Alena Schillerová, Andrej Babiš a Karel Havlíček (všichni za ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Tohle je prý konec Andrej Babiše. Slyšíme to ze všech stran a je to pochopitelné. V žádné normální zemi by nemohl šéf vlády přežít ve funkci zodpovědnost za eskalaci epidemie a za zbytečné umírání lidí. My už ale léta nežijeme v normální zemi, přesněji řečeno v normální demokracii. Copak by mohl někde Andrej Babiš přežít ve funkci všechny své předchozí skandály? Nyní mu již padají preference a odvrací se od něj jeho fanoušci. Ale jeho manipulativní potenciál je stále velký a má finanční prostředky a nástroje, jaké tu nikdo nikdy neměl.
Nežijeme v normální zemi už proto, že jsme mu dovolili obsadit tak velkou část veřejného i soukromého prostoru. Přitom se tolik lidí tvářilo, že je to celé normální. A v tom je podstata našeho problému. Žádná politická strana nemá odvahu či ochotu jasně definovat naši situaci. Od roku 2013 nežijeme ve standardní parlamentní demokracii, máme narušený právní systém, ochočená a oligarchizovaná média a armádu demoralizovaných státních úředníků, státních zástupců a policejních vyšetřovatelů, kteří se chovají podle zákonů džungle, v níž dosud kralovala predátorská šelma.
Někdo se vybodl na kauzu Čapí hnízdo, někdo jiný zametl pod koberec daňové úniky při zadávání falešné reklamy, někdo další poslal do Penamu 100 milionů korun ze státního rozpočtu na Babišovu linku na toustový chleba a někdo také před europoslanci a auditory Evropské komise zakrýval Babišův konflikt zájmů. Nic nesmí být zapomenuto. Míra kolektivního selhání je tu mimořádně vysoká.
S tímto barbarským systémem jsme pro smích Evropě. Všem je jasné, že náš premiér krade veřejné peníze, a také je všem jasné, že naše vlastní orgány jsou zbabělé a nefunkční. To je ale jen vedlejší symptom toho hlavního problému. Tím je destrukce demokratického státu jako takového. Této destrukci předsedá prezident Miloš Zeman tím, že likviduje normy, hodnoty a ústavní postupy. Na této destrukci demokracie se ale podílejí naši oligarchové, proruská média i všudypřítomní zbabělci a relativizátoři v našich médiích.
Babiš jednou skončí jako všechno na světě a je pravděpodobné, že se ta chvíle již přiblížila. Jenže Babiš neskončí sám od sebe. Už nám přeci jasně řekl z televizní obrazovky svým úporným tónem: „Nikdy neodstúpim, nikdy. Nech si to všici zapamätajú.“
Musela by ho potopit komunistická strana či SPD Tomia Okamury. Tedy v zásadě síly spojené s prezidentem Milošem Zemanem. Ten by mohl podlehnout pokušení, že ještě naposledy sehraje roli krále, který si najmenuje svoji úřednickou vládu. To je jistě dost hrozná představa.
Přesto je třeba Babišovi k odchodu ze scény pomoct. S vědomím rizik. Měli bychom najít nové kreativní formy protestů proti tomu, co všechno provedl České republice. Šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka navrhuje generální stávku. V symbolické rovině by to vůbec nebyl špatný nápad. V situaci, v jaké se nyní nacházíme, je již takový nápad přiměřený. Společnost se nesmí nechat umlčet ani ve chvíli epidemie a k vyjadřování protestů lze najít i formy, jež nikoho v souvislosti s epidemií neohrožují.
Babišově vládě by měla být vyjádřena nedůvěra, a to co nejdříve. Je nutné se zastat předsedy ODS Petra Fialy, kterého někteří komentátoři kritizovali, že nedrží národní jednotu v boji s virem, když vyzval k hlasování o pokračování či zastavení současné vlády. Takové hlasování by se mělo uskutečnit už proto, aby veřejnost věděla, na čem je.
Tím skutečným cílem jsou ale pro českou politiku volby příští podzim. Právě teď se začalo hrát o to, jak dopadnou. Problémem přitom není jen Babiš, ale především celá ruská fronta antievropských sil. Těm je třeba dát na vědomí, že to tu už dál nebudou ovládat.
Poprvé po mnoha letech máme opravdu šanci, že budoucí parlamentní volby vyhrají strany, které se hlásí k Listopadu 89 a nemají nic společného s Babišem a s proruskou garniturou. Je to nebývalá šance a je třeba na jejím využití opravdu pracovat. Přitom je třeba vědět, co vlastně chceme, aby přišlo po Babišovi. Aby to nakonec nebyl ještě nějaký horší Babiš.
I kdyby se podařilo zvítězit nad koronavirem a přitom se zbavit vlády hnutí ANO, tak nás nečekají žádné lehké časy. Máme rozvrácenou demokracii a je zřejmé, že na scénu opět vtrhne ruská propaganda, aby si tu znovu zajistila svoji silnou pátou kolonu. Nebude tu žádná silná pravice ani levice. Nejpravděpodobnější je, že na přechodnou dobu budeme potřebovat širokou koalici, v níž by spolu musely spolupracovat i strany, které si opravdu příliš nerozumí. Vláda národní obnovy si ale takovou koalici zaslouží.
Budoucí vládnoucí koalice by měla především uklidit Augiášův chlév, který nám tu Andrej Babiš vyrobil. Zmanipulovaná média, zmanipulovaná státní správa, narušená pravidla právního státu. Bude nutné jasně zamezit konfliktu zájmů a také bude třeba zastropovat dotace tak, aby se dostaly pouze k malým hráčům a nikoli k ekonomickým gigantům jako dnes. Také bude nutné vyšetřit a důkladně popsat, kdo všechno se na babišismu podílel. Kdo umožnil či kryl ohýbání pravidel a zametení jeho kauz.
Kromě toho Babiš přenechá svým nástupcům neuvěřitelně zanedbaný stát, který – jak ukázala epidemie – není často schopen plnit ani základní funkce. Příběh s prázdnými sklady ochranných pomůcek z jara a případ jednotlivce, který ukázal vládě počítačový model vývoje nákazy, mluví za všechno. Babiš neuměl řídit vůbec nic. Jeho kompetencí jsou podvody a marketingové bubliny. Neovládá krizový management a neumí ani hospodařit s veřejnými penězi. Umí si je jenom brát.
Babišovu spoušť je už konečně třeba zastavit. Klíčovým problémem je však to neuvěřitelné monstrum, které sedí na Pražském hradě. Jedině funkční koalice opozičních stran s podporou aktivní občanské společnosti mohou postavit Miloše Zemana mimo hru, aby už nemohl chránit Andreje Babiše. Tím pravým nástrojem pro obnovu parlamentní demokracie jsou parlamentní volby. Je třeba se připravit už teď.
