Střet zájmů Andreje Babiše, který mu umožňuje využívat jeho postavení ke zvýhodnění vlastních firem, je na evropské poměry nebývalý. Jde hlavně o to, že Babišovy aktivity se netýkají jen České republiky, ale mohlo by jít o zneužití unijních peněz. V tom se liší Babišův případ od počinů jiných podivných osob, jako je třeba bývalý italský premiér Berlusconi.
Pokud jde o střet zájmů, Babiš ho nevyřešil převedením Agrofertu do správcovských fondů, protože má na svůj podnik i nadále přímý vliv. Je to zřejmé z toho, že má vliv na obsazování funkcí ve svěřenských fondech.
Ve zprávě se píše: „Fondy mají tři správce, které jmenoval pan Babiš a on je také může odvolat při porušení pravidel správy majetku. Dále byla ustanovena rada protektorů, jimž se správci zodpovídají. Tu jmenuje také Andrej Babiš. Jedním z těchto lidí je v roli rodinného protektora Monika Babišová. Rodinného člena rady může Babiš odvolat kdykoliv a bez udání důvodu. Zbylé protektory pak při porušení pravidel správy.“
Komentátor Adam Junek na Seznamzpravy.cz uvádí příklad toho, jak se dotační peníze přihrály Agrofertu: „Auditoři uvádějí jednání Rady evropských sociálních a investičních fondů, jíž byl Babiš ze své funkce členem. Ta za souhlasu vlády zvýšila maximální výši dotace z některých operačních programů, čímž nahrála velkým korporacím. A to včetně Agrofertu. Jako další podobně vstřícný krok vůči Agrofertu vidí bruselští kontroloři rozhodnutí z roku 2016, kdy se přesunuly dvě miliardy korun z operačního programu Doprava do programu Životní prostředí, ač dopravní fondy byly čerpány úspěšněji. Navíc původní návrh přitom zněl rozdělit tyto peníze půl na půl mezi programy na čistění odpadních vod a programy na zlepšení vzduchu. Ministr životního prostředí Richard Brabec – bývalý manažer Agrofertu, jak podotýkají evropští auditoři – prosadil, že na čistší vzduch půjde 75 procent, což nahrávalo chemičkám z Agrofertu.“
Komentátor Junek si ale všímá ještě jedné věci, která je stejně důležitá a vlastně ještě důležitější, než je Babiš sám o sobě. Je to velké selhání státní kontroly nad tím, co se s dotacemi děje, jak se rozdělují. Je tady mnoho pochybení ještě nad rámec střetu zájmů. Nekontroluje se pořádně, komu a proč peníze jdou, jestli to, co je určeno na inovace, se investuje do něčeho, co má skutečně smysl, a jestli se třeba neplatí něco, co už existuje. V konkrétním případě třeba něco, co už v Agrofertu je, jen v jiné firmě koncernu.
K tomu všemu se teď objevují hlasy, které jako by chtěly Babiše zbavit viny tvrzením, že hlavní problém je v dotacích jako takových. Podle tohoto dogmatu se nemá dotovat nikdy nic, protože to pokřivuje tržní prostředí a vede ke korupci a podvodům. Takové myšlení ovšem vychází z představy světa čistých forem, kde existují věci jako demokracie bez přívlastků a trh bez přívlastků. Jenže to všechno existuje jen jako pojem, skutečnost je jiná. Jídlo taky jako pojem existuje, jen je dost dobré vědět, jaké. To už je ten přívlastek. Dotace někomu možná vadí kvůli tomu, že jsou evropské, zatímco protiunijní tažení musí zdůrazňovat, jak nás Brusel utiskuje a ožebračuje.
Je dobré se držet jádra problému a to spočívá v tom, že stát má takové záležitosti kontrolovat, ať už sedí Babiš ve vládě, nebo se bude jednou nacházet někde úplně jinde.
