Prezident Zeman oznámil, že nejmenuje Michala Šmardu ministrem kultury. Tento krok se dal očekávat jako vyústění tříměsíčního období, kdy se pohybuje mimo rámec Ústavy. Premiér Babiš nyní může prokázat, zda bude nadále asistovat ústavnímu puči, nebo má opravdový zájem udržet současnou vládu.

[ctete postid=“263122″ title=“Babiš chce volat k odpovědnosti „skutečné“ estébáky. Může začít v Agrofertu“ image=“https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/08/Babiš-StB-1-385×230.jpeg“ excerpt=“Čtyřicet osobností se ohradilo proti manipulacím Mladé fronty DNES, zkreslující “ permalink=“https://www.forum24.cz/babis-chce-volat-k-odpovednosti-skutecne-estebaky-muze-zacit-v-agrofertu/“]263122[/ctete]

Stalo se, co se dalo předpokládat, žádné překvapení se nekoná. Pokud by nyní prezident Zeman ustoupil a jmenoval ministrem kultury místopředsedu ČSSD Michala Šmardu, nedokázal by smysluplně vysvětlit, proč dva a půl měsíce blokoval jeho nominaci. Tento post se v jeho rukou stává hračkou, na které může demonstrovat svoji moc při vědomí slabosti vydíratelného premiéra Andreje Babiše, a křehkosti jeho vládní sestavy.

„Odborníci“ Staněk, Šlechtová, Stropnický…

Komentáře, že se prezident stává nejsilnějším hráčem na politické scéně, jsou ovšem zavádějící. Svoje manévrování může uplatňovat jedině proto, že porušuje základní ústavní principy a vláda mu účinně nevzdoruje. Zdůvodnění, že nejmenuje Šmardu, protože se nikdy nezabýval problematikou české kultury a není tedy odborně kompetentní, nemá v Ústavě žádnou oporu, a rozporné je i věcně.

Funkce ministra je v první řadě politická, přičemž záleží na jeho manažerských schopnostech, jakým expertním týmem se obklopí. Jakou odbornou kompetenci prokázali jiní ministři, které Miloš Zeman jmenoval bez těchto trapných a zástupných kliček?

Jak se odborně projevila ministryně obrany Karla Šlechtová, svého času prezidentova velká oblíbenkyně, nebo její předchůdce, herec Martin Stropnický? Jak se do té doby v oblasti kultury vyznamenal bývalý olomoucký primátor Antonín Staněk, který ani neznal výši svého rozpočtu, a zviditelnil se pouze účastí na křtu proticírkevního pamfletu neostalinisty Grebeníčka?

Staněk ovšem názorně ukázal směr, jak si dnes prezident Zeman představuje výkon „odborně kompetentního“ ministra. Vycházet vstříc jeho osobním zájmům, ale i zájmům jeho nejbližšího okolí. To se projevilo čistkami v podřízených kulturních institucích, ale i zrušením památkové ochrany Hadích lázní v Teplicích poslední den ve funkci, navzdory všem odborným doporučením. Tím vyšel vstříc významnému sponzorovi Zemanovy prezidentské kampaně, Jaroslavu Třešňákovi, a zjevně tak naplnil prezidentova „odborná“ kritéria.

Zemanův veletoč

Zeman se takto licoměrně nechoval vždycky. V době, kdy byl sám předsedou vlády, se naopak odvolával na Ústavu ve sporech s prezidentem Václavem Havlem. Havel zpočátku váhal nad jmenováním dvojitého agenta „Kato“ Jana Kavana ministrem zahraničí a Václava Grulicha ministrem vnitra.

„Vycházím z článku 68 Ústavy, Ústava platí pro každého. Tento článek jasně říká, že prezident jmenuje na návrh ministerského předsedy členy vlády,“ polemizoval Zeman v červenci 1998 na TV Nova. „Z něho jednoznačně vyplývá, že tady se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí. Pokud jde o jakési personální veto, já se domnívám, že by bylo v rozporu s citovaným článkem 68,“ dodal.

V téže době Zeman v Mladé frontě DNES jednoznačně prohlásil, že „o tom, kdo bude ve vládě sociální demokracie, rozhodují sociální demokraté“. A k tématu kompetencí hlavy státu se vyjadřoval i po odchodu z vlády. „Domnívám se, že prezident by se měl vzdát svých až monarchistických kompetencí ve prospěch sjednocujícího politického dialogu,“ řekl Právu v roce 2003.

Sjednocující roli hlavy státu sliboval i v prezidentské volbě v roce 2013, což se mu nepochybně nepodařilo. Nejenže cíleně štěpí společnost na dva nesmiřitelné tábory, ale co je horší, zapomněl na dodržování ústavních principů, které kdysi důrazně prosazoval. Nutno dodat, že prezident Havel nakonec zmíněné ministry jmenoval, byť s výhradami.

Zjevné nerespektování Ústavy

Dnes se Česká republika ocitá v situaci, kdy prezident zjevně nerespektuje Ústavu a posouvá zemi na úroveň banánových republik. Ústava má ovšem pojistky, jak svévolnému počínání hlavy státu čelit, a to je kompetenční a ústavní žaloba, která může v případě hrubého porušení Ústavy vést až k prezidentově abdikaci a vypsání nových prezidentských voleb do tří měsíců.

Ústavní právníci upozorňují, že kompetenční žaloba, kterou může podat jedině předseda vlády, dnes postrádá smysl. Premiér Babiš se jí do této doby bránil, jelikož si nechce vrtošivého prezidenta nahněvat. Zeman bude vykonávat prezidentský úřad ještě v době příštích voleb do Poslanecké sněmovny, ať už v řádném, tím spíše předčasném termínu. Navíc je stále ve hře jeho trestní stíhání, do kterého může prezident kdykoli vstoupil abolicí, tedy jeho zastavením.

Zcela na místě je nyní akt vyššího řádu, ústavní žaloba, která může posoudit, zda prezident skutečně nevybočil z ústavního rámce natolik, že je na místě jeho odchod z funkce. Tím spíše, že v jeho případě nejde o ojedinělý exces. To je zároveň příležitost pro současnou politickou scénu, aby odkryla karty, a každý ukázal, zda stojí na straně právního státu, nebo jakéhosi podivně zmutovaného mocnářství východní provenience.

Premiér bere na vědomí

Jaké jsou první reakce? Demokratická opozice postup hlavy státu odsuzuje, zatímco komunisté a Okamura drží Zemanovy pozice. Za ministry hnutí ANO se zatím jednoznačněji vyjádřil pouze novopečený místopředseda vlády Karel Havlíček, který opět nezklamal, a spor s prezidentem nepovažuje za smysluplný.

Na Havlíčkově příkladu se názorně demonstrují limity nepolitických ministerských „odborníků“, vyznačujících se mimořádně pragmatickým sklonem k technologii moci, zatímco dodržování základních demokratických principů jim nic neříká.

[ctete postid=“263039″ title=“Hamáček otevřel bitvou o rozpočet druhou frontu. Co když prohraje obě?“ image=“https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/08/Hamáček-Maláčová-385×230.jpeg“ excerpt=“O bizarnosti současných poměrů svědčí i korespondenční bitva o státní rozpočet, která “ permalink=“https://www.forum24.cz/hamacek-otevrel-bitvou-o-rozpocet-druhou-frontu-co-kdyz-prohraje-obe/“]263039[/ctete]

Premiér Babiš vzkázal, že rozhodnutí prezidenta, které ho jistě nepřekvapilo, bere na vědomí. Situaci bude řešit s Janem Hamáčkem po návratu z dovolené. To je ovšem velmi chabé a nic neříkající prohlášení, zcela nepřiměřené nedůstojné a stále se prohlubující ústavní krizi.

Šéf ČSSD už oznámil, že by se měl prezident držet Ústavy a na nominaci Michala Šmardy stále trvá. Jasné prohlášení, i když u Hamáčka není nikdy jasné, jak dlouhé bude mít trvání. První místopředseda ČSSD Roman Onderka a senátor Jiří Dienstbier se vyjádřili ostřeji. Na tahu je premiér. Pokud se mu nepodaří zvrátit názor prezidenta a neprojeví ani elementární snahu udržet vládní koalici, je na místě demise ministrů ČSSD.

Dvě varianty

Premiér Babiš má na výběr ze dvou variant. Buď bude pokračovat v dosavadním matném výkonu a de facto asistovat u ústavního puče prezidenta Zemana, pro něhož se stává kauza Šmarda jen záminkou k překreslení politické mapy. Nebo nejen slovy, ale i konkrétními činy dá najevo, že opravdu stojí o pokračování vlády s ČSSD. Pokud prezidentův názor nezmění, což není příliš pravděpodobné, sliboval koncem srpna razantní řešení. Jaké bude, pokud jen neblufoval?

Má v podstatě dvě možnosti. Přitlačit na prezidenta a podpořit ústavní stížnost, což se dnes už automaticky očekává od ČSSD. Aspoň formálně by tak dal najevo, že jsou mu bližší demokratické principy, než mimoústavní intriky a politikaření hlavy státu.

Nebo naopak zatlačí na Hamáčka, aby prezidentovi vyhověl a změnil nominaci ministra. I za cenu, že padne současná vládní koalice, a ve sněmovně ji nahradí neústrojný a nevábný slepenec komunistů, okamurovců a s nimi spřízněných odpadlíků.

Druhá varianta se zdá bohužel s přihlédnutím k poslednímu vývoji pravděpodobnější. Poté bude záležet na ČSSD, jak se zachová. Zdá se vzdá bez boje, nebo Jan Hamáček uplatní svůj dosud pečlivě skrývaný politický talent, a obrátí zdánlivě neřešitelnou situaci ve svůj prospěch. Bezskrupulózní Andrej Babiš má přitom politický talent na jediné: Udržet moc za každou cenu.