Odhaduje se, že 25 milionů sovětských občanů zahynulo ve válce s nacistickým Německem, a to od června 1941 do května 1945. Během prvních 18 měsíců války se Rudá armáda byla schopna reorganizovat, přežila velké porážky a nakonec dorazila až do Berlína. Sovětský svaz v tom boji ale nebyl sám, na což se rádo zapomíná i v samotném Rusku. Bez americké pomoci by všechno možná dopadlo úplně jinak. Fakta a čísla hovoří sama za sebe.
Měsíce předtím, než Spojené státy formálně vstoupily do války, už začaly poskytovat masivní vojenskou a ekonomickou pomoc svému sovětskému spojenci prostřednictvím programu nazvaného Lend-Lease, smlouva o půjčce a pronájmu.
Od dob studené války až po současnost mnoho sovětských a ruských politiků ignorovalo nebo bagatelizovalo dopad americké pomoci Sovětům i dopad celé americko-britské války proti nacistům.
Například člen sovětského politbyra Nikolaj Vozněsenskij v roce 1948 tvrdil, že Spojené státy, líčené jako „hlava antidemokratického tábora a bojovník imperialistické expanze po celém světě“, přispěly během války materiálem, který činil pouhých 4,8 procenta sovětské válečné produkce.
Jenže taková hodnocení jsou v rozporu s názory samotných účastníků války. Je známo, že sovětský diktátor Josif Stalin pronesl přípitek na program půjčky a pronájmu na teheránské konferenci v listopadu 1943, a to za účasti britského premiéra Winstona Churchilla a prezidenta USA Franklina Roosevelta.
„Chci vám říct, co z ruského hlediska prezident a Spojené státy učinili pro vítězství v této válce,“ řekl Stalin. „Nejdůležitější věcí v této válce byly stroje… Spojené státy jsou zemí strojů. Bez strojů, které jsme obdrželi prostřednictvím Lend-Lease, bychom válku ztratili.“
Nikita Chruščov na to vzpomínal podobně.
„Kdyby nám USA nepomohly, nevyhráli bychom válku,“ napsal ve svých pamětech. „Být jeden proti jednomu, (SSSR) proti Hitlerovu Německu, nemohli bychom vydržet jeho nápor a prohráli bychom válku. Nikdo o tom oficiálně nemluví a Stalin nikdy, myslím, nezanechal žádné písemné stopy o svém názoru, ale mohu říci, že tento názor několikrát vyjádřil v rozhovorech se mnou.“
Zákon o půjčce a pronájmu byl přijat v březnu 1941 a povolil Spojeným státům poskytovat zbraně, zásoby a suroviny strategicky důležitým zemím bojujícím proti Německu a Japonsku, především Spojenému království, Sovětskému svazu a Číně. Spojené státy celkově dodaly v rámci programu materiál v hodnotě 50 miliard dolarů (608 miliard dolarů v hodnotě měny v roce 2020) a v tom je i 11,3 miliardy dolarů pro SSSR. Velká část pomoci ve výši 31 miliard dolarů zaslaná do Spojeného království byla dále předána do Sovětského svazu prostřednictvím konvojů přes Barentsovo moře do Murmanska.
Spojené státy poskytly Sovětskému svazu více než 400 000 džípů a nákladních automobilů, 14 000 letadel, 8000 traktorů a stavebních vozidel a 13 000 bojových tanků.
„Skutečným významem pomoci pro sovětské válečné úsilí však bylo, že pokrývala ‚citlivá místa‘ sovětské výroby: benzín, výbušniny, hliník, barevné kovy, radiokomunikace a podobně,“ říká historik Boris Sokolov.
Spojené státy a Britské společenství poskytly 55 procent veškerého hliníku, který Sovětský svaz použil během války, a více než 80 procent mědi. Bylo také dodáno letecké palivo ekvivalentní 57 procentům toho, co Sovětský svaz sám vyrobil.
V roce 1963 příslušníci KGB při sledování maršála Georgije Žukova zachytili jeho výrok: „Lidé říkají, že spojenci nám nepomohli. Nelze však popřít, že Američané nám poslali materiál, bez kterého bychom nemohli vytvořit své rezervy nebo pokračovat ve válce. Američané poskytli životně důležité trhaviny a střelný prach. A kolik oceli! Opravdu bychom mohli zahájit výrobu našich tanků bez americké oceli? A teď říkají, že jsme měli všeho dost sami.“
Takže až se bude zase někdy mluvit o přepisování dějin, je třeba se podívat aspoň na to, co říkali Stalin a Žukov, když někomu nebude stačit strohá řeč čísel.
(Zdroj: RFE/RL)
