Když Lidové noviny začnou bít na poplach, že je ohrožen elitní policejní sbor Roberta Šlachty, tak si můžeme být jisti, že se opravdu něco zásadního děje.
Dnes Lidové noviny přinášejí burcující článek slavného Babišova novinářského dua Shabu a Koutník. Už titulek má dojemně propagační charakter: „Jak se zbavit Šlachty“. A v podtitulku se dovídáme, že jakési temné síly nám chtějí zničit našeho hrdinu: „Policie chystá sloučení protimafiánské a protikorupční jednotky. Skrytým cílem je odstranění Roberta Šlachty.“
Zdaleka tu ale nejde o vyšetřování kriminálních kauz, o jehož osud se Lidové noviny tolik bojí. Babišovy Lidové noviny prostě zcela otevřeně brání spojence.
Důvod je jednoduchý. Celá politická moc Andreje Babiše je vybudovaná na atmosféře protikorupční revoluce. A tuto hysterickou atmosféru boje s poraženými silami je třeba co nejdéle udržet. Když padne náčelník Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta, který mimo jiné provedl spektakulární razii na úřadu vlády v červnu 2013 a přispěl k pádu vlády Petra Nečase, mohlo by se zaseknout výběrové a účelové vyšetřování kauz s politickým rozměrem, které obvykle nelze dostatečně prokázat fakty. O to více se kolem nich udělá mediálního humbuku.
Robert Šlachta je zcela viditelně kůň Andreje Babiše. Na otázku novináře Janka Kroupy, proč se stýká s Andrejem Babišem, odpověděl překrásnou policejní větou: „Provádím schůzkovou činnost.“ Šlachtův útvar se nespecializuje ani tak na organizovaný zločin, jako spíše na výběrové politické kauzy. V podstatě jde o novou politickou policii, která se zaměřuje na potírání exponentů starého režimu, čímž brání režim nový. Jako kdysi Státní bezpečnost.
Od StB se ovšem liší Šlachtův útvar v jedné základní věci: StB pracovala tajně, zatímco Šlachtův útvar je v zásadě divadelní soubor, který před ochotnými novináři skoro v živém přenosu provádí takzvané „realizace“, což je ostentativní zatýkání a ponižování „sprostých podezřelých“. S komunistickou Státní bezpečností tento útvar tedy spojuje důkladné mediální krytí neboli marketing. Novináři brání „tu správnou a zdravou“ část policie, podporují její „realizace“, ochotně přejímají její vývody, mentalitu a dokonce i slovník. Ti, na které si Šlachta „došlápne“, jsou automaticky špatní, a to třeba i policisté z jiných útvarů. Konkrétně například z útvaru, v němž se shodou okolností právě vyšetřuje Babišovo Čapí hnízdo.
Užijme si nyní téměř dokonalý projev novinářské slabomyslnosti, která má bránit Babišův výsadek v Policii České republiky. Aby náš čtenář nemusel utrácet peníze za takový hnusný škvár, jakým jsou dnes Lidové noviny, rád tu odcituji podstatné části článku dua Shabu a Koutník:
„Náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, který odpovídá za kriminálku, totiž podle informací LN v tichosti připravuje návrh sloučení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK). Cílem je vytvořit obdobu národního kriminálního úřadu. Zdánlivě nudné úřednické hrátky mohou mít zásadní důsledky – ve funkci ředitele ÚOOZ by totiž skončil Robert Šlachta. Právě pod jeho vedením přitom protimafiánský útvar rozpletl řadu klíčových případů: například kauzu Nagygate, policejní chobotnici kolem hejtmana Jiřího Rozbořila (kauza Vidkun) či nejnověji kauzu Bereta, v níž figuruje mimo jiné bývalý důstojník ÚOKFK Radek Holub.“
Užijme si zejména slova „rozpletl“ a „chobotnici“. Z hlediska faktů a rozsudků soudů nic tak ohromného, čemu by se měl věnovat speciální policejní útvar, rozpleteno nebylo. Případy nejsou uzavřené a táhnou se tak trapně jako špatně odložená žvýkačka. Shabu a Koutník mají ale jasno, protože jejich žurnalistika je založena na třídním vidění světa, v němž je již předem podle ideologického schématu jasné, kdo si zaslouží zavřít.
Dále se dovídáme, že o Šlachtu se bojí také progresivní síly mezi státními zástupci, a to včetně toho nejvyššího:
„Vize, s níž přichází vedení policie, doslova šokovala státní zástupce. A to v Čechách i na Moravě. Mimo mikrofon uvádějí, že se pod zástěrkou slučování zlikviduje jediná funkční složka policie na sofistikovaný zločin. A hovoří i na záznam. „Neznám podrobnosti toho plánu. A na nich dost záleží. Nicméně, tímto krokem by vznikl útvar, který by měl téměř 900 lidí. Bojím se, že by byl těžko řiditelný. Mám strach, aby se to neprojevilo v kvalitě práce, která je naprosto zásadní pro každou trestní věc, stejně jako je zásadní, že nesmějí unikat informace,“ řekl LN Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce. O plánu reorganizace, která by měla začít platit už od prvního července, se šéfžalobce dozvěděl od náměstka Laubeho teprve minulý týden. Sešel se kvůli tomu i s policejním prezidentem Tomášem Tuhým, nyní chystá další kroky. Detaily připravovaných změn ovšem Laube pečlivě střeží. „Na tyto fámy, které tu vznikají, nemám odpověď. Zatím nebudu komentovat nic, co není schválené a řádně projednané, natož abych někde diskutoval na téma nějakého nového ředitele,“ sdělil LN ke slučování náměstek Laube.“
Z článku již víme, kdo je na straně Dobra a kdo je na straně Zla. Náměstek Laube je z hlediska Babišových novinářů asi pěkný ptáček, na něhož bude třeba si posvítit. Komentář šéfredaktora Istvána Léka pak nenechá nikoho na pochybách, že otázka možného odvolání Roberta Šlachty má pro Babišovo impérium zcela zásadní význam. Šlachtu je třeba bránit za každou cenu. A víte před kým? Před lidmi z ministerstva vnitra! Tedy přeloženo: Před lidmi z ČSSD, kteří se stále ještě vymykají Babišově kontrole. Babišův šéfredaktor už nemohl Roberta Šlachtu více zdiskreditovat.
Shrnuto a podtrženo: Pod Šlachtou se zřejmě skutečně kýve židle a Babišovy Lidové noviny se mermomocí snaží o jeho kruhovou obranu. Tím se ukazuje, jaký má tato věc politický a mocenský rozměr. Jsou to noviny ministra financí a předsedy hnutí ANO. Ministerstvo vnitra přitom řídí sociální demokrat. Jestli se strhne kolem krajně problematického policejního náčelníka Roberta Šlachty takový souboj, který se přesune na rovinu vládní koalice, tak to bude silně připomínat vládní krizi v únoru roku 1948. Tehdejší komunistický puč totiž také začal bojem o policii. Tehdy to ale měly „pokrokové síly“ ve společnosti včetně „uvědomělých“ novinářů mnohem snadnější než dnes. Stál za nimi totiž Josif Vissarionovič Stalin.