
Petr Havlík FOTO: Pavel Hofman
FOTO: Pavel Hofman
Často jsme slyšeli starostlivého otce českého národa, kterak nám sděloval, že do politiky nechtěl, že tím trpí jeho rodina a jeho byznys, že pro naše blaho pracuje 25 hodin denně apod. Když se Babiš poprvé na veřejné scéně objevil v souvislosti s nějakou politickou ambicí v létě 2011, tak to tehdy ještě mohlo vypadat jako pokus o sebenápravu. Tvrdil, že chce jen něčemu pomoci, že netouží po politické kariéře. Prezentoval se tehdy jako mecenáš, který pomáhal Jedličkovu ústavu, sponzoroval sportovce a divadla, a prý chtěl jako úspěšný mega podnikatel překročit svůj obzor a pomoci zemi, která ho přijala za svého.
Fajn. Proč ne? V každém přece může být to lepší já. Třeba mohlo jít o upřímné pokání bývalého kariérního komunisty a úspěšného oligarchy. Třeba. O politiku tehdy nešlo a nejde o ni ani dnes, a nešlo o ni u Babiše nikdy. Babiš to jen tak na nás sehrál. Něco tehdy opsal, něco si přivlastnil a postupně rozjížděl svůj mocenský vehikl. Zkusil to. Využil všech chyb svých předchůdců, a to za vydatné pomoci uměle stvořené protikorupční hysterie. Zloděj řval: „Chyťte zloděje!“ Pokud to někdo neprokoukl nejpozději v roce 2013, tak je buď naivní, anebo naopak až příliš pragmatický. Do roku 2011 neřekl Babiš k politice nikdy ani slovo. Jenom z ní zpoza opony účelově těžil, ale to jsme o něm tehdy ještě mnohé nevěděli. Stejně tak jsme netušili, že nám za pár let předvede ukázkové uchvácení státu.
Je dobré si Babišovy motivace pro politické angažmá zopakovat. Tou nejzásadnější se ukazuje zájem o udržení beztrestnosti v jeho nemravných a pravděpodobně i nezákonných kauzách. Proto potřeboval získat pozice v mnoha úrovních české justice a vyšetřovacích orgánů, ve vládě, na krajích, ve všech sférách administrativy země. Ruku v ruce s touto motivací jde jeho mediální krytí. Koupil si média, aby psala a mluvila v jeho prospěch. To je zřejmé a skandální zároveň. Mimochodem by bylo dobré znát odpověď na to, z čeho hradil nákladný nákup médií, když ve stejné době investoval stovky milionů do megalomanské volební kampaně, a to navíc v čase, kdy si za 1,5 miliardy kupoval korunové dluhopisy své vlastní firmy. Proč se ho na to již nikdo neptá? Neměli by se na to ptát policejní vyšetřovatelé a státní zástupci? Neměli by mu tyto otázky pokládat opoziční poslanci a mainstreamová média?
Druhou Babišovou motivací je ochrana jeho byznysového impéria. Babiš vstupem do politiky výrazně zvýšil nasátí na veřejné penězovody z národních i evropských zdrojů. To je prokazatelné. Více získává, než odvádí. A to výrazně. Zda Česko nyní vzkvétá (případně čí zásluhou), toť otázka, ale jisté je, že v uplynulých sedmi letech bobtnaly dotace, investiční pobídky a veřejné zakázky pro Agrofert. Prostě to zařídil, aby se měl lépe. Jinou diskuzí je jeho extrémní zadlužení a nejisté vyhlídky při případném omezení dotací. Nenasyta naráží na své limity a bude kolem sebe kopat o to více. Máme se na co těšit. Brzo se to bude týkat i jeho dnešních horlivých zastánců.
Tou třetí motivací je jeho chorobná touha vynikat, dominovat a ovládat ostatní. Andrej Babiš je nebezpečný sociopat. Zdá se, že jeho neustálé exhibice, jeho osobní a také lidí z jeho okolí, nemají žádné hranice umírněnosti a soudnosti. Opak je pravdou. Myslím si, že dohání nějaké deficity z dětství. Má o sobě přehnaně vysoké mínění a věří své údajné výlučnosti. Považuje se za celebritu globálního významu. Karikuje tím nejen sebe sama, ale i zemi, jejímž je reprezentantem. A to společně se svým mocenským parťákem Milošem Zemanem. Každé ráno stojí u zrcadla a říká si: „Jsem stár, jsem stár, jsem SUPERSTAR!“
Chybí vám ve výčtu jeho motivací ta motivace politická? Správně. Ona totiž žádná není. Politika je pro Babiše jen marketingem, pokračováním byznysu jinými prostředky a chladnokrevným handlem. Takže „Čau lidi“, a kdyby něco, tak „Sorry jako“. „Politikou“ jsou pro Babiše předchozí tři odstavce. Drží se svého celoživotního kréda – hloupý kdo dává, hloupější, kdo nebere.
V roce 2015 jsem sepsal své drobné zkušenosti s Babišem z podzimu 2011, tehdy ta zkušenost byla krátkou epizodou, ale pro mě docela důležitou, neboť jde o osobní poznání, a nejen zprostředkované. Čtěte ZDE.