Karel Havlíček (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Odstřihnutí od ruského plynu probíhá rychleji, než se očekávalo. Evropa a Česko jsou schopny vykrývat výpadky dodávek z Gazpromu a eliminovat Putinův vydírací potenciál. Nenaplňují se katastrofické scénáře, že se bez ruského plynu neobejdeme.
Česká republika byla ještě před rokem téměř stoprocentně závislá na dodávkách ruského plynu. Vpád vojsk na Ukrajinu zboural iluze Evropy o výhodném napojení na ruské suroviny. Putin se projevil jako válečný zločinec a nedůvěryhodný partner, který použil významnou závislost evropských zemí na dodávkách plynu a ropy jako zbraň.
3,4 procenta ruského plynu
Předzvěstí falešné hry Kremlu a budoucího konfliktu bylo snižování dodávek plynu do Evropy a manipulace na burze v létě 2021, což už tehdy přispělo ke zvyšování cen na světových trzích. Ke zlomu došlo loni v září po zavření plynovodu Nord Stream 1.
Česko od té doby do konce roku spotřebovalo jen 3,4 procenta plynu ruského původu. Nahradil jej plyn z Norska a nizozemských a belgických terminálů LNG. Příznivému vývoji napomáhají i energetické úspory, mírnější zima a naplněné zásobníky.
„Odstřihnutí od ruského plynu proběhlo šokově a v zásadě dobře z hlediska následků. Ekonomické náklady byly velké, ale ne zcela katastrofické, jak jsme se původně obávali,“ uvedl pro Forbes ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor.
Podle energetického experta Vratislava Ludvíka je už dnes Evropa včetně Česka schopná v zásadě pokrýt celou ruskou dodávku.
Zlepšuje se i výhled do budoucna. K úplné nezávislosti na těchto toxických zdrojích by mělo dojít v příštím roce, tedy podstatně dříve, než se předpokládalo.
LNG z Lubminu
„Německo právě zprovoznilo LNG terminál v Lubminu, který je napojen dvěma plynovody na Českou republiku. Tato zařízení vedoucí z Německa jsou kapacitní velmi vysokotlaké plynovody. Samotný jeden z těchto plynovodů by byl schopen zásobovat celou Českou republiku,“ říká Ludvík v rozhovoru pro Právo.
Pokud se podaří zajistit objem tří miliard kubíků plynu z Lubminu, o čemž se jedná, který doplní dovoz z Norska, budeme mít podle Ludvíka po starostech, a to i z hlediska naplněnosti zásobníků.
Znamená to, že je ruský plyn navždy odepsán? V tuto chvíli to tak vypadá kvůli bezmála rok trvající válce, jež se zatím vinou šílených Putinových imperiálních ambicí neblíží ke konci.
Ani potom nebude snadné se současnou garniturou Kremlu navázat standardní obchodní vztahy. Míra nedůvěry západního společenství z porušení všech myslitelných pravidel přesáhla kritickou mez. Muselo by dojít k razantní změně zahraničně bezpečnostního kurzu Moskvy, což v dohledné době není pravděpodobné.
„Není to otázka konce Putina, ale sebevražedných myšlenek. Když přijímáte ruský plyn, tak přijímáte i riziko a všechno scestné myšlení, které Rusové s plynem spojují,“ upozorňuje Ludvík.
Kolaps se nekoná
Problém také spočívá v tom, že Gazprom přerušením dodávek porušil smluvní vztahy s evropskými společnostmi včetně ČEZ. Hrozí mnohamiliardové mezinárodní arbitráže.
Pokud proto dnes někdo navrhuje uzavřít smlouvy na přímé dodávky ruského plynu, je to jen laciný populismus, signalizující pouze společné politické a obchodní zájmy s Moskvou.
Současný vývoj popírá chmurné předpovědi, že bez ruského plynu země nepřežije a český průmysl zkolabuje. Ceny plynu a energií navíc od loňského listopadu výrazně klesají, což už nyní povede ke snižování cen pro zákazníky. Pokud nedojde k dramatickým zvratům, nemusely by už příští rok platit cenové stropy.
Havlíčkovy prognózy
Tento vývoj neočekávali věrozvěsti armageddonu, kteří vytvářeli atmosféru, že odpojení od ruského plynu je nereálné a sebevražedné. Zařadil se mezi ně i bývalý ministr Karel Havlíček. Loni v únoru odmítl podobné úvahy s tím, že bez ruského plynu se v nejbližších několika letech neobjedeme.
V létě Havlíček varoval, že země není na vypnutí ruského plynu připravena. „Dnes nám reálně hrozí, že budeme delší dobu bez plynu,“ věštil tehdy a předpovídal, které průmyslové sektory budou vypínány.
Hnutí ANO zároveň nechce slyšet, že promeškalo zprovoznění česko-polského plynovodu Stork II, dojednaného vládou premiéra Bohuslava Sobotky. „Bohužel v roce 2019 ztratil projekt šanci na zisk evropské dotace. To byla chyba. Obávám se, že vláda Andreje Babiše se na to vykašlala,“ vyjádřil se Sobotka.
Babišův kabinet podcenil jednostrannou závislost země na dovozu ruského plynu. Neučinil jediný krok k diverzifikaci jeho dodávek a nelze se ubránit podezření, že šlo o politický a obchodní kalkul mocenského paktu Zeman– Babiš. Nemluvě o tom, že na ruský plyn byl nastavený i klíčový Babišův byznys, německá chemička SKW Piesteritz.
Propad desítek procent HDP
Noční můrou musí být současný vývoj pro kšeftaře s ruským vlivem prosazující přímé dodávky s Gazpromem. Tyto výzvy zazněly na demonstracích na Václavském náměstí organizovaných proruským aktivistou Ladislavem Vrabelem, jenž zde představoval „odborníky“ do své lidové vlády.
Nejvýraznějšími propagátory ruského plynu jsou Ivan Noveský a Vladimír Štěpán, jimž přitakává i hnutí SPD Tomia Okamury. Loni v listopadu svoje požadavky formulovali v občanské iniciativě Národní rada obnovy.
„Jsme přesvědčeni, že Česká republika se bohužel už v roce 2023 propadne do hluboké recese. S největším propadem HDP v Evropě, očekává se propad v řádu desítek procent. Tato situace povede ke krachu mnoha firem a velká část firem už svou výrobu neobnoví. Proto pokles spotřeby plynu zhruba o třicet procent nebude vítězstvím, ale velkou prohrou,“ věštili účastníci tiskové konference.
Jaká je skutečnost? Letošní propad ekonomiky je odhadován nikoli v desítkách procent, ale v desetinách procenta. Tedy podstatně méně než v době největšího náporu covidové pandemie. To ovšem neznamená, že je úplně vyhráno a cesta z energetické krize bude zcela bezbolestná.
Už nyní se však odkryla kompetence „odborníků“, jejichž hlavním zájmem je odklon od západních struktur a obnovení protektorátu Moskvy.
