Premiér Andrej Babiš FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / „Pak jste se pokusil vykreslit Viktora Orbána a Roberta Fica jako hrozbu a vytvořit dojem, že hnutí ANO chce táhnout Česko na východ, přestože jsme vždy jasně hlásili se k prozápadní orientaci a naše vláda neučinila jediný krok, který by nás k Rusku přiblížil.“ řekl Andrej Babiš ještě v opozici Petru Fialovi před půldruhým rokem. Něco jiného jsou ale slova a něco jiného činy. Vládní představitelé sice (zatím) nejezdí do Ruska, ale zavděk místo toho berou Čínou.
Do Číny se již vydal Tomio Okamura, aby nám následně nadšeně sděloval své pocity. Po Karlu Havlíčkovi, respektive Andreji Babišovi, oznámil nyní svoji cestu do Číny i ministr obrany Jaromír Zůna. Kde je tedy to jasné přihlášení k prozápadnímu směřování, o němž Babiš tak halasně mluví, když se přitom jeho ministři jezdí klanět totalitní velmoci?
Ať už si myslíme, o Babišově vládě cokoliv, jedno je jisté. Kormidlo zahraničněpolitické orientace se začíná opatrně stáčet směrem na východ. Kritikové vlády Babišovi vyčítali, že pošilhává po kremelských věžičkách, nyní se ukazuje, že i po čínském drakovi. Ne úplně nápadně, ale postupně. Zajímavé je, že premiér stále dokola omílá fráze o tom, jak je hnutí ANO prozápadní, přitom má ve vládě stranu, která je proruská až hanba. Navíc v současně době předseda vlády zřejmě zavelel k hromadným návštěvám Číny, totalitního státu.
Říši středu tak nedávno navštívil předseda sněmovny Tomio Okamura, který následně líčil své pozitivní zážitky. Sám premiér prohlásil, že chce do Číny jet s Karlem Havlíčkem, přitom ještě v dubnu tvrdil, že to nemá v plánu. Nyní oznámil i ministr obrany Jaromír Zůna, že Čínu navštíví v polovině září. Mimochodem ministr tam působil v letech 2023-2024 jako vojenský přidělenec na české ambasádě.
Je trochu s podivem, že v rychlém sledu navštíví tuto zemi již druhý vysoký zástupce státu. Co tím tedy chce Andrej Babiš jako premiér vlastně sdělit? Že na jednu stranu říká, jak razí prozápadní směr, na druhé straně otevírá dveře do totalitního státu? To ale nedává žádný smysl, a navíc to v očích našich západních partnerů bere České republice poměrně značnou porci důvěryhodnosti. Spojenci si totiž mohou položit jednoduchou otázku: Můžeme se na Českou republiku vždy a všude spolehnout, pokud se její vláda snaží současně budovat vřelé vztahy s Pekingem, který porušuje lidská práva, pomáhá Rusku v jeho zločinné válce a představuje vážnou bezpečnostní hrozbu?
Nikdo přitom neříká, aby se do Číny vůbec nejezdilo a neobchodovalo se s ní na principu rovného s rovným. Jenže právě Okamura předvedl, jak se s touto velmocí nemá jednat, to znamená v předklonu a ustrašeně. Dá se předpokládat, že Zůna, ale i Babiš s Havlíčkem ukážou to samé, tedy potřebnou míru patolízalství jako v případě předsedy SPD.
Problémem této vlády není jedna cesta jednoho českého politického představitele do Číny. Teď už můžeme hovořit o funkčním vzorci, který je kopírován dalšími. Načal to Okamura, po něm Zůna, následovat bude Babiš s Havlíčkem. A po něm zřejmě i další.
Babiš samozřejmě může tvrdit, že návštěva Pekingu nemá s geopolitickým směřováním České republiky nic společného. Jenomže zahraniční politika není pouze to, co vláda prohlásí tu a tam na jedné či druhé tiskové konferenci. Je to také sada signálů, které denně vysílá svým partnerům i soupeřům. A signál, který nyní česká vláda vysílá, je vcelku jasný. Míří čím dál tím víc na východ.
