyť ÚS o prezidentově žalobě zatím nerozhodl. Jediné, co udělal, bylo, že donutil vládu poslat Petra Pavla do Ankary. Při jeho dřívějším působení v NATO a při vědomí faktu, že je vrchním velitelem ozbrojených sil a disponuje k tomu odpovídajícími pravomocemi, to není nic divného.
Babišův kabinet, zdá se, již nyní předjímá rozhodnutí ÚS. Předpokládá, že ústavní válku s Hradem prohraje, a proto s předstihem hází na soud politickou špínu. Vlastně to nepíše ústavním soudcům, těch se ono „obecné stanovisko“ vlastně nijak zásadně netýká. Píše to svým voličům. (Tejc paradoxně žádné nemá, slouží pouze Babišovi.) Vládě, čteme ve vyjádření, silně vadí „opakovaná subjektivní tvrzení“ Petra Pavla o „postupu vlády ve zlé víře“. Snaží se čtenáře vmanipulovat do představy, že to prezident ji napadá, to prezident s ní vyvolává spory. Připomíná to klasické školní „to ne já, to on si začal“. Zároveň vláda tvrdí, že ve věcech týkajících se bezpečnosti a obrany „vždy jednala v zájmu České republiky a jejích občanů“. Vskutku jednala?
Respekt? Ten Babišova vláda nezná
K tomu s dovolením dodám, že patříme mezi tři nejhorší země Severoatlantické aliance, pokud jde o výdaje na obranu. Jsme neplniči. Tvoříme chvost. Babiš se po pádu Orbána orientuje na proruské Slovensko a odmítá pomáhat Ukrajině. Ne, vláda nejedná tak, aby posílila naši bezpečnost. Vláda Česko zahání do pozice nejslabšího článku NATO.
Napadeno je i prezidentovo tvrzení, že se snažil o dialog. Opravdu paradoxně zní věta: „Základem úspěšného dialogu je totiž dle přesvědčení vlády především otevřenost, respekt a ochota naslouchat argumentům druhé strany, nikoli pouze prosazování vlastního stanoviska.“ Kdo jednání Babišovy vlády sleduje od prvního dne, pozoruje pravý opak. Mimochodem kupříkladu i k prosazování Turka na životní prostředí vládě totálně chyběly argumenty. Jediný, nevyřčený, by byl mohl znít: chceme to ministerstvo zničit. Což nyní s vervou činí.
Absurdní je pasáž týkající se Petra Macinky: „Vláda upozorňuje též na do očí bijící a naprosto zarážející absenci oficiální komunikace navrhovatele s ministrem zahraničních věcí. Uvedené dle názoru vlády jistě nikterak nepřispělo k vytvoření prostoru pro kultivovanou výměnu názorů, objasnění rozdílných pohledů, prohloubení porozumění a případnému nalezení společného konsenzuálního řešení mezi dotčenými složkami moci výkonné.“
Aby ta absurdita zazněla naplno, k tomu poslouží citace českého motoristického šéfdiplomata Macinky z letošního ledna: „…já teď stojím před nevratným rozhodnutím, jak dál s panem prezidentem. Myslím, že by to měl vědět. Může získat klid, když já budu mít Turka na ministerstvu životního prostředí. Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace.“ Ó, jak kultivovaná výměna názorů a jaká usilovná snaha o prohloubení porozumění!
Bílá je černá, den je noc, pravda je lež
Popravdě to vypadá, jako by ono Obecné stanovisko vlády psal někdo, pro koho bílá je černá, den noc a pravda lež. Na konec této pasáže zjevně orientované na voliče, ne na ústavní soudce a další znalce, Tejc přidal příklad, kdy podle něj prezident Petr Pavel nerespektoval hranice svého zastupování státu navenek. Uvedl jeho lednovou návštěvu na Ukrajině, při níž „projednával možnost daru/zápůjčky proudových letounů L-159 Armády České republiky Ukrajině“ a „veřejně prezentoval pozice, které nebyly vůbec konzultovány s vládou ani s Ministerstvem zahraničních věcí“. Obdobně „svévolně“ prý jednal i v Estonsku.
Opět babišovské překlopení reality do situace, která se nestala. Prezident v Ukrajině nic „neprojednával“, pouze o bitevnících debatoval. Ostatně je ani nabízet nemohl, nesedí ve vládě. Realita je taková, že Ukrajinci o bitevníky stojí už delší dobu. Vláda však rozhodla, že napadané zemi L-159 neprodá. Prý je sami potřebujeme víc… Připomenu, že ministr Macinka tehdy k otázce možné dodávky letounů L-159 napsal celkem bez obalu: jediný důvod, proč je Ukrajinci nedostanou, prý bylo Pavlovo „neuvážené“ prohlášení do médií v této věci.
Ze Stanoviska vlády k dosavadnímu postupu Ústavního soudu zdůrazním jen toto: vláda akceptaci návrhu prezidenta republiky na vydání dvou předběžných opatření považuje „za projev svévole“. Podle Babišovy vlády máme tedy nejen nikoli nestranný, ale dokonce „svévolný“ Ústavní soud. To je drsný útok na náš justiční systém. Další drsný útok, Babiš jich předvedl již více okolo svého trestního stíhání. Připomenu, že jde o stanovisko celé vlády, opět se nenašel nikdo odvážný, nikdo dostatečně svéprávný na to, aby vstal a řekl: Petr Pavel na summit NATO letět měl.
Ani jeden statečný. Babiš má vládu velmi dobře sestavenou, ovšem jen pro sebe. Pro nás je to katastrofa. Je to vláda, která klidně útočí i na Ústavní soud, na samu podstatu české demokracie. Za chvíli se zřejmě dočkáme výroků typu Ústavní soud je lídrem opozice…
