Místopředseda poslanecké sněmovny Jan Bartošek (KDU-ČSL) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
ROZHOVOR / Jak říkával Václav Havel, některé zápasy má smysl podstoupit ne proto, že víte, že vyhrajete, ale proto, že je správné je podstoupit, vysvětluje v rozhovoru pro deník FORUM 24 dosavadní místopředseda poslanecké sněmovny za KDU-ČSL Jan Bartošek, který se rozhodl postavit šéfovi SPD Tomiu Okamurovi a vstoupit do boje o post předsedy dolní komory parlamentu. Podle Bartoška jeho kandidatura smysl dává. Argumentuje tím, že volba je tajná a nikdo dopředu nemůže předpovědět její výsledek.
Dává smysl vaše kandidatura na předsedu poslanecké sněmovny? Přece jen je pravděpodobné, že nominant vznikající vládní koalice ANO, SPD a Motoristů sobě Tomio Okamura bude mít 108 hlasů.
Samozřejmě, že to smysl dává. Když jsem šel do voleb, tak jsem voličům sliboval, že budu hájit určité hodnoty a náš program. Jsem zvyklý svádět souboje a prosazovat to, co považuji za správné. Jak říkával Václav Havel, když ho budu volně parafrázovat, některé zápasy má smysl podstoupit ne proto, že víte, že vyhrajete, ale proto, že je správné je podstoupit. Když je volba, tak má být volba. Pokud by byl jen jeden kandidát, tak to úplně volba není. Zároveň každý z nás nabízí naprosto rozdílný pohled na politiku, svět a směřování České republiky.
Co plánujete říkat ve svém projevu před volbou?
Na projevu pracuji a asi vám nezbude nic jiného než si počkat do 5. listopadu.
Všech již zmíněných 108 poslanců vznikající koalice bude muset podepsat dodatek koaliční smlouvy, ve kterém se zavážou dodržovat vše, co z ní vyplývá. Tedy i to, že se předsedou sněmovny stane Tomio Okamura. Myslíte, že jde o dostatečnou záruku, že bude zvolen?
Jasně, že ne. Navíc tady podle mě vzniká naprosto bezprecedentní krok rodící se koalice, který podpisem bez jakékoli právní relevance – dokonce si myslím, že může být v rozporu s ústavou – přikazuje poslancům, jak mají volit. Jedná se v uvozovkách o vázací akt, kterým jsou poslanci do určité míry nuceni, aby se vzdali své svobodné vůle a svobodného rozhodování. Ukazuje to míru nejistoty a nedůvěry uvnitř vznikající koalice. Protože kdyby si byli jisti, že jsou všichni poslanci – zvlášť za hnutí ANO – s volbou Tomia Okamury do čela sněmovny ztotožněni, tak je přece nebudou nutit něco takového podepsat.
Existuje nějaká možnost, jak by mohli kontrolovat, zda všichni poslanci ANO, SPD a Motoristů skutečně Tomia Okamuru podpořili? Jde přece o tajnou volbu.
Nebudu spekulovat o tom, zda si budou fotit volební lístky a posílat je. Oni si to ale samozřejmě budou kontrolovat tím, že počítají se 108 hlasy pro Tomia Okamuru. Co je zvláštní, že v pondělí složí poslanecký slib, kde slibují na svou čest a svědomí, že budou pracovat ve prospěch České republiky a budou respektovat zákony. A už ve středu mají hlasovat tak, jak jim někdo přikázal, nebo je k tomu zavázal. V tomto ohledu svědomí, ke kterému se poslanecký slib vztahuje, dostává, slušně řečeno, hodně na zadek.
Mluvil jste s nějakými poslanci za hnutí ANO, kteří mají s Okamurou v čele sněmovny a třeba i s podpisem zmíněného dodatku problém?
Řadu poslanců z hnutí ANO znám. Bavím se s nimi nejen teď, bavil jsem se s nimi už předtím a vím, jaký mají postoj k Tomiu Okamurovi, jeho politice a způsobu vyjadřování. Vím, jak o těch věcech dlouhodobě přemýšlejí. Nejde o nic, co by spadlo z nebe. Koneckonců i Andrej Babiš říkal, že se Okamurovi nedá věřit. Alena Schillerová tvrdila, že kdyby ANO mělo být ve vládě s SPD, bude první, kdo proti tomu vystoupí. Voličům v kampani říkali, že s SPD do koalice nepůjdou. Z toho jednoznačně vyplývá, že očividně lhali. Tak to prostě je. Slibovali něco, co hned na začátku porušili. Je namístě, aby se jejich voliči, kteří uvěřili, že hnutí ANO s SPD do koalice nepůjde, obrátili na své poslance a řekli jim, že s takovým krokem nesouhlasí.
Někteří by vám ale mohli namítat, že jsou to právě budoucí opoziční strany, včetně lidovců, kdo Babiše tlačí do koalice s SPD, protože vy s ním vládnout odmítáte.
My nikoho nikam netlačíme. Andrej Babiš se dostal do izolace sám svým vyjadřováním a chováním. Andrej Babiš je ten, kdo oslovil SPD a Motoristy ke spolupráci. On je tím, kdo si toto vybral.
Podle předsedy Motoristů sobě Petra Macinky si prý jen namlouváte, že není jisté, zda bude všech 108 poslanců vznikající koalice hlasovat pro Tomia Okamuru. Martin Kolovratník z hnutí ANO pak na sociální síti napsal, že při tajné volbě členů vedení sněmovny žádná překvapení neočekává.
Volba je tajná a nikdo dopředu nemůže předpovědět, jak dopadne. Znovu říkám… to, že podvázali svobodu rozhodování svým poslancům tím, že je přinutí nebo dotlačí k tomu, aby podepsali, jakým způsobem budou volit, tak je vlastně zbavují svobody volby. A já si kladu otázku, zda to náhodou není v rozporu s poslaneckým slibem. Protože jako poslanec jste zcela nezávislý a nikdo vám nemá právo cokoliv diktovat. Pokud tak činí hned při prvním klíčovém hlasování, tak nezbývá než se ptát, jak to bude vypadat ve zbytku volebního období. K čemu všemu je ještě budou nutit.
Bavili jsme se o tom, že v ANO nejsou všichni z představy Okamury ve vedení sněmovny nadšeni, avšak vy pro ně údajně rovněž nemusíte být schůdná varianta, protože jste v minulém volebním období útočil na hnutí ANO. Seznam Zprávy ve středu napsaly, že mnohem snáz by se prý vyjednávala podpora třeba pro Jana Skopečka z ODS. Není tedy chyba, že jste se nedomluvili jako celá současná vládní koalice na jednom kandidátovi, který by měl silnější podporu?
Je to velmi jednoduché. Poslaneckou sněmovnu jsem řídil ve dvou volebních obdobích jako její místopředseda, konkrétně v letech 2013 až 2017 a 2021 až 2025. Je pravda, že poněkud přísně, ale na druhou stranu spravedlivě. Bylo mi úplně jedno, zda jde o poslance z koalice, nebo opozice. Jednací řád je zákon a já trval na tom, že se bude dodržovat. Byly situace, kdy mě za způsob řízení poslanecké sněmovny chválili i poslanci z hnutí ANO. To je prostě realita. Že občas kritizuji některé kroky ANO, nebo oni kritizovali kroky vládní koalice, je přirozená součást politického světa. Ale z pohledu řízení poslanecké sněmovny, když to řeknu s určitou nadsázkou, byli naštvaní všichni stejně.
Máte vyjednanou podporu všech stran končící vládní koalice a Pirátů?
Už jsem byl na poslaneckém klubu hnutí STAN, kde jsem požádal o podporu a bylo to pozitivní. V pondělí jdu na poslanecký klub ODS a také jsem poslal žádost k Pirátům. Mluvil jsem i s paní předsedkyní Markétou Pekarovou Adamovou, kterou jsem požádal o možnost přijít na poslanecký klub TOP 09 a požádat o podporu. Jsem aktivní, vyjednávám, abych podporu měl.
Podle mě půjde také o test jednoty opozice, protože v tento moment je důležité, abychom ukázali, že jsme připraveni po dobu dalších čtyř let naplňovat naše programy, se kterými jsme kandidovali. Také je to o tom, abychom dali jasně najevo, jak chceme, aby Česká republika vypadala, aby měla prozápadní směřování. Protože Tomio Okamura je člověk, který veřejně hlásá, že chce vystoupit z Evropské unie a Severoatlantické aliance. Zpochybňuje zahraničněpolitické ukotvení naší země, které souvisí s bezpečností a prosperitou. Pro mě je naprosto nepřijatelné, aby někdo takový reprezentoval Českou republiku.
Druhou věcí je to, že je trestně stíhán. V poslaneckém slibu se říká, že budete respektovat zákony, a ejhle, budoucí předseda poslanecké sněmovny, ale i budoucí premiér jsou v konfliktu se zákonem. A ještě je tady třetí věc. V pozici předsedy poslanecké sněmovny musí být člověk, který je schopen určitého konsensu, domluvy, schopnosti slevit sám ze sebe, vyjednat kompromis, obzvlášť v těžkých situacích. Jsem zvědavý, jak v tom případný předseda Okamura obstojí, protože zatím ve sněmovně zaséval nesvár spíše než jednotu.
Může Tomio Okamura v čele sněmovny nějak poškodit Českou republiku v očích zahraničních partnerů?
Jednoznačně ano. Ve všech zemích, kde je vyspělá demokracie, je prakticky nemyslitelné, aby zemi reprezentoval někdo, koho stíhá policie. Zahraniční partneři, ale i investoři se nás budou ptát, co jsme to za zemi, která akceptuje, že dva ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů mají problém se zákonem. Už teď se nás ptají, jak to bude vypadat například s muniční iniciativou na podporu Ukrajiny, jak to bude vypadat s nezávislostí veřejnoprávních médií, která jsou jedním ze základních pilířů, na němž stojí demokratická společnost.
Oprávněně se ptají, kam bude Česká republika směřovat. Zda to bude více na Východ směrem k Viktoru Orbánovi a Robertu Ficovi, nebo zůstaneme součástí svobodného Západu, kde se respektují určité hodnoty. Protože nejde jen o zákony, ale i morálku. Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že národ má být především kulturní, slušný a mravný. Na tom stojí společnost.
V tomto kontextu se ukazuje, jak důležité budou senátní volby v příštím roce. Protože senát, kterému se právě Okamura a další vysmívají, se to jednoznačně stává klíčovou komorou parlamentu pro ochranu demokratického směřování. Příští rok nás proto čeká skutečně další souboj o budoucnost České republiky.
