Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK / Říhová Michaela
FOTO: ČTK / Říhová Michaela
KOMENTÁŘ / Kultura naší politické scény od nástupu Andreje Babiše do jejích nejvyšších pater valem degraduje. Stává se z ní defilé lží, které tento expremiér a dosud majitel vlivného politického hnutí používá jako svůj základní politický princip. Nyní mu lhaní jako ve volebním boji přípustné posvětil i soud. Slova se definitivně odtrhla od svého smyslu, od reality a od pravdy. Jak bude zastupitelská demokracie fungovat v prostředí, kde je plně přípustné lhát? Mám strach, že špatně.
Vojenská policie podle novely zákona předložené ministryní obrany Janou Černochovou (ODS) by od července 2025 mohla používat i uzemňovat drony. A také by mohla „zadržet řidičský průkaz či vstoupit do obydlí nebo na pozemek, pokud by to bylo nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob. Lidé by také museli povinně uposlechnout pokyny vojenských policistů“. Referoval o tom Český rozhlas.
Součástí změn je i zákaz fotografování označených vojenských objektů. Změnu projedná vláda, pak půjde do poslanecké sněmovny. Novela je logickým vyústěním změny bezpečnostní situace v Evropě po vojenské agresi Ruské federace proti Ukrajině a její hybridní válce proti Západu.
Babišův křik
Andrej Babiš na to v pátek reagoval na svém Facebooku: „Vojenská policie by ráda lidem do domů. Sestřelovat drony, zabavovat řidičáky, vstupovat do obydlí. Na tohle by chtěla mít vojenská policie právo. A na co máme teda policii? Já nechci žít pod vojenskou juntou. Ale Fialově vládě evidentně vyhovuje atmosféra strachu.“ Přirovnávat současný režim k vojenské juntě je naprostý nesmysl. Je to nejen lež – je to drzá, sprostá lež, je to chucpe. Přesto podobné lhaní patří ke standardům projevů Andreje Babiše za celou dobu, co je ve vrcholné politice. Deník FORUM 24 o jeho lhaní píše opakovaně.
I ve videu poté zaznívají obvyklé Babišovy lži: „Proč by měli kontrolovat lidi na ulici? Nebo dokonce vstupovat do našich domovů? To je nějaká vojenská diktatura, nebo co to je?“ Babiš plácá úplné nesmysly. Zabavovat řidičáky je samozřejmou pravomocí policie, včetně vojenské, a je spíše s podivem, že to dosud vojenská policie dělat nemohla. Jak by měla jinak řešit člověka, kterého při kontrole zastihne řídit úplně zperníkovaného? A onen vstup do bytů – Babiš (možná vědomě) zamlčel, že by to mělo být v případě, „pokud by to bylo nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob“. V extrémních situacích, jazykem paragrafů „v krajní nouzi“, tedy v situaci, kdy akutně hrozí ohrožení života nebo zdraví osob, něco takového může udělat i civil. Třeba když u sousedů, kteří nejsou doma, začne hořet, ale bytě zaplněném kouřem jsou malé děti těch sousedů. Tak čemu se diví?
Babiš pokračuje: „Ono to vypadá jak v banánové republice, že tady vládne vojenská junta. Pokud jsem nějakou dobu mluvil v nadsázce o nové totalitě a provládní novináři mě za to kritizovali, tak se bohužel ukazuje, že jsem měl pravdu.“ I tyto výkřiky jsou úplné nesmysly. To, že bude moci v případě ohrožení životů vojenská policie někde vyrazit dveře, má s „vojenskou juntou“ společného stejně málo jako já s veverkou. A že ta nová pravomoc nemá vůbec nic společného s totalitou, ví Babiš jako někdejší věrný sluha komunistické totality lépe než já. On samozřejmě musí vědět, že za totality mohla politická policie – StB – vstupovat do bytů ne v případě ohrožení života občanů, ale zcela libovolně. Přesto sytí uši svých fanoušků zcela vyfabulovanými hejty na současný režim.
Pak si vypláchne ústa i Otakarem Foltýnem, který se rychle stal hlavním terčem antisystému: „A to nemluvím o tom člověku, kterého tam mají na komunikaci. Co chtějí komunikovat? Že ničí tuto zemi? Že berou lidem peníze? Že okradli důchodce?“ Oním „okradením důchodců“ Babiš myslí zpomalení valorizací důchodů, protože na tu míru valorizace penzí, kterou Babiš v zákoně slíbil před volbami, prostě nejsou peníze. „Pro tuhle vládu je důležité vytvořit v lidech pocit strachu a všechno kontrolovat,“ naváže. Připomínám, že jedním z prvních kroků této vlády bylo zrušení EET, Babišova superkontrolního mechanismu, kde se centrálně registroval každý koupený rohlík. Celý ten Babišův projev k návrhu posílení pravomocí vojenské policie byla další velká lež.
Souznění
Při úvahách o tom, pro koho Babiš tyto žvásty vykládá a komu se jeho lži budou líbit, je dobré připomenout článek o posilování pravomocí vojenské policie na Parlamentních listech. Nese název „Černochová navrhuje: Vojenská policie vám může do domu. Ale mučení má zakázáno“. V článku se pak dočteme: „Zajímavé je, že v části hovořící o možnostech prolomení soukromí důvodová zpráva uvádí, že v novele je stanoven zákaz mučení.“ Mně to moc zajímavé nepřijde, myslím, že podobné doušky mají být v demokratické zemi zdůrazňovány permanentně.
Babiš plně souzní svým projevem s článkem v Parlamentních listech, baště českého hospodaření s informačním odpadem. Jeho zaměření na antisystémové občany je explicitní, své voliče hledá právě mezi nimi a jeho politika se po dlouhé řadě politických kotrmelců stala pilířem antisystému. A je – jak je u antisystému zvykem – postavená na lži. Přesto je Babiš mezi horkými kandidáty na vítěze příštích parlamentních voleb.
Soudně posvěcená lež
Situaci kolem Babišova notorického lhaní komplikuje nový rozsudek ve věci jedné z jeho lží. Myslím si, že soudní rozsudek se v demokracii respektuje, a basta. Samozřejmě proto respektuji i ten, který se týká Babišových lží. I v rámci toho respektu však musím přiznat, že mu vůbec nerozumím. A že mám opravdový strach, co ten rozsudek přinese.
Andrej Babiš napsal před minulými parlamentními volbami na sociální síti X: „V knížce jsem psal, že lidi budou brzy sdílet automobily nebo byty. A sdílejí. Ale DOBROVOLNĚ! Ne povinně, jak to mají v plánu Piráti, co chtějí nejdřív mapovat byty, zdanit přebytečné metry a pak vám tam někoho nastěhovat. Nejlíp nějakého migranta.“
A Piráti jej za to dali k soudu. Nechme stranou, zda je vhodné podávat na politika, který se v politice etabloval systematickým lhaním, žalobu za další lež. Ze systémového hlediska je mnohem větší problém než lhář Babiš jeho početná voličská základna, která jej přes veřejnou známost jeho lhavosti volí. Tu ale samozřejmě žalovat ani volat k zodpovědnosti za průnik notorického lháře do nejvyšších pater politiky nejde. Takže Piráti podali žalobu a výsledné soudní rozhodnutí je zarážející. Pirátská žaloba byla zamítnuta.
„Na výrok žalovaného (Andreje Babiše) je třeba nahlížet v kontextu, že jej pronesl politik v rámci předvolební kampaně a vůči žalobkyni (České pirátské straně) výhradně v jejich politickém (a nikoli jiném) styku, a že jeho forma proto může být ostřejší než u výroků mimo politickou soutěž či mimo debatu o věcech veřejných obecně,“ napsal soudce Petr Tůma v rozsudku. „I tato kritéria mohou vést ke zmírnění měřítek posuzování výroku ve prospěch svobody projevu,“ doplnil, jak referovaly Seznam Zprávy.
Slova ztratila smysl
Postfaktická doba přinesla děsivou realitu: slova ztratila smysl, pravda a lež jsou stejně přípustné a je úplně jedno, když vrcholný politik lže jak malý kluk přistižený na sousedových hruškách. Politika v demokratickém systému ale stála a padala s pravdou. Lež byla základní dominantou nesvobody, totality a starší generace Čechů dobře pamatují vodopády lží z úst normalizačních komunistů za Husákova socialismu. Ta socialistická lež byla tak masivní a všudypřítomná, že odchodu od všeobecného lhaní věnoval první porevoluční prezident Václav Havel svůj novoroční projev. I jeho zvěčnělá věta „naše země nevzkvétá“ odkazovala na bazální socialistickou lež. A generace, která se proti normalizačnímu socialismu postavila a svrhla jej, považovala porevoluční dobu za epochu, která bude stavět na pravdě.
Čtyřiadvacet let po převratu se ale dostal do vrcholných pozic normalizační komunista, který se úspěšně prekabátil do role úspěšného oligarchy a navrátil lež v její odpudivé nahotě do veřejného prostoru, do vrcholné politiky. A celých deset let v nejvyšších vládních funkcích i následné tři roky jak vůdce nejsilnějšího opozičního subjektu na šíření lží opravdu poctivě pracoval. Nyní jeho lži dokonce posvětil soud jako přijatelné.
Přitom pravda je základním kamenem demokracie, měla by být samozřejmá a měli by s ní operovat jak politici, tak média. Teprve jsou-li média a výroky politiků pravdivé, může demokracie fungovat, občané mohou čerpat jistotu jen z pravdivých projevů politiků a jen pravdu píšící média mohou zajišťovat zpětnou vazbu. Nyní však Andrej Babiš lež normalizoval, v úplnosti odtrhl slova od jejich smyslu a významu a jeho lhaní ještě navíc jako přijatelné posvětil soud. Jak bude demokracie fungovat bez pravdy? Mám strach, že velmi špatně.
