Oligarcha a šéf ANO Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Babiš není klasický „muž bez vlastností“, on vlastnosti má a docela vyhraněné. Jsou to ale vlastnosti přesně opačné, než má Babiš „empirický“, lidově řečeno ten Babiš, jak ho vnímá několik desítek procent občanů.
Ve společnosti se občas objeví nářek, že mezi politiky není dost charismatických osobností. Bylo by možná dobré zjistit, jestli lidé vědí, co chtějí. Podle Encyclopaedia Britannica znamená slovo charisma atribut ohromující síly a způsobilosti připisované mimořádně „magnetizujícím“ vůdcům. Tito vůdci mohou být političtí, sekulární i náboženští. Zpochybňují tradiční pořádek, ať už v dobrém, nebo špatném. Charismatický vůdce může například vyžadovat a získat úplnou oddanost od svých následovníků. Základ charismatické autority je emocionální, nikoli racionální: spočívá na důvěře a víře, které mohou být slepé a nekritické. Charismatický vůdce není omezený zvyky, pravidly nebo precedenty, a tak pro sebe může chtít a získat neomezenou moc. Jak encyklopedie dále říká, v původním slova smyslu by si označení za charismatickou osobu zasloužily pouze takové výjimečné osobnosti, jako byl Ježíš nebo Napoleon. V současném používání je tento pojem používán v širším slova smyslu i pro populární politické vůdce a organizátory fanatických kultů, jako byli John F. Kennedy, Eva (Evita) Perónová a Charles Manson.
Andrej Babiš, o kterém občas někdo pronese, že „charisma se mu nedá upřít“, ale nepřipomíná v ničem Ježíše, Napoleona nebo Kennedyho, o Mansonovi škoda mluvit. V čem ta jeho úspěšnost je? Dotáhl by to tak vysoko i někdo jiný, kdyby se do něj investovaly takové prostředky a najalo tolik lidí pečujících o jeho obraz?
Babiš má na své straně nepopiratelné výhody. Je od pohledu snadno zapamatovatelný. Jeho jazyk je nezaměnitelný a parodovatelný, takže se jeho hlášky šíří, aniž by se sám musel moc namáhat. Je zřejmé, že prochází různými emočními stavy, ačkoliv jich není mnoho: (sebe)lítost, bodrost, vztek. Vzbuzuje mateřské city, tedy u někoho.
To je ale asi tak všechno. Jinak působí spíš jako inspektor Clouseau z Růžového pantera. Kdyby se ten dojem z něho vyjádřil pomocí jiných smyslů, má příchuť jako destilovaná voda a voní jako vakuum.
Nemá žádné koníčky
Kdybychom ho sledovali jen jako humanoida vysazeného na planetu, mohli by ho přibrat k Rychlým šípům jako šestého člena. (Přijetí do klubu by dopadlo tak že po auditu klubovny by původní pětici vyhodil a nahradil Faltýnkem, Bohouškem z Bratrstva Kočičí pracky a duchovní stránku věci by obstarala věštkyně stará Jeremiáška. Klubovní kroniku by psal Prchal a vytvořil by ji i pro několik let zpětně.)
Andrej má všechny ctnosti, které se dají nějak zviditelnit. Je sice poněkud ústnatý, ale to je tady každý. Působí nicméně asketicky, bobříky by lovil snaživě, myl by se studenou vodou, cvičil a pomáhal chudým a sirotkům. Všechno to ale dělá dojem, že mu někdo řekl, že by to tak měl dělat, protože se to očekává.
Zvířata možná navštěvuje a vlastní, určitě některá jí, ale není patrné, že by je měl rád.
Pivo pije zřejmě jen proto, aby poukázal na pozoruhodnosti DPH v cizině.
Jak se tohle povedlo?
Jak se z někoho takového povedlo vytvořit osobu, u které někoho může napadnout, že je „charismatická“? Babiš není výsledek vrtění psem (ocas vrtí psem, geniální dílo marketingu). On je spíše výsledek vrtění slonem.
Odpověď možná není složitá. On je natolik bez vlastností a natolik prázdný, že mu lze jakékoli vlastnosti připsat a jakékoli si do něj promítat. Je tak prázdná nádoba, že ji lze čímkoli naplnit. Jen je třeba najít dobré promítače a plniče. A to je přesně to, co se stalo.
Je zbytečné nad tím naříkat, prostě se to stalo a je to historický fakt. Své Marky Prchaly jiné strany nemají, a to nejen opoziční. Úsilí údajných marketingových expertů čelit tomuto dílu je zatím dost bez výsledku. Trochu to připomíná nářek ve Spojených státech, když se na přelomu 50. a 60. let zdálo, že SSSR vede v raketové technice. Protože se hodně čerpalo z toho, co předtím vymysleli inženýři ve službách nacistů, objevil se v Americe výrok: „Zřejmě jsme zajali špatné Němce.“ Nebylo to tak, zajali ty správné, především Wernhera von Brauna, ale zatím to nebylo vidět.
Je zajímavé sledovat, že třeba ODS ve svých řadách jednu supertěžkou váhu má, ač se to nebude někomu líbit. Jmenuje se Pavel Novotný. Musíme rozlišit různé role: 1. Novotný starosta, 2. Novotný herec vlastní role, 3. Novotný tvůrce mediálních obrazů, 4. Novotný jako nesmrtelná duše na posledním soudu. (Tohle můžeme úplně vynechat, protože o tom nic nevíme. Ještě se to nestalo a až se to stane, budeme mít v tu chvíli vlastní zájmy a starosti.)
Aby se starosta malé obce dostal do centra pozornosti jaderné mocnosti a všech tuzemských médií – od dezinformačních po ty normální – je slušný kousek. Jak by řekl (genderově nevyváženě) Jiří Paroubek: „Pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?“
Teď už je to jen myšlenka, s kterou si můžeme hrát, protože se to nestalo. Novotný měl být schován v nějakém tajném bunkru a vymýšlet marketing, aniž by to někdo moc věděl.
Možná by to narazilo na určité meze. Málokdo je tak prázdná nádoba, kterou lze podle potřeby plnit čímkoli, jako je Andrej Babiš. To ostatním stranám slouží spíše ke cti, v praxi jim to ale trochu komplikuje život. Útěchou může být, že prázdná nádoba pod tlakem reálných okolností, jako jsou třeba krize, skončí jako rozdrcená placka.
