Je velmi obtížné vnějšímu nezúčastněnému pozorovateli vysvětlit, co se to u nás vlastně děje. Proč zrovna u nás dominuje oligarcha ze sousední země, podporován proruskou frontou a očividně chřadnoucí hlavou státu? Otevřenou kritickou diskuzi nahrazuje bezbřehý relativismus a normalizační restart, včetně novodobého rovnostářství, které paradoxně řídí spolčení posttotalitních oligarchů. V čele s bačou, který kočíruje své stádo, a opírá se o vládu davu.

Již v polovině 20. století se objevily vizionářské texty, které prognózovaly možné budoucí skryté totality. Mezi ty nejzásadnější patří kniha španělského filozofa José Ortegy y Gasseta Vzpoura davů, která vyšla poprvé v roce 1929 a pak politická fikce George Orwella 1984, kterou autor uvedl do světa v roce 1949.

Orwell v knize 1984 použil i stále platnou větu, která má dnes ještě naléhavější akcent – „Velký bratr tě sleduje!“. Ve své společenské sci-fi uvedl i termín newspeak, umělý jazyk k upevnění pravověrné pravdy a k vymývání mozků. Při četbě Orwella máte dlouho pocit, že autor přehání, aby zaujal své čtenáře. Pak knihu odložíte, otevřete si aktuální mediální přehled v našem domácím prostředí a zjistíte, že mnohé reálie Orwellovy nadsázky platí v naší reálné praxi, v postmoderním hávu 21. století. V zemi, která až nostalgicky vzpomíná a navazuje na období své ne tak dávné údajně měkké totality. Jedinci jsou opět schováni v anonymním stádu a čekají na povely svého náčelníka.

Vláda davu, o níž píše José Ortega y Gasset, vychází z nesprávné aplikace principu rovnosti v dobách formální plnohodnotné demokracie. Obecně se předpokládá, že jelikož jsou si všichni rovni z hlediska politického (před zákonem), musí si být rovni také po stránce společenské a ekonomické. Svoboda a liberalismus jsou zneužity k rafinovanému řízení téměř celé společnosti. Ta většinově rezignuje na svůj podíl na moci a předává její otěže svému bačovi. Ten pak rozhoduje se svými soukmenovci o tom, jak je společnost strukturována, řízena, kdo a jak má vládnout. Pravidla jsou jen formální, jsou uplatňována selektivně a účelově ohýbána. Masová, rovnostářská hyperdemokracie ničí civilizaci a kulturu. Lidé v ní dostávají moc, ale nejsou schopni a ani ochotni ji uplatňovat. Svoboda nemůže existovat bez zodpovědnosti. Davový (konzumní) člověk žije ve fiktivní představě, že sám vládne, aniž si uvědomuje, že se zásadní části své svobody zříká jen proto, aby byl součástí momentálně vítězného proudu, stáda, které si však bača kočíruje za použití obludné manipulace dle vlastních zájmů.

Vzpouru davu (šedé zóny) musí provázet i vzpoura nemnohých, vzpouru hlouposti a uniformity, ale i zjevné nespravedlnosti, musí vyvažovat permanentní vzpoura elit. Těch, které přinášejí odvážné občanské celospolečenské postoje, erudovanou kritickou analýzu a alternativní řešení, těch, které podrobují moc kontrole a vyzývají ji k zodpovědnosti. Právě proto jsou tak důležitá svobodná média, která by měla být nejen hlídacími psy demokracie, ale i těmi, kdo poskytují prostor pro otevřenou kritickou diskuzi a vyvažují tu optickou i faktickou nadvládu davové většiny, kočírované svým bačou.

Pokud chceme chránit principy svobody a demokracie, pak musíme chránit svobodu slova ve svobodných médiích. Základní svobodou je svoboda volby, pokud ji ztratíme, pak se ocitáme v modelu, který si naše země prožila ve druhé polovině 20. století, se všemi důsledky z toho plynoucími, což je nyní zcela zjevné. Moc prostě chutná, a absolutní moc chutná absolutně. Mlčící (absentující) elity posilují nejen kuráž šedé zóny, ale zároveň zvyšují falešný bačův pocit o jeho výlučnosti, nedotknutelnosti a neporazitelnosti. Vidíme to každý den v produkci jeho plošné propagandy. Orwell a Ortega y Gasset ožívají po 70, respektive po 90 letech.

„Kdo se neúčastní veřejné debaty, týkající se základních problémů, žije mimo obec, ten se musí buď povznést na úroveň bohů, nebo klesnout na úroveň zvířete. Obě možnosti jsou pro společnost velmi nebezpečné“ – Aristoteles, Platonův žák.