Předseda hnutí ANO Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Andrej Babiš se prý „vzdal Agrofertu“, protože přáním jeho voličů bylo, aby se stal premiérem. Kromě toho, že se zatím ničeho nevzdal, a my víme, že se mu nedá věřit ani nos mezi očima, se každý asi občas ptá: Proč si tak bohatý člověk prostě neudělá život po sedmdesátce příjemnější? Mohl by žít, jak by jen chtěl. Jenže Andrej Babiš kromě posedlosti mocí sleduje ještě jednu věc: nechce jít do vězení. A křeslo předsedy vlády, to je pouhý odklad.
Neměli bychom zapomínat, že nad Andrejem Babišem stále visí hrozba odsouzení za dotační podvod, z výkladu Vrchního soudu navíc rozšířený o další aspekty. Díky oddaným zaměstnancům z ANO, SPD i od Motoristů Babiš nebude velmi pravděpodobně příští čtyři roky vydán k trestnímu stíhání a bude se spravedlnosti vysmívat z oken Strakovy akademie. Jenže tím život, velmi pravděpodobně, nekončí.
Trestní stíhání nikam nezmizí. Ano, Babiš samozřejmě může kandidovat na post premiéra i v pětasedmdesáti, ale faktem je, že to bude o něco složitější. Taktika je nepochybně jiná a ukazuje to i situace, kdy nakonec dotlačil prezidenta Petra Pavla k podivnému ústupku, když ten oznámil jeho jmenování jen chvíli po zveřejnění uplakaného videa o „vzdání se“ Agrofertu. To Babiš chce být prezidentem. Tam se totiž skrývá beztrestnost.
O tohle se tady hraje. Babiš už na oltář vlastní záchrany obětoval syna Andreje, nyní si zkomplikoval situaci s Agrofertem, ačkoli jeho fungování samozřejmě bude ovlivňovat i nadále, a nakonec musí všechno vsadit na druhý pokus o vítězství v prezidentských volbách. Nyní bude mít roky 2026 a 2027 na soustavnou předvolební kampaň, kterou bezpochyby využije do poslední minuty.
Nyní to vypadá, že by Petr Pavel vyhrál prezidentskou volbu v prvním kole. Nedělá žádné vážné chyby, Českou republiku reprezentuje skvěle ve všech ohledech. Průzkumy mu přisuzují i více než 58 procent voličů. Jenže dva roky jsou dlouhá doba a Andrej Babiš má mnoho možností, jak si obyvatelstvo, zejména tu ovlivnitelnější část, naklonit, vždyť se podívejme na to, že získal 35 procent i poté, co o něm všichni vědí skoro všechno. A je jim to jedno.
Babiš začal tím, že prezidenta oslabil, protože mu na oko vyhověl, ale zároveň dostal, co chtěl. Petr Pavel ustoupil, ačkoli hru měl rozehranou velice dobře. Neumožnil nikomu, aby kladl otázky, aby předestřené řešení bylo něčím víc než pouhou deklarací. A jakmile Babiš bude jmenován, hlava státu s ním nemůže pohnout, nemůže ho odvolat. Takže šéf hnutí ANO klidně mohl připravit habaďůru jako vždycky.
Další cestou k vysněnému křeslu prezidenta republiky je samozřejmě bezbřehé rozdávání peněz a rozvracení veřejných financí. Úplatky voličům pojedou ve velkém a Babiše nezastaví vůbec nic, vždyť on si odjakživa „všetkých kúpí“, nebo snad ne? Petr Pavel sedí na Pražském hradě, ten žádné takové možnosti nemá. A socialistická vláda ANO, SPD a Motoristů bude sypat peníze jako z helikoptéry dnes a denně.
Nakonec bude dobré sledovat Babišovu zahraniční politiku. Jeho vláda je nepochybně proruská, on sám se ale jistě bude tvářit umírněně, protože tím by pro něj bylo jednodušší získat nadpoloviční většinu voličů, než kdyby rovnou oslovoval tu nejméně bystrou část obyvatelstva z řad voličů SPD. Jestli to bude taktika úspěšná, záleží nejen na Babišovi samotném, ale i na kontextu vývoje celé světové politiky. A tam trajektorie není dobrá.
Hnutí ANO nyní nemůže stavět jiného kandidáta na prezidenta, než je Andrej Babiš. Druhý pokus pro vítězství ve sněmovních volbách využil beze zbytku. Uvidíme, jak se mu to bude dařit v boji o Hrad.
