Spor o padesát sirotků ze Sýrie, které k nám nechtěl Andrej Babiš za žádnou cenu pustit, už je trochu zapomenut. Europoslankyně KDU-ČSL Michaela Šojdrová minulý rok přišla s projektem na přemístění padesáti syrských sirotků z Řecka do Česka, což Babiš zcela odmítl. Teď se dozvídáme, že projekt sirotčince v Sýrii pokračuje.
„Česko chce v Sýrii postavit centrum nejprve pro 50 tamních sirotků a postupně ho rozšířit. Založí kvůli tomu speciální nadaci a bude se snažit získat peníze od dárců. České televizi (ČT) to po úterním jednání se zástupci syrské organizace Červený půlměsíc řekl premiér Andrej Babiš (ANO). Česko má v Sýrii k dispozici pozemek o rozloze 20 000 metrů čtverečních. V areálu má postupně být školka, škola, ubytování, jídelna a sportovní areál. ‚Spolupráce by měla fungovat na bázi našeho červeného kříže a syrského červeného půlměsíce,‘ uvedl Babiš. Centrum postaví syrské firmy, projekt vytvoří místní architekt. ‚Se syrskou stranou jsme se domluvili, že první rok bychom provoz platili,‘ podotkl Babiš.“ (ČT)
Pokud tato Babišova iniciativa někomu pomůže, bude to dobře. Nemá cenu všechno kritizovat jen proto, že to pochází od Babiše. Jenomže v tomto případě se zase jedná v duchu líbivého a absurdního sloganu „pomáhat se má v místě problému“. V čem je konkrétně ta absurdita, je jasné z Babišovy věty: „Doufáme, že perspektivně bude problém Sýrie vyřešen a uprchlíci se vrátí domů. Jsem přesvědčen, že lidem máme pomáhat v jejich prostředí, kde se narodili a kde jsou zvyklí.“
Nechceme pana Babiše zklamat, ale pokud bude problém Sýrie někdy vyřešen, bude to až poté, co tam nebude panovat dynastická diktatura pana Asada, což je kreatura, která vraždí vlastní lidi. Ti se proti němu vzbouřili, protože už nebyl ani zdánlivě schopen řešit jejich problémy. To je potíž celého arabského světa, který nedokázal zvládnout následky populačního růstu a příchod mladé generace, která už není spokojena s drobky ze stolu. Že se k tomu přimotali fanatičtí islamisté a neschopnost Západu a imperiální ambice Ruska a zájmy Íránu, je součást celé tragédie.
V Sýrii domovy opustilo několik milionů lidí a prchali také před Asadovou diktaturou, která není schopna jim zajistit ani trochu přijatelný život.
V případě syrských sirotků šlo právě o ty lidi, kteří už jsou na cestě a potřebují nějakou pomoc. Přít se tady o to, kolik těm sirotkům je, jestli nemají vzdálené příbuzné a co paní poslankyně dobře předjednala, nebo ne, se úplně míjí podstatou problému. Tím je mimo jiné to, že jsme se ukázali jako dosti bezhodnotová a nekooperující země, která místo aby vzala pár lidí, tak huláká o suverenitě a islámu a terorismu. Kdo tohle nevidí, neuvažuje racionálně. Je to samozřejmě taky selhání politiků, kteří nedokáží lidem představit nějaký projekt, který pomůže lidem a neohrozí naši bezpečnost.
To chce trochu talentu, ale tady jaksi není na naší politické scéně bohužel moc obdařených.
