ROZHOVOR / Krize na energetických trzích, kterou vyvolala válka Spojených států a Izraele s Íránem, silně dopadá na peněženky lidí po celém světě. A konec je – alespoň prozatím – v nedohlednu. Hormuzský průliv je stále prakticky uzavřen, ropná produkce na Blízkém východě je výrazně omezena a návrat do normálu tak může realisticky trvat i několik měsíců. Co tato situace znamená pro naši ekonomiku? A co s tím může dělat vláda? Jsme na podobnou krizi vůbec připraveni? Na tyto a další otázky se deník FORUM 24 zeptal Petra Musila, člena Národní rozpočtové rady. 

Energetická krize může být horší, než si dokážeme představit, varoval německý kancléř Merz a dodal, že pokud se válka bude protahovat, bude to pro evropskou ekonomiku znamenat zátěž „stejně těžkou, jakou jsme nedávno zažili během pandemie covidu nebo na začátku války na Ukrajině”. Dá se v tuto chvíli odhadnout, zda bude situace spíš krátkodobý šokem, nebo začátkem dlouhé strukturální krize?

Absolutně nedá. Všechno závisí na tom, jak dlouho konflikt s Íránem, respektive neprůjezdnost Hormuzského průlivu potrvá. Čím déle bude problém s tím, aby se ropa z Perského zálivu dostávala na globální trh, tím déle potrvá její vysoká cena a tím více se to propíše do zvýšené inflace a pomalejšího hospodářského růstu světové ekonomiky.

Realita je taková, že nejprodávanější benzin Natural 95 za poslední dva týdny zdražil o 3,66 koruny na průměrných 41,36 Kč za litr a nafta o 6,29 koruny v průměru na 48,08 Kč za litr. Proti konci února je průměrná cena benzinu téměř o osm korun vyšší a dieselu skoro o 15 korun, plyne z víkendových údajů společnosti CCS. Distributoři paliv připustili možnou dohodu o maržích, nicméně otázkou je, jak by měla reagovat vláda v krátkodobém horizontu. Jak vlastně reagovat může? A pokud byste měl dát vládě jedno klíčové doporučení, jaké by to bylo?

Vláda může reagovat jakkoli, protože je v hospodářské politice de facto suverén, s dovětkem, že některá opatření může schválit pouze ona sama, k jiným potřebuje i většinu v zákonodárných sborech. To druhé se týká například změny sazeb spotřebních daní, o čemž se také diskutuje. 

Na místě vlády bych se ovšem nedopouštěl žádných prudkých pohybů a zdánlivě jednoduchých řešení typu zastropování cen. Prakticky jakýkoli zásah do cenotvorby ze strany státu se nutně projeví v tom, že bude narušena tržní rovnováha. A ta se v takových situacích projevuje vznikem nedostatku zboží, u něhož vláda reguluje cenu. Regulace marží je jen jiná forma regulace ceny, která ale ani nemá šanci pohonné hmoty výrazně zlevnit. Bavíme-li se o zdražení nafty během března o 15 korun, pak těžko regulace marží může cenu nafty vrátit někam na únorové úrovně. Pokud by vláda dokonce přistoupila k zastropování cen, podobně jako v Polsku nebo před nějakým časem v Maďarsku, pak se rovnou připravme na fronty u benzínových pump nebo na pohonné hmoty na příděl.

Co by naopak vláda rozhodně dělat neměla?

Rozhodně ne stropovat ceny, a to z výše uvedených důvodů, a rozhodně ne snižovat spotřební daně. Snížení spotřebních daní není zárukou snížení ceny, ale současně to je zárukou výpadku nezanedbatelného objemu příjmů státního rozpočtu. Ostatně to jsme si vyzkoušeli již poté, co vojenské jednotky anticivilizačního stepního diktátora napadly nedalekou suverénní zemi. A nikoli překvapivě to vedlo  jen k tomu, o čem hovořím: ceny prakticky neklesly, stát přišel o mnoho miliard korun.

Jak velký dopad očekáváte na reálné výdaje domácností v příštích měsících? Co tato krize může znamenat pro české domácnosti, ekonomiku firem a státní rozpočet?

Jak už jsem říkal, čím déle tento stav potrvá, tím více a výrazněji se to projeví v rychlejším růstu spotřebitelských cen. Je ale v tuto chvíli opravdu velice těžké odhadovat, jak vysoko se inflace může dostat, a tedy jak výrazně to ovlivní jak reálné příjmy domácností, jejich úspory nebo jak velký dopad to bude mít na státní rozpočet. 

Možná v této souvislosti bych chtěl rezolutně odmítnout jeden mýtus, a sice, že inflace státnímu rozpočtu pomáhá. Nepomáhá. Na jedné straně můžete sice krátkodobě vybrat víc například na DPH, ale inflace vám zároveň ničí reálné příjmy a úspory lidí, což znamená, že třeba už v dalším kvartále vyberete na DPH méně, protože zkrátka lidé budou své výdaje omezovat. Nemluvě o tom, že na inflaci máme navázány také velké výdajové položky ve státním rozpočtu, typicky důchody.

Je možné předpovědět, jak rychle by trh zareagoval na ukončení konfliktu a otevření Hormuzského průlivu naopak zlevňováním a ve finále návratem cen na původní úroveň?

Záleželo by na tom, jak rychle by došlo k obnovení dodávek ropy, v jaké části roku by k tomu došlo. Protože v letních měsících je typicky vyšší poptávka po pohonných hmotách, jelikož lidé více jezdí auty, a v neposlední řadě také záleží na tom, jak velké odložení spotřeby, respektive výroby současná drahá ropa způsobuje. Pak bychom mohli být svědky jakéhosi efektu dohnání toho, co bylo kvůli vzniklému konfliktu zanedbáno. Podobně jako když během covidové krize chyběly na trhu například čipy a vázla kvůli tomu výroba automobilů. Pak také nějakou dobu trvalo, než se vše obnovilo, a rozhodně to neznamenalo, že když se dodávky čipů obnovily, jejich cena klesla.

Dále čtěte

„Babiš vlastní benzínku v Průhonicích, ale jeho mikropřístup představuje riziko,“ varoval Rusnok

Velký problém stále představuje růst cen pohonných hmot v souvislosti s válkou na Blízkém východě. Babišova vláda obviňuje prodejce nafty a benzínu,…

Mezinárodní energetická agentura (IEA) v reakci na krizi představila desetibodový seznam návrhů na snížení poptávky. Hovoří se v něm například o podpoře práce z domova, snížení maximální rychlosti na dálnicích o alespoň deset kilometrů za hodinu, podpoře veřejné dopravy, zvýšení sdílení aut a rovněž vyhýbání se letecké dopravě, jestliže existuje alternativa. Mají tato opatření potenciál důsledky krize reálně zmírnit?

Já bych měl jiný návrh – nechť se stát nemontuje do cenotvorby pohonných hmot, protože právě to, že pohonné hmoty zdražují, nám říká, abychom změnili své chování tak, abychom co nejvíce ztlumili dopady drahé nafty a benzínu na naše peněženky. 

Jinými slovy každý sám svým jednáním může ovlivnit, nakolik ho bude pálit, že benzín stojí přes 40 korun. Čili odpusťme si jednu, dvě jízdy autem týdně, mějme lehčí nohu na plynovém pedálu, jezděme více vlakem nebo tramvají, případně odložme leteckou dopravu na dovolenou na příští rok, pokud to jde. To si přece umíme každý spočítat sám, co ještě jsme, a co už nejsme schopni či ochotni finančně nést, na to nepotřebujeme žádného moudrého představitele státu, který nám to bude říkat. 

Třeba dodnes nechápu, že někoho mohlo urazit, když Markéta Pekarová Adamová lidem poradila, aby si v době energetické krize raději ztlumili topení a vzali si o svetr navíc. Vždyť jde o zcela přirozenou a logickou reakci na zdražení tepla. Lidé by měli být naopak rádi, že jim takovou banální věc připomněla.